wz

Rozloučení se starou lávkou v Čelákovicích

Možná věrné příznivce Říše snů trochu zaráží, kolik prostoru na svých stránkách věnuji otázce mostů a lávek přes Labe, ale i oběma "našim" řekám - Labi a Jizeře vůbec. Je to tím, že ty řeky jsou tepnami našeho kraje - alespoň já je tak vnímám a asi nebudu sám. Spolu se svými přítoky - potoky a potůčky - vytvářejí životadárnou síť ne nepodobné našemu krevnímu řečišti; vždy't bez krve ani bez vody by nebyl život.

Ale přiznejme si, že ona ta voda je i krásná na pohled. Oč jsme byli v našem středním Polabí ochuzeni ve výškovém reliéfu terénu, to nám vynahrazují vodní toky současné i jejich historické meandry, které po regulaci zůstaly jako nesmírně malebné tůně po obou březích. Krásu řeky obklopené stromy a prozářené odleskem Slunce v jejích vlnkách objevili a dokázali zvěčnit i slavní malíři, jako je třeba nezapomenutelný Vilém Plocek, rodák z Brandýsa nad Labem.

 

Vilém Plocek - Labe u Čelákovické tvrze (1948) - náhled na obrázek v Galerii PICTURA

Když se tak člověk potuluje krajinou, přihodí se mu, že náhle zůstane bezradně stát. Stojím na nějakém místě v krajině, ta krajina se přede mnou rozprostírá do daleka, tam někam mám namířeno - a najednou potok. Zdánlivě nicotné dva metry vody na šířku - a jak dokážou zkřížit človíčkovi bezradně stojícímu na břehu plány. Voda je ledová, je přece teprve březen, brodit se nelze (a jak je tam vlastně hluboko?) - a na druhý břeh s batohem a ověšen fotoaparáty prostě nepřeskočím ... tak a jak dál. Copak potok, ten se nakonec někde překonat dá. Ale když se vám do cesty postaví řeka, která je široká přes sto metrů a hluboká třeba metry tři, tam je to mnohem a mnohem horší. Pak je každá rada drahá. Brody přestaly existovat se splavňováním řek a řemeslo převoznické téměř zaniklo. A mosty, to je nákladná záležitost - stojí jen tu a tam. Ale pěší poutník nebo cyklista rád vezme za vděk i skromnou lávkou, širokou tak pro dva lidi, kam motorová vozidla mají naštěstí vstup zapovězen.

Takovou lávku člověk pak bere jako organickou součást krajiny a má k ní vztah opravdu kamarádský. O to je to pak smutnější, když se s ní musí navždy rozloučit. Leckdo si řekne - to je řečí kvůli pár metrákům rezavého železa - ale spoustě lidí určitě lávka přes jezy v Čelákovicích přirostla k srdci tak, jako mně. Vždyť to před vybudováním nového přemostění v Toušeni byla jediná spojnice břehů Labe mezi Brandýsem a Lysou nad Labem, pokud se člověk s rozzlobeným rychlíkem v zádech nepokoušel překonat blízký železniční most.

Čelákovická lávka patří již do minulosti. Byla pro veřejnost uzavřena a opodál se staví nové moderní přemostění. Břehy Labe dočasně spojil přívoz. Byl jsem se se starou lávkou rozloučit a nabízím vám pár obrázků z míst, která již odešla do historie.

Tak tady je máme, čerstvě modernizované jezy v Čelákovicích se zbrusu novou vodní elektrárnou. A také starou šedou lávkou nad nimi. Dívali jste se někdy na stezku, po které chodí mravenci? Jedni vpravo, jiní vlevo; a je jich nepřetržitý proud. Tak to tu vypadalo od jara do podzimu. Jako mravenečkové cyklisté vyvlekli svá kola po schodišti z jedné strany a další zase z druhé strany ... a tam nahoře splývali v pestrý proud pohybující se sem a tam ...

 

 

Ale zub času se na stavbě po několika desetiletích - a zřejmě bez nějaké velké údržby - pěkně podepsal. Schodiště vedoucí z levého břehu nad plavební komoru je podélně prasklé a doslova se rozjíždí a mostovka z příčných fošen byla místy již pěkně děravá. Dočasně ji tedy vyspravili dřevotřískou, ale ruku na srdce - nic moc.

 

 

Nad horními vraty plavební komory, nedávno rekonstruované, bývala vidět klidná labská hladina, vzdutá jezy, do dálky směrem k železničnímu mostu. Pak následovalo několik schodů dolů, na vlastní lávku vedoucí přes tři jezová pole. Možná celá lávka původně byla určená jen pro přístup ke strojovnám jezových hradidel, kdo ví. Ale kolik lidí tu pak prošlo ve skutečnosti, to nikdo již nespočítá.

 

 

On to byl zvláštní pocit, stát na lehce vibrující konstrukci nad hučící a pěnící se vodou, mezi věžemi se soustrojími pro ovládání jezových tabulí a klapek. Hrazená výška tu je něco přes tři metry a z dálky to vypadá nicotně. Jenže když tu člověk stál přímo nad jezem a slyšel to burácení vody pod sebou, teprve si uvědomil tu nesmírnou sílu, co voda v sobě skrývá  - a připadal si proti ní dosti nicotně. A také tu býval krásný pohled na řeku proti i po proudu.

 

 

Pak ale přišel šestadvacátý březen 2013. Na čelákovickém břehu sice strašila žlutá cedulka o uzavření lávky, ale schodiště bylo ještě volné. Tak jsem se vydal nahoru - naposledy. Ty "šedivější" obrázky nahoře jsou z toho dne - bylo kolem nuly a fičel severák, že jsem měl co dělat, abych ve zkřehlých prstech udržel fotoaparát. Přešel jsem na druhou stranu lávky - ale ne již na druhý břeh. Bránila tomu betonářská síť zahrazující přístup ke schodišti. To schodiště tam totiž už nebylo.

 

 

S nově vybudovanou hydroelektrárnou dostala lávka i pěkné nové přístupové schodiště z káranské strany. A ty schody teď všechny demontovali. Hmmm, že by tak pěknou a jistě nákladnou stavbu dělali jen na těch pár měsíců? Takže místo lávky je tu cesta jiná. V tuto chvíli vede sice jen na vodní hladinu, ale za chvilku zde přistane přívoz.

 

 

A už je tady. Trochu podivné plavidlo se jmenuje Vilda II. (je to pojmenované po malíři Plockovi nebo je to podobnost čistě náhodná ?). Nějak nechápu, proč starou lávku nenechali v provozu ještě do října tohoto roku, kdy má být otevřena nová lávka, na které se již pracuje. Když už vydržela tak dlouho, jistě by to s námi přečkala ještě ten půlrok. Protože převozní plavidlo podle instrukcí na tabuli u přístaviště pojme maximálně osm (!) lidí, čtyři jízdní kola nebo jeden moped a případně jeden kočárek. Když si vzpomenu na ten provoz, co tu býval v létě, tak mám pocit, že se vloudila do výpočtů malinká chybička.

Ale to již Vilda II. zase odplouvá. Napřed vycouvá na volnou řeku ...

 

 

... pak se obrací "přídí" proti proudu a míří ke druhému břehu. Za pár desítek vteřin již je u protějšího přístavního můstku. Kolik převezení stojí? Dospělého 20 Kč a cyklistu ještě bůra za kolo. Totéž platí hafan. Ale jedna věc mi jaksi není jasná - proč není přívoz umístěn pod jezem, kde býval přívoz odjakživa? Lidé by to k němu měli blíže a také si myslím, že by to bylo bezpečnější.

 

 

Základní kámen k nové lávce byl položen na podzim roku 2012. Je kousek nad plavební komorou na levém břehu, nedaleko staveniště budoucího levého pylonu lávky. Staveniště firmy Metrostav je v ohradě těsně vedle nové pěkné stezky pro pěší a cyklisty.

 

 

Není tu toho zatím moc k vidění. Mohutné betonové základy budoucích opěr lávky se svorníky připravenými k jejich přišroubování. Zdánlivě se tu nic moc neděje. A zatímco beton tuhne, přesunuly se sem podpěry pro montáž pylonů z dílů, které sem zanedlouho dovezou.

 

 

Jak se píše ve zpravodaji Haló, Káraný č. 269:

... Výroba ocelových pylonů probíhá ve výrobní hale společnosti Metrostav a.s. v Horních Počernicích. Zástupci města Čelákovice navštívili výrobnu ocelových pylonů v průběhu jejich výroby v únoru letošního roku a následně na přelomu měsíce února a března probíhaly přejímky jednotlivých částí pylonů, co se týče kvality, protikorozního opatření a povrchové úpravy nátěrů za přítomnosti technické ho dozoru investora a autorského dozoru stavby. Pylony lichoběžníkového průřezu budou na stavbu dovezeny v druhé půlce měsíce března, budou zde svařovány a vždy pomocí dvou jeřábů osazeny na betonový základ. Z důvodu snadnější dopravy na místo montáže je pylon rozdělen na tři montážní díly, dvě samostatné stojky délky cca 23 m a horní montážní díl délky cca 14m. Jednotlivé díly budou na místě stavby spojeny montážním V svarem na plnou únosnost průřezu. S pokračující stavbou souvisí i vybudování nové objížďky, jež se úplně vyhne prostoru stavby. Na objížďku vybudovanou městem Čelákovice se přijíždí od zdymadel a hospody Grado. Komunikací podél Labe nebude, z důvodu montážních prací na ocelové konstrukci, možné projíždět.

A jak vypadá staveniště na pravém břehu? Dosti podobně, jen ta zadrátovaná ohrada tu není.

 

 

I zde jsou nachystány podpěry pro kompletaci pylonů a tvrdnou betonové základy (snímky jsou z 26.března 2013). Tak doufejme, že se na podzim dočkáme.

 

 

Jak bylo slíbeno, byly na levý i pravý břeh přivezeny části obou pylonů, a na připravených montážních podpěrách zkompletovány. Snímky jsou z 11.dubna 2013.

 

 

Na následujícím obrázku vidíte kótovaný výkres lávky. Ty osmatřicetimetrové modré pylony jsou na výkresu označeny P2 a P3. Konstrukce lávky, mezi nimi zavěšená, bude mít rozpětí 156 m. A délka lávky celé je bez osmi metrů čtvrt kilometru. Klobouk dolů ...

O stavbě si jistě ještě povíme. Je zajímavé to celé sledovat. Ono také - kolikrát za život se člověku stane, aby viděl na vlastní oči - a mohl zdokumentovat - stavbu hned tří přemostění Labe - v Brandýse, Toušeni a Čelákovicích?

 

 

Podrobný technický popis lávky a její vizualizaci si můžete prohlédnout na oficiálních stránkách města Čelákovic.


Vlk Samotář

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?