wz

Vánoce u písmáka Dlaska

Pokud se pohybujete kolem Jizery v okolí města Turnova, pak nemůžete přehlédnout Dlaskův statek, stojící v Dolánkách u Turnova mezi stejnojmennou železniční zastávkou a řekou Jizerou.

Dlaskův statek

Dlaskův statek je z větší části roubená stavba s pojizerskou skládanou lomenicí a pavlačí. Je typickou ukázkou tradiční lidové architektury turnovského typu z konce 18. století. Statek je od roku 2010 národní kulturní památkou.

 

 

Původními majiteli usedlosti, podle nichž se také jmenuje, byla sedlácká rodina Dlasků. Jejich statek je od roku 1969 zpřístupněn veřejnosti. V současné době je zde instalována stálá expozice lidového interiéru a podomácké výroby v oblasti Pojizeří. Podle roční doby je expozice doplňována krátkodobějšími tématickými výstavami. Do konce období Vánoc zbývá jen pár dnů, proto přijměme pozvání k rodině písmáka Dlaskovi, abychom se podívali, jak prožívali dobu Vánoc před téměř dvěma sty lety.

 

 

Vánoce na statku

Je doba Vánoc, po sněhu však není ani památky - jen na dvoře stojí zbytek tajícího sněhuláka. Uvnitř ale praská oheň, z pece se šíří příjemné teplo a vůně pečených dobrot  a rodina se v rozlehlé přízemní světnici právě sešla u štědrovečerní večeře.

 

 

Expozice je doplněná figurínami obyvatel statku, ze kterých jako kdyby vyzařovala sváteční rodinná pohoda, dávající zapomenout na celoroční těžkou práci na polích i statku a nelehkého shánění obživy vůbec. V další místnosti dědeček vypráví vnoučkovi a větší děti rozsazené kolem stolu vytvářejí vánoční ozdobné předměty.

 

 

Malý vánoční stromek zhotovený napůl z chvojí a napůl z pečiva, k tomu koš s jablíčky a sušené ovoce s vánočkou - vše vypadá opravdově, až se sliny sbíhají. V hliněných hrncích jsou různé ovocné omáčky, které dříve neoddělitelně patřily k vánočnímu stolu. Když si odmyslíme kulinářskou náplň expozice, vidíme zde opravdu zajímavý průřez dobovým kuchyňským i jídelním  náčiním a nádobím.

 

 

V jizbě o patro výše hospodyně s pomocnicemi zadělávají těsto a pečou první vánočky. Bývalo zvykem, že výslužku si odnesl každý koledník, takže práce tu probíhá opravdu ve velkém. A na posteli vzadu u okna si už hoví první upečené vánočky ...

 

 

Boční světnice má zřejmě být vejminek, ale i zde je vidět upečená husa a právě vcházejí koledníci symbolicky oblečení do postav  tří králů ...

 

 

V komoře dole proti vchodu visí klobásy a kus uzené kýty. Je zde i koš s vejci, a také několik bochníků chleba na krásných ošatkách. Více než měsíc zbývá do Hromnic - a říká se přece, že "na Hromnice půl krajíce a půl píce" - zimního období ještě neuplynula ani polovina a než začne být k dispozici nová úroda, ještě hodně vody v Jizeře proteče. Je třeba proto mít dostatečné zásoby jídla i krmiva pro hospodářská zvířata. Krásné malované skříně, fortelně vytvořené, jistě spolehlivě sloužily několika generacím.

 

 

Z typické pavlače je hezký výhled na dvůr a okolí - jen ti lidé byli asi dříve nějak menší, či co - napadá nás, když zamačkáváme boule způsobené nízkými trámy ... Vzadu zvou ke vstupu otevřená dvířka do stodoly - a když vejdeme, zatají se dech nad krásnou expozicí nejrůznějších zemědělských povozů, saní, pluhů a spousty dalších věcí, které "moderní" člověk v 21. století nějak mnohdy již zapomněl byť jen pojmenovat. Ovšem v době, kdy žil písmák Dlask si lidé každé takové věci - byť jen z dnešního pohledu třeba "obyčejného trakaře" - dokázali vážit a postarali se o náležité ošetření a uložení. Vždyť to byly věci nutné k jejich obživě.

 

 

Pod přístřeškem u statku i ve chlévech v zadním traktu jsou rozmístěny další stroje a nástroje, se kterými dnes již málokdo by uměl zacházet. Musím přiznat, že když jsem kdysi dávno vzal poprvé do ruky kosu, také jsem jí nalomil - ale dnes považuji kosení trávy za krásně uklidňující a odpočinkovou činnost na hony vzdálenou všem těm rachotícím a páchnoucím motorovým sekačkám. V chlévech, ve stájích i ve stodole se život nesměl zastavit, bez ohledu na to, zda byly Vánoce, Velikonoce či jiné sváteční období. Však si také lidé tehdy dokázali vážit mouky, vajec, cukru i masa - chleba, vánoček i koláčů - ne jako dnes, když se popelnice plní tou podivnou hmotou, prodávanou nám pod názvem potraviny.

 

 

Písmák Dlask

Z několika generací hospodářů na Dlaskově statku se stal nejznámějším Josef Dlask - lidový písmák, dolánecký rychtář a novátorský hospodář. Josef Dlask se narodil 11. července 1782 a zemřel v roce 1853. Do historie vešel především právě jako písmák. Dostalo se mu vzdělání v domácké škole a později se ještě učil v Turnově hudbě.

Písmák Josef Dlask je dnes znám především jako autor zápisků, jež zachycují život na doláneckém statku. Svoje paměti začal zaznamenávat kolem roku 1800. Jeho kronika však obsahuje i poznámky staršího data, počínaje rokem 1500. Poslední záznam je z 19. února 1853. Písmák Dlask zachytil svým perem i události celoevropského významu, které znal zprostředkovaně od jejich očitých svědků. Je například uveden popis bitvy u Lipska, převzatý z dopisu vojáka, který se bitvu zúčastnil – kaprála jménem František Smrt. Jako zdroj informací o historických událostech Dlaskovi krom vyprávění pamětníků posloužily i některé písemné prameny - například Vejtah (1765) kněze Josefa Václava Paroubka, Kronika česká kronikáře Václava Hájka z Libočan, Kalendář historický sepsaný pražským měšťanem Janem Rulíkem a paměti turnovského rodáka Václava Antonína Meissnera.

Celou Dlaskem sepsanou kroniku, v podobě po celkovém restaurování v roce 1996, si můžete prohlédnout v Manuscriptoriu, evropské digitální knihovně rukopisů.  Klepnutím na následující obrázek s malou ukázkou z kroniky si můžete zobrazit celý rukopis.

 

 

Rukopis má 369 stran a zápisky v něm uvedené se skládají ze čtyř částí:

V Manuscriptoriu máte možnost se s kronikou seznámit přímo v rukopisu. Text byl však vydán i knižně pod názvem Zápisky Josefa Dlaska, rolníka v Dolánkách u Turnova - k vydání jej připravil v roce 1898 Václav Vaněk, turnovský řídící učitel ve výslužbě

Josef Dlask měl údajně celý život hrůzu z toho, že se utopí. Proto prý, jak nám říkal kdysi průvodce při prohlídce statku, celou usedlost nechal přesunout dále od Jizery. Svému tušenému osudu však stejně neunikl a na jaře roku 1853 se utopil při lovu ryb v Jizeře, rozvodněné po zimním tání. Pochován je na hřbitově v Jenišovicích. Na obrázku je nádherný jez, postavený přímo proti statku, který dnes zvedá hladinu Jizery, aby část jejího toku mohla proudit technologickým kanálem do města - kde energii vodního toku dnes využívá malá vodní elektrárna.

 

 


Vlk Samotář

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?