wz

Splněný klukovský sen

Nevím, zda je tak tomu dodnes, ale v dobách mého mládí bývala železnice a vše, co s ní je spojené, součástí klukovských snů. Samozřejmě, že malý človíček školou povinný nemohl řídit lokomotivu a dokonce i dívat se na ní mohl jen z povzdálí, ale modelové železnice dovážené k nám z tehdejší NDR za tehdy ještě poměrně slušné ceny dokázaly uspokojivě zhmotnit klukovské sny - alespoň v měřítku 1:87 nebo 1:120.

Chcete-li takový splněný klukovský sen vidět a budete mít cestu do Domažlic, zajděte se podívat do Máchovy ulice, kterou najdete ve vilové čtvrti nedaleko od náměstí. Na plánku je to místo označeno nápisem Modelová železnice vlevo nahoře.

Někteří lidé řeknou, že takové dětinské věci vidět nemusí, ale myslím, že nemají pravdu. Ono na tom není vůbec nic dětinského, postavit takové kolejiště, kde všechno funguje jako na skutečné železnici, veškeré zabezpečení je poplatné svému velkému vzoru a vše je doslova našlapáno elektronikou. To chce pořádný kus šikovnosti, fantazie a kumštu, aby tohle člověk stvořil. Já se přiznám, že jsem byl původně skeptický a moc se mi tam nechtělo - myslel jsem, že přijdu někam, kde bude nějaké modelové kolejiště, to pak objede vláček kolem dokola a to bude všechno. Ale omyl - tohle je opravdová podívaná se vším všudy, mající děj a spád - člověk tam na to kouká málem s otevřenou pusou a hodina uplyne, že ani nevíte jak. To není kolejiště v klasickém slova smyslu - je to celý svět v malém, kde se vše hýbe, jezdí a svítí, a to nejen po kolejích, ale i po silnicích a dokonce se tam hýbou i nepatrné figurky lidí.

 

 

Modelová železnice je umístěna na pozemku majitele, v bývalé garáži. Již sám dům č. 134 má stylovou železniční modrou fasádu a pokud byste měli pochybnosti, zda jste na správné adrese, rozptýlí je ihned seřaďovací návěstidlo svítící na vás zpoza plotu. Pokud přijedete na kole, můžete si jej bezpečně zaparkovat přímo na zahradě. Na webových stránkách této modelové železnice se uvádí, že veškeré prostory jsou pod dohledem kamer.

 

 

Každý návštěvník si po zaplacení vstupného může jako vstupenku vybrat  klasickou lepenkovou jízdenku. Tu si pak sám označí procvaknutím autentickými kleštěmi, které nosívali průvodčí. Mimochodem, a to jsem nevěděl - ty kleště mají na sobě vnitřní trojhran, který sloužil k otevírání dveří vedoucích do prostor cestující veřejnosti nepřístupných. Mimo jiné tím prý mohl průvodčí zvenku otevřít i dveře od WC, kde se mu ukryl černý pasažér a kleštičkami mu pak pro výstrahu procvaknout ucho ... :-))).

Mimo dvou velikých modelových kolejišť rozchodu HO (měřítko 1:87) je tu k vidění nepřeberná spousta různých předmětů, modelů a železničních artefaktů. Pozoruhodná je například sbírka tabulek z lokomotiv z dob, kdy se užívalo ještě tzv. Kryšpínovo označení. Je tu spousta návěstních lamp a dalších světel z dob, kdy se na dráze svítilo petrolejem nebo acetylénovým plamenem v karbidových lampách. Jsou tu i staré nádražní telefony s induktorem, kde se točilo kličkou, pečetidla, signální trumpetky, staré nádražácké čepice a uniformy, historické železniční hračky, novodobé modely i originální lepenkové jízdenky.  Najdete tu i imitace třaskavek - to byly malé výbušné patrony, které se dříve používaly ke zdůraznění návěsti "stůj, zastavte všemi prostředky". Na jednu kolejnici se ve vhodných vzdálenostech položily dvě a na druhou jedna - a jakmile strojvedoucí slyšel jejich výbuchy, hned věděl, že je zle a začal brzdit, jak jen to šlo.

Člověk neví, kam se dříve dívat ... ale to již pan Šimáček zahajuje výklad a po kolejích se rozjíždějí první vláčky.

 

 

Model točny na obrázku vlevo dole je plně funkční. Můžeme sledovat, jak na točnu najíždí velká parní lokomotiva, zastavuje a je otočena na kolej vedoucí k místu, kde bude dozbrojena uhlím a vodou. Věrohodnost modelového provedení jde do takových detailů, že i vodní jeřáb otáčí své rameno, aby se jeho výtokové hrdlo ocitlo nad správným místem tendru. Sledujeme tu vlastně scénu z filmu Marečku, podejte mi pero ... kde Hujer je tak zabrán do četby denního tisku, že si nevšimne, jak je sám otáčen na točně a odpíchává si odchod a znovu příchod. Na nákladišti vpravo mezitím jezdí na pětikole správní rada, jak tomu bylo v závěru filmu.

Kolejiště sice není zatrolejováno, ale velice pěkně působí modrá LED dioda pomrkávající na sběrači proudu u Pendolina - vytváří tak dojem jiskření mezi sběračem a trolejovým drátem. Ale Pendolino zatím čeká ve stanici a uprostřed se ozývá povědomý rachot naftového motoru ... To dieselelektrická Bardotka rozjíždí nákladní vlak a vydává se s ním na cestu.

 

 

Dvě veliká kolejiště o celkové ploše více než 100 čtverečních metrů zabírají střed místnosti. Kolem stěn jsou ještě rozmístěny různé stoly, pulty a vitríny, doslova přetékající pod záplavou předmětů se železničářskou tématikou. I stěny samotné jsou pokryty předměty, nad nimiž plesá srdce každého příznivce železnice. A to ještě visí spousta věcí ze stropu...

Na obrázku dole vlevo je dokonce celý ovládací pult populárního motorového vozu "Orchestrion" (kterému se také říká žertem "Šukafon"). Všechny ovladače i kontrolní přístroje jsou popsány a vpravo od pultu můžete vidět i registrační rychloměr.

Málo kdo již pamatuje doby, kdy železničáři měli podle sovětského vzoru výložky umístěné na rameni, podobně jako to má dodnes armáda. Dnešní límcové hodnostní označení se používá od roku 1985, ale před tím jste železničáře mohli vidět s nárameníky, jaké jsou na obrázku vpravo dole.

 

 

Ovládací pulty kolejiště si v ničem nezadají s velkým moderním nádražím. Ty tam jsou doby, kdy vláčky jezdily jen dokola, stále stejnou rychlostí. Nyní je vše řízeno procesory, vlaky se pohybují nezávisle na sobě, v obloucích a odbočkách zvolní, plynule se rozjíždějí i brzdí. Pan Šimáček s hrdostí konstatuje, že sám vytváří veškerá zařízení pro ozvučení vlaků i pro generování iluze dýmu a páry u parních lokomotiv. Každá lokomotiva vydává za jízdy charakteristický zvuk, podle nahrávky skutečného "velkého" vzoru.

 

 

Modelové vláčky jsou ale ozvučeny i podle svého obsazení a cíle. Jízda každého z nich tak vytváří samostatnou epizodu celého dějového pásma. Na obrázku vlevo dole právě za zvuku Kaťuši odjíždějí "spřátelená vojska" armády SSSR po okupaci naší republiky. Tak se tu postupně střídají vlaky a hudební ukázky z filmů Slunce, seno a jahody, Přednosta stanice a mnoha dalších. Dokonce vám zazpívá i Karel Gott, kamsi cestující Orient expresem.

Následující scéna je dramatická - nic pro slabé nervy, jak varuje pan Šimáček. Rozsvěcují se modrá orientační světlélka, žaluzie zakrývají okna a kolejiště rázem přikrývá noční temnota. Jen světélka vlaků, návěstidel a prosvícená okénka staveb kolem trati dávají tušit, že tu stále pulsuje život v měřítku 1:87. Pak se začne blýskat, nad kolejištěm burácí hromy a čerti se žení. Půlnoční bouře zuří nad krajem. A od hradní zříceniny se ozývá ponuré kvílení ... to na věž stoupá přízračná postava bílé paní ...

Jako jeden z recesistických prvků zde může žasnoucí divák vidět i model vykřičeného domu. Protože jsme v pohraničí, je domek v obležení "turistů" v krojích, jaké se nosí v nedalekém Bavorsku. Někteří popíjejí venku pivo, druzí se věnují prodejným děvám uvnitř - což lze dokonce i vidět otevřeným oknem.

 

 

Připravuje se zlatý hřeb programu - velká vlaková loupež. K tomu je tu připraveno druhé velké kolejiště, které poslouží jako kulisa, kde bude sehrán děj jednoho z největších zločinů spáchaných ve dvacátém století. Je 8. srpna 1963.  Autentičnost události podtrhuje nádražní hlášení v angličtině - nad kolejiště zní informace o odjezdu královského poštovního vlaku z Glasgowa do Londýna.  Rychlík se vydává na cestu. Nedaleko vesnice Cheddington ale již spěchá na určené místo dodávkový automobil. Vidíte ho na obrázku vpravo, přibližně uprostřed. Na kolejišti totiž nejezdí jen vlaky, ale i automobily.

 

 

Poblíž náspu již zní řev motorové pily, a po chvíli padá na koleje, v dokonalém modelovém ztvárnění, vzrostlý smrk. Poštovní rychlík sice dokáže před překážkou zabrzdit, ale o to právě lupičům šlo. Střecha poštovního vozu se odsouvá stranou, abychom viděli, jak malinké postavičky lupičů házejí vaky s penězi do dodávky připravené pod silničním podjezdem. 2 631 684 liber mizí v nenávratnu ...

 

 

Kolejiště je i zdrojem poučení. Nad krajinou je v zasklené vitrínce umístěn velký model parní lokomotivy, na němž můžete studovat, jak parní stroj pohání nápravy lokomotivy a jak fungují jeho rozvody. Vše je samozřejmě ozvučeno a k dokonalé iluzi nechybí ani kouř a pára. V "kuchyni" lokomotivy lze dokonce sledovat i práci topiče.

Naprosto úžasně působí obraz z miniaturních kamer umístěných na modelových vozidlech a promítaný na několika televizorech. Můžete tak sledovat trať z pohledu strojvedoucího Pendolina nebo z kamer umístěných na pivovarské lokálce. Zde máte možnost vidět posun v pivovaru, následný odjezd nákladního vlaku a celou jeho jízdu po trati.

 

 

Místo slov na závěr vám nabízím následující snímek, který hovoří za vše.

 

 

Aktuální informace o otvírací době a lecčems zajímavém můžete najít na webových stránkách.


Vlk Samotář

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?