wz

Kam tak spěcháme ... ?

Je ráno ... no spíš ještě noc ... spíš ... nespím, spal bych, ale za volantem nelze. Přestože chybí pár minut do šesté, provoz na R10 ku Praze houstne a houstne. Jezdím tak už hezkých pár let - takže mohu srovnávat. Dříve bylo v tuto dobu volno ... teď je tu tak, jako dříve ve špičce. A už se nejezdí ... většina řidičů se někam řítí. Kam a proč? Stojí jim za to těch ušetřených pár desítek vteřin?

Většinou se všichni ženeme na místo, kde svým zaměstnavatelům za příslušnou porci mzdy prodáme skoro půlden svého života. Ještě než tu mzdu ale dostaneme, je z ní pořádně ukousnuto ... ve prospěch státu a těch, kdo mu zrovna teď velí ... daně tomu říkají ... Ale komu že ty peníze musíme dát?

Na stránkách Veľká Epocha se píše:

..... Za dva týdny se sněmovně nepodařil schválit téměř žádný zákon. Poslanci se tak nedostali k rozhodnutí o výši mateřské, nemocenské nebo o zákonu zakazujícímu privatizaci pražského letiště. Občanské sdružení eStat.cz přitom spočítalo, že každý den, kdy zasedají poslanci, přijde daňové poplatníky zhruba na tři miliony korun.

Schválit se podařilo jen vydání dluhopisů ve výši 167 miliard korun na pokrytí letošního a části loňského schodku. Je to rekordní objem dluhopisů vydaných během jednoho roku. Státní dluh se kvůli nim zvýší natolik, že na každého občana bude připadat dluh přes 112 tisíc korun.

Stojí za to se ráno kvůli tomu tak honit?

Před časem se houfně rozesílal text Vzkaz občana politikům, pocházející z blogu Bedřicha Ludvíka:

Vážení politici a státní úředníci,

nepřeji si, abyste mě každý den neustále masírovali a stresovali údaji o tom, že každý novorozenec má batoh s dluhem 111 000 Kč, nebo že se Česká republika zadlužuje každou minutu jedním milionem korun. Takové zprávy jsou mi k ničemu, protože i když vypnu všechna světla, topení, netelefonuji, zamknu se v bytě a nikam nevycházím, nic s tím neudělám. Na takové zprávy mám pro všechny šéfy této země jedinou odpověď: když neumíte udržet na uzdě státní finance, když neumíte hospodařit, jděte od toho!

Ten 1 bilion 300 miliard korun, které se na mě snažíte hodit, to není dluh nás občanů – to je VÁŠ dluh! Tento dluh jste vyrobili a rozjeli VY. Dělejte si s ním, co chcete, a neobtěžujte nás údaji, které nemůžeme nijak ovlivnit. Země se zadlužuje rekordním tempem, ale já ne. Já na dluh nežiju, naopak, snažím se mít na kontě neustále nějakou tu rezervu v násobku několika měsíčních platů. Nikdy v životě jsem nikomu nic nedlužil. To bych raději umřel hlady!

A běda, dozvídám se, že ten VÁŠ nesplatitelný dluh máme teď splatit MY. Víte, jak to v dějinách dopadlo – v Praze letěli radní z oken radnice už třikrát a není důvod, aby neletěli po čtvrté. Možná je právě těch 888 milionů za projekt Opencard poslední kapkou, po níž přeteče pohár. Myslete na to, vy, politici a úředníci, kteří nám vnucujete, že jsme v tomto státu na pokraji katastrofy. VY jste tento stát dovedli na pokraj té katastrofy. My výši platů, daní, penzí, odvodů zdravotních či sociálních, stejně jako stanovení výše všech podpor a příspěvků neurčujeme. Pamatujte na to, že od poslední společenské změny uplynulo právě 20 let, a to je v Čechách, jak známo, první předpoklad pro dějinnou změnu. Varuji vás, vzpamatujte se, vezměte rozum do hrsti a začněte pracovat na změně. A až budete mít situaci pod kontrolou a budete nám moci oznámit, že Česká republika snižuje své zadlužení o jeden milion korun za hodinu, pak se pochlubte. Do té doby nás neobtěžujte stresujícími zprávami o vaší kolosální neschopnosti.

No řekněte, má to cenu kvůli tomuhle se ráno tak honit?

Den daňové svobody byl vloni stanoven na 13. června. Skoro půl roku jsme museli vydělávat na to, s čím bylo a je nakládáno tak, jak jste četli výše. Nesmyslné projekty, předražené dálnice, megalomanské zbytečné investice ... Kvůli tomu se tak honíme? Na tohle jim vyděláváme?

A teď máme nejen svůj stát a svou vládu ... ale nad nimi rozprostírá svá chtivá křídla další, čím dál zřetelnější (nad)vláda ... EU. A úředníci molocha EU se také snaží ... Za chvíli nás budou špehovat, zda nesvítíme někde tajně žárovkou - a do noci září megawatty zbytečně pálené elektřiny na osvětlení míst, kde to vůbec není potřeba. Ale lidé sami se také odnaučili elektřinou šetřit. Však to vidíte kolem sebe - mnozí jdou a rozsvěcí všude, kde je nějaký zapínač, prostě z principu. Celý den pak svítí světla úplně zbytečně a všem je to jedno. No a co ... když budeme šetřit, ČEZ nám to stejně zdraží, aby si přišli manažeři na své.

Teď prý přijdou na řadu sprchy, vodovodní kohoutky a snad i nehospodárné televizory. Televize vem čert - ale s těmi kohoutky, to už je silná káva. Člověk by pokládal za normální, že se člověk sám ve svém bytě stará o to, aby kohoutky nekapaly a záchod neprotékal. Jenže degenerace "zlatých českých ručiček" asi dosáhla nevratného stádia. Opravy dříve tak samozřejmé - kdo by se snažil ... copak jsem nějakej instalatér? A v bedně dávají zrovna krvák ... mámo, podej to (zdražený) pivo ... chjo.

A tak nás donutí kupovat drahé světlo, drahou vodu, drahé topení ... a bude hůře. Ale je zajímavé sledovat třeba to, jak se ztrácí nákladně vyráběná pitná voda.

Na stránkách ENVIS - informační servis o životním prostředí v Praze se lze dočíst:

V posledních letech se podařilo výrazně snížit ztráty vody. Nejvyšších hodnot dosahovaly v polovině 90. let (až 46 %). Od roku 1996 dochází k jejich každoročnímu poklesu. Tento vývoj zobrazuje obrázek (z připojeného obrázku je vidět, že ztráty sice hodně klesají, ale v roce 2006 ještě činily asi tak 24 procent).

Stalo se děsivou módou vedle honosných rodinných domků vytvářet bezútěšné plochy skoro na holo posečeného trávníku. Taková poušť bez kytiček a broučků ... bez života ... pohltí hektolitry pitné vody na neustálé zalévání - nemajíce již sama možnost, jak vodu přirozeným způsobem udržet.  Tady se nabízí spousta možností pro srovnávání a bilancování.

Vedle upíra daní se na nás chystají další upíři natěšení odsávat naše peníze ... Každý si chce urvat svoje ... poplatky u lékařů, teď zas zubaři chtějí platit plomby, prosím vás, jsou to jenom desetikoruny nebo stokoruny, tak co je to pro vás ... Ale když si to tak sečteme a podtrhneme ... ani dojná kráva není na tom hůř.

Na serveru Aktuálně se dočtete:

Představte si 22 450 korun, tedy skoro průměrný měsíční plat v Česku. Tolik dostane stát za rok díky různým daním za to, že auto vůbec máte, že s ním jezdíte - a také, že občas nejezdíte.

Když si koupíte nové auto, budete mít nejspíše dobrou náladu. Stejně dobrou náladu ovšem budou mít na ministerstvu financí, protože po zaplacení ceny za fabii hned do státní pokladny přiteče 60 000 Kč (DPH). Dalších 800 korun necháte ještě státním úředníkům za přihlášení auta do provozu.

Každý litr pohonné hmoty, který motor vašeho auta spotřebuje pro svůj provoz, přinese státu šest korun DPH a 13 korun spotřební daně.

A kvůli tomu ráno tak spěcháme a riskujeme ... nesmyslně?

A stát se spokojeně pochechtává ... staví dálnice třikrát dráže než jinde ...  a protože s jídlem roste chuť, chce nám ke všemu zavést silniční daň.

A volby se blíží a lidičky zase naivně uvěří těm plakátům, za kterých se na ně budou šklebit vyretušované masky .... prázdné masky, prázdné sliby ... a pak zbude zase skoro dalších pět let na nadávání a nářky ...

Kam tedy vlastně každý den doopravdy spěcháme .... ?


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

JL