wz

Pirátská loď obsadila průplav v Brandýse nad Labem

Třiadvacátého března 2013 se v Brandýse nad Labem přihodila věc, která jako kdyby z oka vypadla nějakému dobrodružnému filmu. Do plavební komory vplula loď maskovaná za soulodí skládající se z tlačného remorkéru a nákladního člunu. Pak najednou vystoupil na střechu kajuty muž v černém ... a vztyčil zde ... pirátskou vlajku! Stalo se dvojměstí, pyšnící se nejdelším jménem v této republice, terčem útoku pirátů z Karibiku?

Ale ne ... pirátů je sice všude kolem nás spousta, jenže ti se nechlubí černou vlajkou. V tomto případě se jednalo o oslavy letošního Světového dne vody a jako každoročně se plavební komora a jezy otevřely v rámci Dne otevřených dveří zájemcům o prohlídku. Letos byla do komory přistavena loď, jejíž kapitán sice napřed vztyčil černou vlajku, pak ale zájemce ochotně pozval k sobě na můstek a ukázal jim, jak se takový tlačný remorkér řídí.

 

 

O vodním díle v Brandýse nad Labem jsem podrobně psal před dvěma lety v sérii tří článků -

Letos bych se tedy zaměřil na ty věci, které se za ty dva roky změnily nebo které jsem tehdy zapomněl či neměl možnost popsat a nafotografovat.

Hned na začátku areálu, kde sídlí Povodí Labe, přichystal svou expozici Klub lodních modelářů KLoM Brandýs nad Labem. K vidění zde byla - s odborným výkladem - celá řada exponátů, a to vesměs provozuschopných.

Na webových stránkách jsem si přečetl větu, která na mě zapůsobila velice nostalgicky ...

V roce 1956 si začal J. Vorlíček s V. Dvořákem i s rychlostními modely lodí a od prvních závodů lodních modelů konaných na Labi nad plavební komorou se lodičkáři uchytili. Trénovalo se od jara do podzimu na hrušovském rybníku. Padaly rekordy, hranice rychlosti se pomalu zvyšovala. Nezůstalo ale jen u rychlíků. Jezdily se i plachetnice a elektry, které mohly bez obtíží stavět i začátečníci.

Velice dobře si pamatuji, jak na rybníku jménem Hrušovák bývala pár metrů od břehu zabetonována železná tyč a kolem ní zběsile rotovaly loďky poháněné vrtulí roztáčenou malým spalovacím motorem pro letecké modeláře. To mohlo být tak kolem roku 1960 a dodnes si pamatuji ten zběsilý jekot vysokoobrátkových motorků a zvláštní vůni jejich spalin. Nevím, možná to byl metylalkohol, bylo to cítit jako plochodrážní motocykly.

Ta veliká letadlová loď dole vlevo je prý na vodu spouštěna ze speciálního plovoucího doku a při tom jí hraje "Pochod amerických námořníků". K té lodi vpravo dole nám náš průvodce řekl, že její stavitel byl takový precisionalista, že zábradlí dělal z drátů rozříznutých podélně ... stavěl ji tři roky, ale bohužel smutný odud tomu chtěl, že se nedožil jejího spuštění na vodu.

 

 

Ono by se dalo o všech modelech psát dlouho a detailně, vždyť s nimi spojili lidé celé roky svého života. Jenže nás ještě toho čeká tolik ... zdymadlo, pirátská loď, elektrárna a jezy ...

 

 

Podívejme se k plavební komoře, kam připlula pirátská loď - alias tlačný remorkér Buldok. O plavební komoře jsme si toho napovídali minule spoustu, takže jen taký malý detail - když loď "zakotví" - jako v této chvíli, neběží samozřejmě motor a tím pádem ani generátor elektrického proudu. Pak musí jeden člen posádky natáhnout třífázový kabel a připojit jej k elektrickému rozvaděči, jak vidíte na snímku. Loď je totiž elektricky vytápěna a má i svůj bojler na teplou vodu a vodárnu, čerpající vodu z nádrže o obsahu 1000 litrů do kuchyňky i do sprchy a sociálního zařízení.

To zařízení pod stříškou, co připomíná psí boudu, je vzduchový kompresor. Jeho úkolem je za mrazů hnát trubkami stlačený vzduch pod hladinu vody do výklenků, kam dosedají otevřená vrata. To je vidět na snímku dole vpravo. Vzduchové bubliny rozrušují tvořící se led a vyplavují ho z prostoru, kde by jinak bránil dosednutí vrat.

 

 

Přejdeme te'd dolní zavřená vrata a vystupme do velína. Obsluha tady pomocí kamerového systému vidí, co se děje v plavební komoře. Druhý monitor patří k počítači, který ukazuje parametry plavební cesty. Objevují se tu údaje o výšce hladiny, průtoku vody v řece - zde třeba i kolik právě jde vody elektrárnou a kolik přes jezy. V této chvíli by nebylo dobré do komory spadnout, voda má pouhé 3,6 stupně - na koupání nic moc. Obsluha také v pravidelných intervalech zapisuje parametry do knihy. Údaje z ostatních uzlových bodů labské vodní cesty se ve velíně dozvídají z vysílačky.

 

 

Krásný ovládací pult prý bude již brzy patřit minulosti - v roce 2014 má být nahrazen počítačovým systémem. S ním zmizí i skříně rozvaděčů v pozadí velína. Jistě, pokrok se zastavit nedá, ale člověka trochu jímá hrůza, že všechno možné na světě se řídí počítači, které jsou sice rychlé a spolehlivější než člověk - pokud fungují. Jenže tady se porucha dá zřejmě odstranit nějakou zkoušečkou, šroubovákem a kleštěmi - ale co když se porouchá počítač?

Ale zatím se ještě můžeme pokochat tím nádherným ovládacím pultem v plné kráse. Indikátory (okénka s černou čárkou) ukazují, že jsou dolní vrata zavřena a zrovna tak hradidla obtokových kanálů. Svisle postavené indikátory ukazují, že horní vrata jsou otevřena.  Zajímavý je ten pátý indikátor, dole uprostřed komory. Tam bývala záchytná tyč, sloužící k tomu, aby loď nenajela do zavřených vrat, kdyby ji kapitán nezastavil včas. Její pozici ukazoval tento indikátor - ale tyč prý byla demontována.

 

 

Za oknem velína stále vlaje pirátská vlajka. Skupinka lidí v pozadí si prohlíží fotodokumentaci o vodním díle a zajímavých momentech z jeho historie - například o těch velkých povodních. Je 9:30 a ozývá se hlas z vysílačky. Náš průvodce podle diktátu zapisuje údaje do knihy.

Ještě se pak na závěr ptám, jak je to s proplutím, když převážná aktivita je teď rekreační. kolik se platí a jak se do komory člověk dostane. Odpověď mne trochu zaskočila. Za proplutí komorou se neplatí NIC. Prostě připlujete, slušně pozdravíte "komorného", pokud je přítomen a po proplutí pokračujete dál. Není-li obsluha přítomna, má se prý volat na určité telefonní číslo a v provozní době komory musí být proplutí do 30 minut umožněno. Kdy a v jakém časovém intervalu jsou plavební komory otevřené si můžete přečíst na stránkách LAVDIS.

Chápete to? Do vodních cest se investují nemalé peníze a přesto je stále jejich užívání zadarmo. Ale nemluvme o tom raději nahlas, jestli se to dozví Kalousek, napaří nám poplatek i za opotřebení vody v řece.

Ještě stojí za zmínku světelné signalizační zařízení pod i nad komorou - jsou zde dvě světla červená a jedno zelené. Návěsti dávané zeleným a červeným světlem jsou stejné jako na železnici - volno (veplutí povoleno) a stůj (veplutí zakázáno). Pokud svítí jedno červené světlo a spolu s ním i světlo zelené, znamená to, že komora bude brzy volná pro veplutí z vašeho směru. Dvě červená světla znamenají, že komora je dlouhodobě mimo provoz (porucha a podobně).

 

 

Dále se nás ujímá sympatický kapitán pirátského škuneru maskovaného za tlačný remorkér TR 500 Buldok. To jméno je opravdu příhodné - tlačit takhle před sebou nákladní čluny vlastním nosem, je buldok z každého. On je ten pes s tím typickým čumákem sice boxer, ale stejně se mu říká buldok ... Na kapitánském můstku takové lodi jsem poprvé a musím konstatovat, že je to tu opravdu zajímavé.

Ovládání je podřízeno dvěma naftou krmeným motorům, které pohánějí dvojici lodních šroubů, umožňujících natáčení - takže remorkér je klidně schopen plout bokem. Motory se ovládají těmi dvěma velkými pákami. Pohyb vpravo a vlevo ovládá obrátky. Pokud je páka v přední části segmentu, zabírá šroub dopředu. Pokud je páka v dolní části segmentu, zabírá šroub dozadu. Střední část je vyhrazena volnoběhu - motor pracuje, ale šroub se netočí. Natáčení šroubů umožňují dva sotva postřehnutelné joysticky v dolním vnitřním rohu každého z panelů.

 

 

Kabina, ze které kapitán svou loď řídí, je výškově stavitelná. To proto, aby soulodí mohlo podplouvat bez problému pod mosty. Za mostem se kapitán zvedne zase i s kabinou do výšky, aby měl dobrý přehled. Ptal jsem se také na to, jak s naftou - kde loď může tankovat a kolik. Tak je tu nádrž na 8 000 litrů nafty, ale ta se prý nikdy nebere plná. Nejsou tu totiž tankovací stanice, jako pro auta, ale naftu vozí za plavidly cisterna. No a z té cisterny obvykle doplní palivo čtyři lodě.

Co se spotřeby týče, tam to nelze počítat na kilometry - protože proti proudu je větší odpor než po proudu a také záleží na tom, jak a co se veze za náklad. Spotřeba se tedy počítá v motohodinách a vyjde tak zhruba na 50 litrů na jednu motohodinu. A za hodinu je naložené soulodí prý schopno ujet asi tak 9 kilometrů. Ach jo ... jakým jménem pojmenovat osoby zodpovědné za umrtvení nákladní dopravy po řekách, aby člověk neurazil nějaké sympatické zvíře či lidi chudé duchem ...

Posádka remorkéru je tříčlenná a má podle slov jejího kapitána k dispozici velice solidní komfort. Mohli jsme nahlédnout jen oknem, ale každý člen posádky má svou ložnici, všichni pak mají společenskou místnost s kuchyňkou se sporákem i chladničkou, a samozřejmě i sociální zařízení a sprchu s teplou vodou. Vodní nádrž má kapacitu 1000 litrů a pitná voda se doplňuje, když loď někde zastaví, jako například zde.

 

 

Elektrárna bohužel opět přístupná nebyla. tentokrát alespoň otevřeli malá dvířka, která umožnila - ale jen od prahu, dál byl vstup zahrazen - pohled do sálu s generátory a rozvodnými skříněmi s impozantními ovládacími a kontrolními prvky. Vše je prý ještě původní ze třicátých let minulého století. Není se co divit, tehdy se ještě dělaly věci kvalitní a kvalita byla nade vše - ne co nejdráže prodat za každou cenu, jako dnes.

 

 

V hale je nádherná atmosféra s vůní horkého oleje a vše rozechvívají basové vibrace turbogenerátorů. Zajímavé jsou ty trojice přístrojů na konzolách vystupujících do sálu. Vlevo nahoře je voltmetr, vedle něj ukazatel frekvence, frekventoměr - oba dvojité. Dole je zajímavý přístroj s nápisem - Generátor se točí - a v pravé části pak je napsáno rychle a v levé pomalu.

No, bohužel tu chybí výklad a zatím jsem k tomu nic nenašel - voltmetr ukazuje na horní stupnici 6,6 kV a na dolní stupnici 5,2 kV; frekvence je zřejmě 50 Hz, což má být a dolní přístroj vypadá, že ukazuje správné otáčky generátoru. Zda jsou to údaje pro přifázování k síti. nebo co vlastně, to opravdu nedokážu kvalifikovaně napsat. A moc by mě to zajímalo, takže kdybyste o tom někdo něco věděl, prosím napište.

 

 

Jez v Brandýse nad Labem je tvořen třemi hradicími prvky Stoney. Každý z nich se skládá z e svisle posuvné tabule (dole) a klapky (nahoře) naklápějící se po vodě. Protože tabule jsou rozměrné a těžké, musí se ovládat z obou stran přesně synchronně, aby nedošlo k jejich vzpříčení. K pohybu hradicích prvků jsou tu ty věže prosklené v horní části. Každé jezové pole ovládá elektromotor umístěný v malé strojovně uprostřed nad příslušným hradicím prvkem - to je ta budka s modrými vraty.

Uvnitř je elektromotor a převodovka, která patřičně zpomalené obrátky motoru převádí na hřídel vycházející vpravo a vlevo k věžím. Všimněte si červeného plechového indikátoru na zadní straně strojovny. Dolní část představuje hradicí tabuli a ukazuje její polohu vůči prahu jezu. Práh je zde zobrazen jako ta černá část dole - je vidět, že tabule na něj plně dosedá. Horní část indikátoru ukazuje stupeň náklonu klapky.

 

 

Elektronizace již pronikla i sem. Dříve se pohyby jezu ovládaly kolem kontroléru, nyní je tu elektronický tlačítkový ovládací pult s displejem, umožňující veškeré manipulace se zařízením prostými dotyky prstů. Trojice červených světel ukazuje - Klapka nahoře (svítí), Tabule z vody (nesvítí) a Tabule na prahu (svítí).

Na obrázku vpravo je vidět za modrým zábradlím šedá hřídel převádějící pohyb ovládacího elektromotoru do strojoven ve věžích. A jak vidíte na reflektoru, i zde se bojuje proti všudypřítomným a vše podělá....m holubům. Na takovém jezu nesmí být ponecháno nic náhodě - v budce strojovny je umístěna i klika, kterou lze otáčet hřídelí v případě poruchy motoru nebo při výpadku elektrického proudu.

Velice se mi líbilo vyprávění jezného, jak důležitý je tu člověk. I sebelepší počítač prostě nedokáže třeba z vibrací betonové konstrukce s jezy určit, že cosi není v pořádku - a také odhadnout, co to je. Lidé si moc zvykají, že počítače "myslí" za ně - ale co kdyby se naplnily katastrofické vize o slunečních erupcích, vyřazujících z provozu celé počítačové sítě? Pak tu zase zůstane jen a jen člověk se svým selským rozumem a citem pro věc.

 

 

Hřídel od elektromotoru se ve věži lomí a prochází až do strojovny v horním podlaží. Všimněte si maznic, jimiž je tu opatřen každý kloub a každé ložisko. Hřídel končí u dolního kuželového ozubeného kola mohutné převodovky. Jsme v té prosklené části věže, poměrně vysoko nad hladinou řeky.

 

 

Impozantní převodovka dále redukuje obrátky hřídele roztáčené motorem do pomala. Výsledné obrátky musí být velmi nízké, protože pod tím šedým krytem na pravém obrázku nahoře uprostřed se skrývá gallův řetěz, jímž se zdvihá mnoho tun vážící tabule jezu. Zdvižení celé tabule až pod mostovku - třeba v případě povodní - trvá asi 20 minut.

 

 

Jak jsem psal, pohyb obou soustrojí hýbajících tabulí musí být přesně synchronní. Stačilo by nepatrně zdvihnout na jedné straně více a tabule by se vzpříčila, což by u takového kolosu bylo více než nepříjemné. Obrázek vlevo je pořízen kontrolním průzorem těsně nad hladinou vody. Vpravo pak je vidět gallův řetěz pohybující tabulí a "prostý" řetěz ovládající naklopení klapky. Jsme na středním poli jezu, jehož hradicí prvky byly vloni (2012) vyměněny. Obě zbývající tělesa postupně čeká výměna také.

 

 

No a tady je poslední "novinka" od Labe v Brandýse. Nový silniční most. Když jsme se tu rozhlíželi před dvěma lety, ještě stál starý most železný a právě se stavěla provizorní lávka pro pěší. Po několika letech konečně došlo k plnému propojení Brandýsa nad Labem se Starou Boleslaví novým systémem mostů.

Ano, máme nové mosty a nové náměstí v Brandýse, jenže komunikace mezi nimi teď připomínají už ani ne tankodrom, spíše měsíční krajinu.

 

 


Vlk Samotář

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?