wz

Železná nostalgie III. - o zániku vlečky do cukrovaru v Kostelci nad Labem

Závod na výrobu cukru v Kostelci nad Labem byl založen roku 1871 jako akciová společnost s denním zpracováním 1 400 vídeňských centů (1 vídeńský cent = 56 kg) řepy denně. ... První kampaň byla v roce 1872 a platilo se za 1 vídeňský cent řepy 90 krejcarů.

Cukrovar potřebuje ke své činnosti značné přesuny hmot - dovoz řepy, odvoz hotového cukru a v neposlední řadě také přísun spousty uhlí ... vždyť ve slově cukrovar přece je to vaření krásně slyšet. Proto se stavba železniční vlečky z nedalekých Neratovic stala téměř nepostradatelnou nutností.

 

Rozbít a zničit, co nejde zpeněžit, takové je heslo doby... vlevo je návěstidlo v lednu 2002, vpravo v dubnu téhož roku. Kdopak si asi dokázal na něm svou "mužnost" ...


Počátky řepné dráhy...

Oznámení vlečné dráhy do cukrovaru Davida Blocha v Kostelci nad Labem bylo dáno na vědomí široké veřejnosti vyhláškou c.k. okresního hejtmanství č. 11 519 ze dne 26. března 1880.

Původní projekt předložený cukrovarem předpokládal vedení dráhy po stávající cestě (silnici) z Neratovic přes Jiřice do Kostelce nad Labem, postavené roku 1870 vlastním nákladem obcí Neratovice, Lobkovice, Jiřice a Čakovičky.

To se pochopitelně setkalo s velkým odporem dotčených obcí. Vždyť výstavba dráhy na této šest metrů široké silnici by úplně znemožnila provoz povozů. Po mnoha jednáních došlo nakonec k dohodě mezi oběma stranami dne 28. dubna 1880. Tomu předcházela politická pochůzka dle nového projektu. Ten již předpokládal vedení dráhy po vlastním tělese odděleném od silnice příkopem. Protokol politické pochůzky byl sepsán dne 20. dubna 1880. Povolení k používání vlečné dráhy obdržel cukrovar výnosem c.k. ministerstva obchodu č.j. 16 555 a výnosem c.k. místodržitelství v Čechách č.j. 43 743 ze dne 18. července roku 1880. Provoz byla zahájen dne 24. srpna roku 1880.

Dráha nesla název Schleppbahn von der station Neratovic der k.k. privat zur Zuckerfabrik D. Bloch bei Elbekostelec.

Kilometrem 0,0 a dvojkolejnou výhybnou začínala tato dráha na všetatském zhlaví stanice Neratovice, do které ústila úvratí. Z výhybny pokračovala levým obloukem až do křížení se silnicí Neratovice - Kostelec nad Labem. Přibližně po sto metrech křížila místní komunikaci a za tímto přejezdem bylo v km 0,6 - 0,8 dvojkolejné, 1660 metrů dlouhé, nákladiště s rampou.Toto nákladiště v místě dnešního tzv. "náměstí" bylo v provozu ještě počátkem šedesátých let. Dnes se zvažuje na tomto místě postavit zastávku Neratovice - město. (Pozn. - tato zastávka je již v provozu). Dále železniční dráha přesně kopírovala silnici, v Lobkovicích prošla zářezem výběžek buližníkové skály a vystoupala až 18 ‰ stoupáním k obci Jiřice.

 

Zářez vylámaný ve skále - zde byla původní vlečka později ztotožněna s dnešní tratí 074 Čelákovice - Brandýs n/L - Neratovice, která je naštěstí dosud v provozu

Po jejím jižním okraji obec minula, podruhé překřížila silnici do Kostelce nad Labem a sklonem 15 - 19  klesala až do cukrovaru. Tam se rozvětvovala pro cukrovary typickým způsobem na kolej uhelnou a cukerní.

Původní délka vlečné dráhy činila 8,894 km. V této podobě se dochovala dodnes. Zmizelo pouze nákladiště v Neratovicích a v cukrovaru došlo postupem času k značnému rozšíření kolejiště.

(Ze sborníku vydaného ke 100 letému výročí dráhy Neratovice - Brandýs nad Labem. Napsal Radim Šnábl)


... a její konec

Cukrovar v Kostelci přežil Rakousko-Uhersko, První republiku, okupaci německou i sovětskou armádou, období pětiletek i chozrasčotů... a vařil cukr a vařil ... až skončil v roce 1993 - době, kdy společnost bohatá penězi, ale chudá duchem zbrkle a bezhlavě likvidovala a likviduje všechno ve velkém ...

A tak několik let po cukrovaru skončila i vlečka... Dneska je už otázkou jen akademickou, jestli to odvezení kolejí do sběru za pár korun stálo za to a zda nebylo lépe počkat pár let, až bude třeba pro vysloužilou trať znovu využití. Teď už to nemá cenu, takže jen tak na památku vám nabízím pár obrázků, jak vlečka umírala ... první fotky jsou z ledna a dubna roku 2002.

 

 

Kolejiště cukrovaru bylo poměrně členité a první výhybky byly umístěné již před vraty do areálu. Vše poměrně zachovalé - tedy z laického pohledu. Psal se leden roku 2002.

 

 

Pohled od přejezdu silnice Neratovice Kostelec k bráně bývalého cukrovaru a vytrhané pražce se zajímavým trpasličím návěstidlem, které bylo umístěno před přejezdem ze strany od cukrovaru. Duben 2002.

 

 

Trať vlečky přetíná silnici na Neratovice. Koleje zbyly již jen ve vozovce. Přejezd byl jištěn světelnou signalizací, za reklamou na bazény je tabule označující začátek obce jiřice.

 

 

Trať dále v klesání kopírovala silnici na Neratovice. podél silnice už nezbyly ani koleje ani pražce. Svršek tu byl solidní a pražce betonové...

 

 

Nádraží Jiřice. Výstavná budova - opuštěná, chátrající a měnící se v ruinu, zatímco lidé nemají kde bydlet. Tady se vlečka napojovala na trať 074 a bylo tu dlouhé manipulační kolejiště (vidíte tu řadu lamp... a světlejší místo po odstaněné výhybce) - dnes již také zničené.  A že se tu sestavovaly vlaky, jen co je pravda. Prolézal jsem to uvnitř a našel tam starý deník, kam se zapisoval pohyb vozů na vlečce. No klobouk dolů ... to bych nechtěl ani psát, co tam bylo položek.

 

 

Budova na horní šestici obrázků ještě není tak dlouho opuštěná. Člověka to až děsí a říká si, že přece tohle neudělali normální lidé, tady asi řádila tlupa zdivočelých opic. Co se dalo rozmlátit a urvat, bylo rozmláceno a urváno. Okna a dveře na padrť. Podlahy, jako by se tu přehnalo stádo dobytka. Všude střepy a láhve od alkoholu ... vizitka lidstva pár set dnů po začátku třetího tisíciletí po Kristu ... Výjimečný jev? Obávám se, že bohužel nikoliv. Jakmile někde něco zůstane opuštěno - ať dům či havarovaný automobil - zakrátko to bude zničeno, rozmláceno,  zdemolováno.

 

 

Zahrádka zpustla, ve studni je bůhvíco a z celého nádražíčka zbyla jen výhybka, která vede nikam. Odbočující kolej po pár metrech končí. V nádražní budově zbyly holé zdi a co se dalo vyrvat a odvézt do sběru, odvezeno bylo. Bývalo tu i ústřední topení; a když se odvezlo, co se dalo, vymlátila se alespoň okna.

 

 

O čtyři roky později - nic se nezměnilo. Je až s podivem, jak si dráhy málo hledí toho, co je kolem jejich tratí. Cestující tu nenajde výdejnu jízdenek, na takovou pošetilost by snad ani nepomyslel - ale ani schovat se před deštěm není kam.  Z výhybkového stojanu někdo alespoň urval lucernu. Co jsou platné vlakové soupravy s klimatizací a bůhví čím ještě, když z nich vystoupíte ... na rumiště.

 

 

Takový smutný konec má jedna vlečka, která mohla možná sloužit dál. Však už dneska lidi poznávají, že vsadit všechno na silniční dopravu nebylo nejmoudřejší ...

Blýská se na lepší časy?

Onehdy jsem si fotil na jistém nádraží nákladní cisternový vlak tažený dieselovou lokomotivou v pěkných barvách vyvedenou. Výpravčí ke mně pravil, že Unipetrol už pochopil, že doprava po kolejích vyjde mnohem levněji než po silnici. Koupil od ČD několik starých lokomotiv, dosadil do nich nové motory a jeho vlaky teď jezdí jak zjednané. Blýská se na lepší časy? Zvítězí zdravý selský rozum? Kéž by to nebyla první a jediná vlaštovka.

 


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL