wz

Zamyšlení před 21.prosincem 2012

Poslední listopadový týden roku 2012 nás přehoupne do období Adventu, a tudíž do magického období každého roku. Za necelý měsíc končí platnost velkého cyklu mayského kalendáře, a to přesně v den, kdy se k nám začne opět navracet Slunce. Čímž chci říct, že se opět začne zkracovat noc a prodlužovat den a do našeho života vstoupí tak více světla... Opravdu? Podle fyziky opravdu. Ale jaké to bude světlo, to prozatím nevíme. Říká se, že staré paradigma končí - to znamená, že po prosincovém slunovratu, kdy projdeme přes "galaktický střed", nebude již toto paradigma podporováno, což se bude stále více projevovat v reálném životě. Jinými slovy: důsledky našich omylů budou před námi vyvstávat stále zřetelněji. Proto se domnívám, že budeme čelit problémům mnohem viditelněji než dosud, a je vcelku lhostejné, v jaké oblasti: morálka, duchovno, ekologie, ekonomika, zdraví a další. Osobně věřím, že na výpočtech Mayů "něco je". Do uvozovek jsem to dal proto, že v oblasti, kterou oni měli zmáknutou, jsem já naprostý primitiv, takže mně vůbec nepřísluší jakkoliv je hodnotit. Ale tuším, (ano,. intuice), že smést to ze stolu je hodně laciné.

Zažíváme krizi, a je to hodně znát. Nemyslím teď ekonomiku, protože ta je důsledkem krize mnohem závažnější: krize hodnot, krize coby důsledku chybné koncepce směřování lidstva, čímž zapříčiňujeme vytěsnění se z přirozených přírodních rytmů, a to má zase za následek naprostou ztrátu soudnosti. Sigmund Freud a jeho psychoanalýza (I. vídeňská psychoškola) tvrdili, že hlavním motivem člověka k čemukoliv je touha po slasti. Alfred Adler a jeho individuální psychologie (II. vídeňská psychoškola) věří, že je to touha po moci a konečně Viktor E. Frankl a jeho logoterapie (III. vídeňská psychoškola) tvrdí, že to, co člověka motivuje k Bytí, je touha po smyslu. S tím se ztotožňuji, s logoterapií jsem se docela dost zabýval. A proč to píši? Protože když věda 18. až 20. století odsunula Boha jako nerpatřičnou berličku do propadliště dějin a socialismus začal bourat kostely a ukradl lidem Boha, proměnila se zaměřená konstruktivita lidského ducha na programovou sebedestruktivitu: jestliže byl na piedestal všeho postaven člověk sám, jeho původně konstruktivní sebeurčení (ono biblické: milujte se a množte se a rozumně vládněte nad krásami Země") se stalo arogantním, uznávajícím pouze sama sebe a tedy popírajícím vyšší autoritu (Boha). A hele - ono původně konstruktivní se stalo rakovinotvorným, neboli požírajícím samo sebe. A protože "co v duchu jest, i v těle projeví se", bylo jen otázkou času, než se rakovina stane civilizační chorobou. Navraťme sami sobě místo, které nám v rámci Stvoření náleží, navraťme "Bohu co jeho jest", a uvidíme, jestli se něco nezlepší...

K I., II. a III. vídeňské psychoškole je nutno ještě říci, že mezi nimi existují vazby. První spočívá v tom, že logoterapie (III. vídeňská psychoškola) z těch předchozích dvou vychází. Druhá vazba je ryze praktická a tedy životem mnohokrát ověřená: postrádá-li člověk ve svém životě SMYSL, usiluje o MOC (výkon v kariéře, nadvládu ve vztazích). Pokud selže i tam, uchyluje se k touze po SLASTi. (Únik od reality, drogy, abúzus alkoholu nebo sexu...). To znamená, že princip moci i princip slasti plní pouze kompenzační funkci vůči vědomí smysluplnosti, které je stěžejní determinantou lidství. I proto jsou méně úspěšní lidé v hospodách častěji a spíše, stejně jako v ložích cizích žen, než lidé, kteří úspěšní jsou. Neboli: komplex nesmyslnosti Bytí je nahrazován kompenzačními mechanismy - těmi jsou právě moc a slast. Opravdový úspěch totiž předpokládá víru, záměr a úsilí, a to vše je završeno vědomím smyslu.

Slavná Smaragdová deska Herma Trismegista (Hermés třikráte veliký, čili Merkur, Posel Boží) definuje známé hermetické zákony, z nichž jeden zní: "Jak nahoře, tak dole" a "Jak vně, tak uvnitř". V souladu s tím se do čela státu VŽDY dostanou pouze ti, kteří co nejvěrněji vystihují podstatu jeho celku. Proto když vidím v televizi, jak naši politici a vládní představitelé dělají pravděpodobně jeden přehmat za druhým, vím dobře, že odkazují na mé vlastní přehmaty. "Nesuďte, abyste nebyli souzeni" je v podstatě tatáž filozofie... Asi není náhoda, že za vlády Masaryka měli lidé blíž k Pravdě i k sobě navzájem. Stejně tak není náhoda, že za vlády Klause, Paroubka, Topolánka apod. se od ní vzdálili...

V sobotu jsem si koupil knihu od Roberta Mosse "Tajné dějiny snění" a vypadá dost úžasně (no, za těch 490 Kč by doopravdy měla...). Včera jsem dočetl "Učení duší" a dnes večer začnu číst druhou knihu ze čtyřdílné série "Osudy duší". Je to série o životě duší mezi životy, píše to univerzitně vzdělaný psycholog a své výzkumy provádí prostřednictvím hypnotické regrese. Je to dost zajímavé a podle mě i věrohodné, protože z jiných zdrojů vím, že tak nějak to opravdu může být. Nuda? Asi ne...


Marvos

 

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?