wz

Tři zprávičky a jedno prosincové ráno

Je takové všední prosincové ráno na okraji Brandýsa nad Labem. Pár minut před šestou; náš retrívr Benýsek po obvyklém vyvenčení opět spokojeně usíná ve svém pelíšku a já sedím v nastartovaném autě a čekám na manželku. Teploměr ukazuje ještě asi 6 nad nulou, ale to je tím, že auto stálo v garáži - venku se už tu a tam blýská jinovatka. Čeká mě každodenní cesta do Prahy - po mladoboleslavské R10 na Černý Most a dále po Štěrboholské radiále a Jižní spojce do Krče, kde svou cestu skončím kousek od stanice metra Kačerov. Zatímco žena se loučí se psem a zamyká dům, odehrává se můj každodenní lítý boj s rozhlasovým přijímačem. Někomu to nevadí a dokáže je ignorovat - já ale reklamy už prostě nenávidím. Tak zběsile přepínám Blaník, Jizeru, Beat a F1 a snažím se vyhmátnout chvíli, kdy se z reproduktorů přestane ozývat ten nechutný blábol ... "více na wé wé wé .... cé zet ....." a ozve se nějaká hudba ... Ale šestá je za moment, a začínají zprávy ... ještě přetrpět zvratky, kdo je sponzorem časomíry a kdo přinesl předpověď počasí .... a snad se konečně z balastu a plev vyloupne pár smysluplných informací.

...

To už najíždím na R 10 - začal jsem kdysi jezdit takhle brzy, protože v tuto ranní dobu, kdy slušné osoby, zvířata a věci ještě spí, býval na silnici klid ... jo, ten klid máte dneska vidět ... A do toho zapadá první zpráva. Smutná ...
Zprávička první: Za první dva prosincové dny zahynulo na našich silnicích 11 lidí.
Dost děs ... prvních osmačtyřicet hodin posledního měsíce uplynulo - a pod vánočními stromky bude chybět 11 lidí ... úplně zbytečně.

Teď se nabízí návrat k nedávnému článku - Je cosi shnilého v kotlině české ... Vzpomínáte, jak zněl bod 5?
Zcela zvrátit morální hodnotovou stupnici člověka. Osobním příkladem politiků vytvořit obecné mínění, že práce je tou poslední možností, jak vydělat peníze. Vytvořit vrstvu zbohatlíků, kteří bez práce žijí lépe, než tvrdě pracující špičkoví odborníci.

Morální stupnice jaksi zmutovala ... K tomu citovanému bodu bych doplnil jeden postřeh - vytvořila se vrstva zbohatlíků ... to je fakt ... ale to tu nechci řešit. Horší je ona pseuodovrstva těch, co si na zbohatlíky jen hrají. Hele, vezměme to třeba takhle ... mějme mísu těch "úžasných značkových" bonbónů z reklam. Opodál leží malý kaštan. Vezměme ten kaštan, zabalme ho do lákavého třpytivého obalu, položme do košíčku z papírové krajky a posléze na mísu s těmi neodolatelnými bonbóny nesenou na recepci boháčů. Dokud se obal neodstraní, nikdo nic nepozná ... a kaštan se ocitl na výsluní, o jakém se mu ani nesnilo. Někdo se pak možná zasměje, někdo rozčílí a v nejhorším případě si někdo vylomí zub ... ale v zásadě se nic hrozného nestane.

Horší je to ale na silnicích. Jezdí tu spousta aut - lidé živící se prací jezdí ve vozidlech úměrných jejich možnostem, ti movitější mají auta dražší. Ale nejhorší jsou právě ti, kdo si drahé vozidlo pořídí jako pozlátko - chtějí si hrát na něco, co ve skutečnosti nejsou ... na závodníka, na silnou osobnost, na boháče ... a podle toho se chovají. Vůz pořízený někde z bazaru nebo dovezený z vrakoviště ze "západu" je pak jen to pozlátko na bonbónu. Nevíte, co (kdo) je uvnitř. Ovšem ten kaštan uvnitř sedící může být ve skutečnosti podpantofelní ušlápnutý a světem zneuznaný (ve svých očích) Obyčejný Člověk - ale se ve své pozlátkové skořepině cítí Pánem - a podle toho se chová.  Teď vám ukážu, kdo je tu pánem ...

Venku je náledí - většina řidičů je opatrná. Ovšem ne tak kaštan - on přece opatrný nebude, on je teď pán .... ale potom se s Pánem (ovšem s tím velkým "P") velice brzy shledá osobně. Jak se říká - kdo chce kam, pomozme mu tam ... budiž; ale ať tam s sebou nebere ty, co o to opravdu nestojí.

Ovšem je tu bohužel jeden problém. Na silniční provoz by měla dozírat policie a dbát na to, aby se lidé kaštanoidního typu z těchto míst hezky rychle ztratili. Leč je zde bod č.11 zmíněného článku:
... Dopravní policii degradovat na výběrčí pokut, pořádkovou policii na asistenci při rvačkách cikánů, fotbalových fanoušků a jiných nátlakových skupin. Dosáhnout situace, kdy slušní lidé bydlí za zamřížovanými okny, balkony a trezorovými dveřmi panelových sídlišť, zatímco gauneři a zloději se okolo prohánějí v luxusních autech, za bílého dne vraždí beztrestně na ulicích, v lepším případě si užívají na vzdálených ostrovech.

A bohužel je to pravda ... v oblasti Jižní spojky to ráno a večer vypadá, jako když se úzkým koridorem žene stádo dobytka ... a policie je kde? Nebo mají stačit ty dva měřené úseky (... a teď nám už dejte pokoj... ???).

A když jsme u těch reklam ... co kdyby automobilky nabízely k šesti airbagům ve standardní výbavě i čtyři vkusné urny s firemním logem pro případ, že airgay nepomohou?

...

Stoupání se zmírňuje a blíží se křižovatka Horní Počernice. Za ní následuje úsek, který mi pravidelně zkazí náladu ... obludné haly ... krabice poházené v místech, kde ještě nedávno rostlo obilí. Ale to se už dneska nenosí ... pole se zabetonovala a na pšenici se předělávají kotle ústředního topení. A jako z udělání je tu další zpráva:
Zprávička druhá: Každý den u nás zmizí 10 a půl hektaru orné půdy.
Tak to je šokující číslo ... A začínám počítat. Čtvereční kilometr má 100 hektarů ... je to tak? Hektar je 100x100 metrů a čtvereční kilometr je 1000x1000 metrů ... jo, hektar se tam vejde stokrát. Takže když to trochu zaokrouhlíme, tak každých deset dnů zmizí jeden čtvereční kilometr ornice a do měsíce jsou to čtvereční kilometry tři. A do roka šestatřicet. Na webu jsem našel, že zatímco plocha naší republiky je 78 867 km2, výměra orné půdy je z toho 30 900 km2. Takže když z toho budeme ukrajovat tímto tempem, zbude nám za 858 let pár hrstí ornice tak leda v květináči. Tak a teď - když řekneme, že máme půdu dost (viz 858 let !!!) zdá se to těm nenasytným developerům do rukou nahrávající ... Ale lze se na to podívat i jinak - to, co příroda vytvářela miliony let, my dokážeme zlikvidovat v tomto měřítku prakticky za okamžik. Lidí přibývá a dravost developerů rovněž. A až nebude co jíst - sežereme nakonec i ty developery ... račte developera se šípkovou omáčkou nebo developera se zelím? Ale ... kde porostou šípky a kde zelí?

...

To byla hořká početní rozvaha ... ale to již levá zatáčka vede R 10 pod železniční křížení směrem do údolí v oblasti Černého Mostu. Nahoře se mihnou světla moderní vlakové jednotky City Elefant směřující od Kolína ku Praze. Lidé se tam vezou v pohodlí, mohou si číst, spát nebo jen tak zasněně koukat z okna ... a přede mnou se otvírá pohled na dvoukilometrovou dvojitou řadu červených světel ... hustou a stále houstnoucí, sbíhají se tu R 10 s D 11 od Hradce a přivaděče z přilehlých městských částí. A cože to povídají v rádiu ?
Zprávička třetí: Rozpočet dopravního podniku hl.m. Prahy počítal pro příští rok na obnovu a modernizaci vozového parku s 1,8 miliardy Kč - dostanou jen něco kolem 700 milionů.
No ... když vidím tu houstnoucí řadu aut, která se za horizontem ještě více zpomalí ... v každém je jeden či dva lidé (nejsem výjimkou, přiznávám) a ty tisíce koní, co tu se tísní zbytečně... A kdyby pražská (nejen) doprava fungovala, jak má a jak se slibovalo - co nervů by se ušetřilo, co by se benzínu a nafty nespálilo pánuBohu do oken a co lidí by se zbytečně nezměnilo v krvavou kaši a žal svých bližních ... A tak se tu ploužíme ... tisíce aut ... zatímco již ten vlak dávno dorazil k cíli.

Co peněz pohltil rozežraný tunel Blanka a ještě pohltí ... jen aby se developeři nažrali a dopravní kolaps ještě posílil. Kdyby se ty peníze daly na hromadnou dopravu a ta se řádně preferovala ... Naslibovaly se předměstské vlaky křižující Prahu a vozící lidi bez zbytečného přestupování. Ano, jsou tu ty "S" linky - jenže ty jezdí jen do středu města, kde skončí jako jiné vlaky. Co je všude různých tratí a kolejových spojek, po kterých by mohly tyhle spoje jezdit napříč Prahou.... ale darmo mluvit. Výhodnější je pálit uhlovodíky a opotřebovávat auta, neb zisky příslušných průmyslových odvětví jsou nade vše.

Možná si vzpomenete na prastarou rozhlasovou pohádku o Pepovi z depa, kde paní Herrmanová vykřikovala - "Jsem Cestující Veřejnost a mám už toho dost !!!". Tak tohle bychom potřebovali křičet hodně nahlas.

Tři zprávičky ... a co analogií najdeme kolem nás. Tak hlavně, ať jsme živí a zdraví a dostaneme se vždy bezpečně tam, kam potřebujeme - i když o pár minut později než kaštani ... A protože se Vánoce opravdu blíží, pamatujme - není smyslem lidského žití plnit cizí peněženky !!!


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL