wz

Železná nostalgie II. - o jedné zapomenuté vlečce

Ta vlečka, o které chci napsat, už neexistuje. Zbylo z ní akorát pár set metrů fortelného náspu a dalších pár set metrů štěrkového podloží v poli. Dohromady zhruba sedm set metrů. To vše kousek za Brandýsem nad Labem - mezi kilometry 2,8 a 2,9 po trati 074 směrem na Neratovice.

Ten člověk je cvok, asi si pomyslí spousta lidí. Proč tu píše o takovém nesmyslu, který nota bene už vlastně neexistuje. No ..  já si myslím, že i taková vlečka by měla mít svůj pomníček. Byla přece náramně užitečná ... a mohla by být dodnes, kdyby ji tvor jmenující sám sebe pánem tvorstva, ke své škodě nezavrhl a nezničil. A vzhledem k tomu, že jsem se o ní nikde nic nedočetl, dám tu dohromady pár obrázků z toho co zbylo ... či spíše nezbylo.

Ta vlečka vedla k obilním skladům. A pocházela z dob, kdy se chlebu ještě říkalo boží dar, obilí se nepálilo v kotlech ústředního topení a vymlácené zrní z okolí Brandýsa se sváželo (to ještě jezdili koně) do prostorných budov skladu při silnici z Brandýsa na Brázdim; dnes tam má sklady nějaká kancelářská firma, tuším. A já ještě pamatuji, jak tam stály dlouhé, červenohnědé čtyřnápravové uzavřené vagóny s větracími mřížkami, které obilí pak vozily na místo určení. Hezky beze spěchu ... dnes by se řeklo ekologicky ... po dráze, beze smradu kamiónů a honičky o život po silnicích.

Když couvnu v čase ještě kousek, uvidím sám sebe jako malého kluka, kterého tam vyvezla babička na nosiči kola... jezdila tam na kočičky. Je tam takový malý svět sám pro sebe, divočina sevřená náspem vlečky a náspem hlavní trati, teče tu potok, protéká vzornými propustky pod oběma náspy a žijí tu bažanti a zajíci. Babička stříhala kočičky na trh - tehdy se to ještě tak nebralo s ekologií vážně, to byl rok tak ... no řekněme 1962 ... a já byl vykulenej nad nádhernou parní lokomotivou, která tam právě na vlečce posunovala. Že na mě fíra tu a tam houknul se rozumělo samo sebou ... a jestli existuje to sedmé nebe, tak jsem tam v tu chvíli určitě byl.

Teď chvíli odbočím ... čtení bylo pro tuto chvíli dost a ukažme si pár obrázků. S nostalgickým úsměvem ještě podotknu, že na fotkách můžete tak trochu sledovat i vývoj mého digitálního fotografování.

První fotografie, které jsem z vlečky pořídil, pocházejí z roku 2001. Jak vidíte, bylo to zřejmě v předjaří, loňské listí už polehlo a tráva začíná vyrážet podzim.  A ten fotoaparát, kterým jsem fotil byl první digitální foťák, co jsem měl v ruce. Byl to jakýsi Olympus z práce, ještě bez jakéhokoliv zoomu, s paměťovou kartou 2 MB, na kterou se dalo vyfotit 8 snímků 640x480 bodů. Aby se tam toho vešlo víc, fotilo se na 320x200 bodů - takže ty následující čtyři snímky jsou opravdu v "plné velikosti".

 

 

 

No a tak běžela léta ... a ač jsem "mašinky" měl rád pořád a ač tak blízko od nás, nepodíval jsem se tam hezky dlouho. Vagóny stávaly u skladů dál ... až mi jednou přišlo divné, že už jsem tam žádný dlouho neviděl. Tak jsem se jednou při podvečerní vyjížďce na kole vydal polem k odbočce na vlečku. To místo se dalo poznat podle dvou vysokých "nádražáckých" luceren stojících v poli a ve spodní části ozdobených typicky černo-žlutým pruhováním. Prodral jsem se bodlákama a lebedou ... a hele ... koleje tu sice ještě byly, ale výhybka zmizela.

Pak jsem tedy jednou v zimě vydal pěšky na ona místa. Bylo to tedy v předjaří roku 2001 a já byl vyzbrojen tím pradávným digitálním foťákem. A vznikly ty čtyři fotky, co vidíte nahoře. Jak je vidno, vlečka ještě místy připomínala železnici. Možná by tehdy stačilo vymýtit náletové stromky ...

Uplynul rok ... Příští zimu stromky zesílily a tam, kde vloni nebyly, se začínaly uchytávat nové.

Ty další fotky už jsou pořízeny lepším foťákem, teď již mým vlastním. Na dnešní poměry by vzbudil úsměv ... Olympus 920, rozlišení 1,1 Mega (1280x960 bodů) a paměť 32 MB - ale rozdíl je přece jen vidět.

 

 

Tu zimu ještě kolejiště na náspu vedoucím ke skladům bylo nepoškozené ... výhybka před vraty do areálu skladů rezavá, ale na svém místě a hektometrovníky čekaly na vlak, který tu již neměl nikdy projet.

 

 

Koleje totiž končily tam, kde dosud rovné pole klesá do mělkého údolíčka zdejšího potoka a vlečka tudy vedla po mnohde docela vysokém náspu.

 

 

Na tom obrázku s vláčkem jsou ještě úplně vlevo vidět pradávné lucerny v místech, kde bývala výhybka, kterou vlečka odbočovala z hlavní trati - a dále kus vedla s ní rovnoběžně, jen zvolna klesala v místech, kde je ta rezavá tráva.

Zůstaly tu ještě na památku betonové pražce. O rok později někdo odvezl do sběru obě lampy. Ten snímek dole vpravo je z místa kde stávaly a kde bývala výhybka na hlavní trati.

 

 

A pak přišel konec definitivní. V letech 2004-2005 zmizely i ty betonové pražce .. určitě byly dobré někomu do základů a ze zarostlého náspu kdosi vytrhal a odvezl vše, co bylo ze železa. Zůstaly tu jen dřevěné pražce - a pro člověka je to místo, kde může sledovat, jak příroda zakrátko dokáže zakrýt všechny stopy jeho pyšné civilizace. No a já jsem postupně přezbrojoval na Olympus 720UZ (3,1 Mega) a Olympus 550 (7 Mega) - jenže v tomhle měřítku už ty rozdíly samozřejmě nejsou vidět.

 

 

Poslední dvojice snímků je z ledna 2009. Některé partie náspu jsou schůdné jen obtížně - a v létě by se tu asi projít nedalo ani náhodou kvůli ostružinám a jinému býlí... Každou chvíli zakopnete o chaoticky poházené pražce zbylé tu po vytrhaném svršku. A k tomu si můžete jen tak uvažovat o tom, co asi dalo práce těch pár set metrů trati kdysi postavit ... a jak primitivní a krátkozraké bylo to vše zlikvidovat.

 

 

Já o té vlečce nic oficiálního nezjistil, takže pokud víte o nějakém zdroji informací, rád bych je sem doplnil. Mám totiž dojem, že tu je ještě jedno zapomenuté drážní tělese, vedoucí k Brázdimi na místo, kde stála zemědělská váha - ale to je možná jen můj dojem. I když, nalezl jsem odkaz, kde je v těchto místech vlečka v délce 1,1 km vyznačena; já tu ale koleje nepamatuji.


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL