wz

Polabskou cyklostezkou I. ... z Toušeně do Brandýsa nad Labem

Polabská cyklostezka - úsek z Toušeně přes Brandýs nad Labem do Kostelce nad Labem - byla otevřena vloni v listopadu. To je ale již doba, kdy (někteří) cyklisté již dávno spí tvrdým zimním spánkem a (některé) jejich velocipédy tiše rezaví někde v kůlně, dokud je oba brutálně nevzbudí nesmělý ptačí ranní zpěv, ohlašující příchod jara ... A protože sníh napadl vloni opravdu brzy, skryla se celá stezka na dlouhou dobu pod bílou pokrývkou.

V prvním březnovém týdnu ale oschly meze a teploměr se, alespoň přes den, pokusil vyšplhat o několik stupínků nad bod označený nulou. Což takhle zkusit, zda člověk přes tu zimu nezapomněl, jak se na tom kole vlastně jezdí? A tak ňuf-ňuf-ňuf (vzduch do pneumatik), střík-střík-střík (olej všude jinde) a vzhůru do Toušeně, k soutoku Labe s Jizerou.

 

 

Přímo na soutoku sice stezka nezačíná, ale je to tak hezké místo, že stojí za to se tam podívat. Dokud nepostavili přes Labe visutou lávku pro pěší a cyklisty, býval tu velmi frekventovaný přívoz. A v létě vám mohu doporučit, abyste se zkusili těsně pod soutokem vykoupat. Doby, kdy se člověk v labské vodě po dvou minutách beze zbytku rozpustil a nesměla se jí ani zalévat pole se zeleninou, jsou už pryč. Dnes je labská voda čistá a je tu ryb, až oči přecházejí.

Poznámka - pokud náhodou jistá chemička kdesi nahoře, řekněme v Kolíně, nevypustí své jedy a nezabije desítky kilometrů po proudu v řece vše živé jako tomu bylo v lednu roku 2006.

Ale to jsem zamluvil to, co jsem chtěl říci ... přijeďte sem za hezky teplého letního dne a na "špičce" soutoku vlezte do Labe. Voda je líná a teplá, div v ní neusnete ... tak si tiše plynete pomaloučku po proudu a najednou ... šok! ... někde poblíž snad explodovala nádrž s tekutým dusíkem a vy plavete v něm ... chlapečkové se během pikosekundy mění v holčičky a opálená pleť na sebe za zvuku jektajících zubů bere zdravě modrofialovou barvu. Konec světa? Ale ne, to jste se jen dostali do vod řeky Jizery, která je i za parného léta naprosto ledová - tipl bych si, že tak o 10 stupňů chladnější než ta labská.

Pokud byste se postavili na špičku soutoku, je zajímavé sledovat, jak se ještě po několik stovek metrů dá vysledovat živá a dravá voda Jizery, která by se jakoby po 164,6 km svého toku nechtěla s Labem smísit a působí svými vlnkami a víry dojmem "řeky v řece".

 

 

Z lávky v Toušeni je kousek proti proudu vidět impozantní budovy Káranské vodárny, která zásobuje část Prahy velice kvalitní vodou. Na snímku dole, pocházejícím z roku 1921, vidíte halu s parou poháněnými čerpadly. Dnes již páru nahradila elektřina, z komína se nekouří a vlečku zásobující vodárnu uhlím zničily nedávno nenechavé ruce ...

 

 

Ale to jsem se zakecal o létu a on je teprve šestý březen, na rukou mám rukavice a pod helmou ještě čepici - a zima mi je i bez Jizery. Tak tedy rychle na start Polabské cyklostezky, než zmrzneme.

 

 

Stezka začíná tam, kde se poslední toušeňská ulice (jmenuje se Na Krétě) odpojuje od Labe a míří nahoru k silnici. Ještě vloni v létě tu vedla prastará pobřežní stezka, po které se sice dalo jet, ale bylo to kličkování mezi kameny navigace - a teď je tu čisťounká, hladká asfaltečka, střežená zábranami a značkou umožňující vstup jen pěším a cyklistům. Z tabule se dozvíte, že se stezka stavěla od února do listopadu 2010 a celá stavba stála necelých 55 milionů Kč. Chybí tu údaj o délce - ale je to asi tak 12 km.

 

 

Čerstvě nahuštěná kola po hladkém asfaltu jen bzučí a za chvíli jste v místě, kde dříve býval přes křižující potůček takový provizorní můstek z betonových panelů, které působily spíše dojmem chaoticky nakupených ledových ker. Nyní je zde přepychový nový most, takže pokyn k sesednutí z kola budí spíše úsměv. No, ale až se trochu oteplí, bude tu asi spousta lidí, takže opatrnost bude na místě.

 

 

Hladký asfaltový povrch je totiž určen nejen cyklistům, ale i bruslařům. A těch je tu i v tuto časnou roční dobu již několik vidět. Poměrně nudným úsekem kolem továrních plotů toušeňské Prefy i mostárny za chviličku dosáhnete okraje Brandýsa - čtvrti Královice, která nese jméno po veliké královské oboře plné vysoké zvěře, kam čeští panovníci jezdívali na lov. A máme tu první odpočívadlo.

Společnost Suncad s.r.o., která odpočívadla budovala, o nich píše:

Návrh odpočívadel vychází ze hry "člověče nezlob se". Každé odpočívadlo, stejně jako "domeček pro figurky", má svou barvu. Symboly z hracího plánu jsme přenesli do tvarů odpočívadel a vybavení. Jednotlivá odpočívadla jsou doplněna specifickými atrakcemi, jako je třeba tělocvična v přírodě nebo různé houpačky a "opičí dráhy".
Každé odpočívadlo bude vybaveno naučnými a informačními tabulemi a orientační mapou. Ve čtyř odpočívadlech je navržen akustický informační systém nezávislý na zdroji elektrické energie, tzv. klikotoč.
Jednotlivá odpočívadla poskytují přístřeší při nepříznivém počasí, a zároveň jsou zdrojem zábavy a informací.

 

 

Lavice ani stolní desky ještě nejsou namontovány, ale to se snad zlepší. V dálce se objevují typické bílé věže mezi poli brandýského jezu a po pravé straně lze vidět průplav vedoucí k plavební komoře. Skupinu stromů na špičce umělého ostrova si oblíbila skupina několika desítek kormoránů. Stromy ozdobené jejich trusem na slunci svítí neskutečnou bělostí a člověk má tak trochu pocit, že ho šálí zrak. Cesta v následujícím krátkém úseku postrádá charakteristický hladký povrch - to proto, aby v tomto úseku nejezdili bruslaři, chodívají sem na procházky rodiny s malými dětmi.

 

 

Dostáváme se k jezům. Podél břehu to dál nejde - v cestě stojí budovy mlýna, který býval prý největším na středním Labi. Představte si, že ho pohánělo neuvěřitelných jedenáct vodních kol! Teď bude lepší z kola slézt a tlačit ho po dřevěné balustrádě vedoucí serpentinou nahoru k silnici. Už proto, že je tu kolem na co se dívat. Dřevěná visutá cesta je součástí projektu tak zvané Labské promenády - ta vzniká propojením komunikačního systému města podél levého břehu řeky Labe s využitím pro pěší i cyklisty, se začleněním lesoparku Ostrůvek a rekonstruované zámecké zahrady.

 

 

Nahoře pod silnicí je vyhlídková plošina, tabule s informacemi a malý park pro maminky s dětmi, který se na noc zamyká. Je tu ale také ten báječný klikotoč - elektronický informátor, který vás seznámí s historií města, přírodou v okolí, řekou Labem a poradí vám, kam na výlet. Stačí chvilku točit masivní klikou, pak zvolit jeden ze tří jazyků - češtinu, angličtinu či němčinu - a vybrat okruh informací, které chcete slyšet.

 

 

Pak si můžete sednout na lavičku, poslouchat a kochat se majestátem labského veletoku, který pod vámi překonává čtyřmetrový stupeň jezu. Až se nabažíte výkladu i výhledu, nasednete na kolo a pustíte s z mírného kopce směrem k brandýskému zámku. Dejte ale pozor - silnice je tu úzká a tak se zámkem kochejte a fotografujte si ho, ale ne v místech, kde vás může srazit auto!!! Ona ta silnice není moc kvalitní a když jste se teď namlsali takřka sametovým povrchem cyklostezky, může vás nějaká ta díra nemile překvapit.

 

 

Zde se pro tentokrát rozloučíme. V následujícím pokračování projedeme skrz Brandýs a vyrazíme po volné řece za město.


Vlk Samotář (JL)

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?