wz

Znáte svá práva?

Kdož ví ... o lidských právech a jejich porušování se mluví tak často, že je to vnímáno téměř na úrovni inertního šumu ... prostě fráze vypouštěná masmédii tak často a snadno, jako bublina z bublifuku. Ale ruku na srdce - ona existuje spousta věcí, o kterých se mluví, i my o nich mluvíme - ale kdyby nám někdo řekl, že by to potřeboval vysvětlit, tak ... Tak bychom se asi vymluvili na akutní pracovní přetížení, jak bývá dnes zvykem, a rychlým krokem zmizeli za obzorem. Takže ... jak ono to s těmi lidskými právy vlastně je?

Po svém založení (26.června 1945) vytvořila Organizace spojených národů komisi, vedenou Eleanor Rooseveltovou, manželkou presidenta USA Franklina D. Roosevelta, aby vytvořila dokument obsahující základní práva, která sdílí všichni lidé. Nová Komise lidských práv složená z reprezentantů 18 zemí kodifikovala 30 článků, které shrnují a vyjadřují skutečně všeobecná lidská práva.

Dne 10. prosince 1948 Valné shromáždění OSN přijalo a vyhlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv. Po tomto historickém aktu Valné shromáždění vyzvalo všechny členské státy Organizace spojených národů, aby znění Deklarace zveřejnily a „podpořily její šíření, vystavování, čtení a vykládání zejména ve školách a ostatních vzdělávacích institucích bez ohledu na politické uspořádání států a území”.

Deklarace obsahuje a popisuje rovnost lidských práv všude ve světě (článek 1 a 2), dále popisuje občanská a politická práva (články 3–21), a ekonomická a sociální práva (články 22–27). Vymezuje rovněž povinnosti a zodpovědnosti prosazování těchto práv pro ostatní (články 28–30). Poslední tři články jsou extrémně důležité, protože dokud nezajistíme práva pro naše blízké, nebudeme schopni si tato práva udržet ani pro sebe.


Článek 1 - Lidé jsou svobodní a sobě rovni

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.
(Všichni se rodíme svobodní. Všichni máme své vlastní myšlenky a představy. Se všemi by mělo být zacházeno stejným způsobem.)

Článek 2  - Práva náleží všem, bez diskriminace

(1) Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Žádný rozdíl nebude dále činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé nebo pod poručenstvím, nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity.
(Tato práva náleží každému bez ohledu na to, jaké jsou mezi námi rozdíly.)

Článek 3 - Právo na život

Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost.

Článek 4 - Zákaz otroctví

Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.
(Nikdo nemá žádné právo nás zotročovat. Nemáme právo činit nikoho svým otrokem.)

Článek 5 - Zákaz mučení

Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
(Nikdo nemá žádné právo nám ubližovat nebo nás mučit.)

Článek 6 - Stejné právo na použití zákona

Každý má právo na to, aby byla všude uznávána jeho právní osobnost.
(Všichni máme stejné právo použít zákon. Já jsem stejná osoba jako ty!)

Článek 7 - Rovnost před zákonem

Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování. Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci, která porušuje tuto deklaraci, a proti každému podněcování k takové diskriminaci.
(Všichni jsme pod ochranou zákona. Zákon je stejný pro každého. Musí s námi zacházet nestranně a spravedlivě.)

Článek 8 - Spravedlnost před spravedlivým soudem

Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem.
(Spravedlivé zacházení spravedlivými soudy. Všichni máme právo žádat zákon o pomoc, není-li s námi zacházeno spravedlivě.)

Článek 9 - Zákaz nespravedlivého zadržování

Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství.
(Žádné nespravedlivé zadržení. Nikdo nemá právo nás uvěznit bez dostatečného důvodu a držet nás ve vězení nebo nás poslat pryč z naší země.)

Článek 10 - Právo na soudní proces

Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, který rozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu.
(Je-li proti nám veden soudní proces, měl by být veřejný. Lidé, kteří nás soudí, by neměli nikomu dovolit, aby jim říkal, co mají dělat.)

Článek 11 - Princip presumpce neviny

(1) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, považuje se za nevinného, dokud není zákonným postupem prokázána jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti obhajoby.
(2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opomenutí, které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle státního nebo mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo lze použít v době, kdy byl trestný čin spáchán.
(Nevinen dokud není prokázána vina. Nikdo by neměl být obviňován z toho, že něco spáchal, dokud to není prokázáno. Pokud lidé tvrdí, že jsme udělali něco špatného, máme právo prokázat, že to není pravda.)

Článek 12 - Právo na soukromí

Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
(Nikdo by se neměl pokoušet poškodit naše dobré jméno. Nikdo nemá právo vcházet do našeho domova, otevírat naše dopisy nebo obtěžovat nás nebo naši rodinu bez dostatečného důvodu.)

Článek 13 - Právo na svobodný pohyb

(1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.
(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.
(Všichni máme právo jít, kam sami chceme ve své vlastní zemi a cestovat dle svého přání.)

Článek 14 - Právo na azyl

(1) Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu.
(2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání skutečně odůvodněného nepolitickými zločiny nebo činy, které jsou v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.
(Pokud se obáváme toho, že s námi bude v naší vlastní zemi špatně nakládáno, máme všichni právo na útěk do jiné země v zájmu své bezpečnosti.)

Článek 15 - Právo na národnost

(1) Každý má právo na státní příslušnost.
(2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit.
(Všichni máme právo patřit do nějaké země.)

Článek 16 - Právo uzavřít manželství a mít rodinu

(1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnosti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva.
(2) Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů.
(3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.
(Každý dospělý člověk má právo uzavřít manželství a mít rodinu, pokud si to přeje. Muži a ženy mají stejná práva, ať už žijí v manželství anebo odděleně.)

Článek 17 - Právo na soukromé vlastnictví

(1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.
(2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.
(Každý má právo vlastnit věci nebo je sdílet. Nikdo by nám neměl naše věci brát bez dostatečného důvodu.)

Článek 18 - Svoboda myšlení

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, vyučováním, prováděním náboženských úkonů, bohoslužbou a zachováváním obřadů.
(Všichni máme právo věřit v to, v co věřit chceme, mít náboženství anebo jej změnit, pokud si to přejeme.)

Článek 19 - Svoboda říkat, co si člověk myslí

Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.
(Všichni máme právo na své vlastní rozhodování, právo myslet si, co chceme, říkat, co si myslíme a sdílet naše myšlenky s ostatními lidmi.)

Článek 20 - Právo shromažďování

(1) Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování.
(2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého sdružení.
(Všichni máme právo scházet se se svými přáteli a mírumilovně spolupracovat na ochraně svých práv. Nikdo nás nemůže donutit připojit se k nějaké skupině, jestliže nechceme.)

Článek 21 - Právo na demokracii

(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.
(2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do veřejných služeb své země.
(3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; ta musí být vyjádřena správně prováděnými volbami, které se mají konat v pravidelných obdobích na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování.
(Všichni máme právo se podílet na vládě naší země. Každému dospělému musí být dovoleno vybrat si své vlastní vůdce.)

Článek 22 - Právo na sociální zabezpečení

Každý člověk má jako člen společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s organizací a s prostředky příslušného státu zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti.
(Všichni máme právo na přijatelné bydlení, lékařskou péči, vzdělání a péči o děti, dostatek peněz k životu a lékařskou pomoc, jsme-li staří nebo nemocní.)

Článek 23 - Právo pracovat

(1) Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti.
(2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na stejný plat za stejnou práci.
(3) Každý pracující má právo na spravedlivou a uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo třeba, jinými prostředky sociální ochrany.
(4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat s jinými odborové organizace a přistupovat k nim.
(Každý dospělý člověk má právo vykonávat práci, právo na spravedlivou odměnu za svoji práci a právo vstoupit do odborů.)

Článek 24 - Právo na odpočinek po práci

Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou.
(Všichni máme právo na odpočinek od práce a na oddech.)

Článek 25 - Právo na důstojný život

(1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli.
(2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči a pomoc. Všechny děti, ať manželské nebo nemanželské, požívají stejné sociální ochrany.
(Všichni máme právo na dobrý život. Matky a děti, lidé, kteří jsou staří, nezaměstnaní nebo invalidní a všichni lidé mají právo na to, aby o ně bylo postaráno.)

Článek 26 - Právo na vzdělání

(1) Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné. Technické a odborné vzdělání budiž všeobecně přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle schopností.
(2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Spojených národů pro zachování míru.
(3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti.
(Vzdělání je právo. Základní škola by měla být zdarma. Měli bychom se naučit o Organizaci Spojených národů a jak vycházet s ostatními. Naši rodiče mohou rozhodovat o tom, co se budeme učit.)

Článek 27 - Právo na kulturu a autorské právo

(1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podílet se na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.
(2) Každý má právo na ochranu morálních a materiálních zájmů, které vyplývají z jeho vědecké, literární nebo umělecké tvorby.
(Autorské právo je zvláštní zákon, který ochraňuje něčí vlastní umělecké výtvory a spisy; ostatní nemají právo je bez dovolení kopírovat. My všichni máme právo na náš vlastní způsob života a právo těšit se z dobrých věcí, které "umění", věda a učení přinášejí.)

Článek 28 - Právo na svobodný a spravedlivý svět

Každý má právo na to, aby vládl takový sociální a mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody stanovené v této deklaraci byly plně uplatněny.
(Musí existovat patřičný pořádek, abychom si všichni mohli užívat práva a těšit se ze svobod v naší vlastní zemi a všude na světě.)

Článek 29 - Odpovědnost vůči ostatním lidem a společnosti

(1) Každý má povinnosti vůči společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost.
(2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo zajištěno uznávání a zachovávání práv a svobod ostatních a vyhověno spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické společnosti.
(3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném případě v rozporu s cíli a zásadami Spojených národů.
(Máme povinnosti vůči ostatním lidem a měli bychom ochraňovat jejich práva a svobody.)

Článek 30 - Práva a svobody nelze odejmout

Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.


To jsou naše lidská práva a už je pouze na nás, jak je v životě využijeme!

I když člověka smutně napadá ... kdyby byla všechna ta krásná pravidla kodifikována do trestního zákoníku, tak by při dnešním stavu morálky bručela v base většina lidí, kterým bylo poskytnuto to, čemu se říká MOC. A tak velké kriminály nemáme ...

Zdrojem pro tento článek byly informace uvedené na stránkách Sdružení Obrany Spotřebitelů a Mládež za lidská práva. Stránky Mládež za lidská práva jsou nové a určitě stojí za to se na ně podívat.

Listina základních práv a svobod vyhlášená předsednictvem České národní rady byla vyhlášena jako součást ústavního pořádku České republiky, byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 2/1993 Sb. a její znění najdete na stránkách Parlamentu České republiky.

Dále existuje evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod. Ta byla vyhlášena v roce 1950 pod záštitou Rady Evropy. V rámci této mezinárodní smlouvy je možné v oblasti lidských práv žalovat státy, které dohodu ratifikovaly, u Mezinárodního soudu pro lidská práva ve Štrasburku, pokud jejich vnitrostátní právní mechanismy zajišťování lidských práv, přijatých úmluvou, selžou. Československo smlouvu ratifikovalo až (!!!) 18. března 1992. Úmluva má 59 článků (dříve 66) a její text najdete na stránkách Českého helsinského výboru.


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL