wz

Dalajlama - krásné kulaté výročí

Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, většinou jen Tändzin Gjamccho, (tibetsky psáno བསྟན་འཛིན་རྒྱ་མཚོ་) je 14. tibetským dalajlamou - tedy nositelem titulu, který lze obrazně přeložit jako oceán moudrosti.

Dalajlama  je za duchovním (dříve i světským) vůdcem Tibeťanů. Každý dalajlama je těmi, kteří ho uznávají, považován za reinkarnací  předchozího dalajlamy a zároveň za emanaci Avalókitéšvary, bódhisattvy soucitu. Jako bódhisattva je označován ten, kdo dosáhl stavu předcházejícího stavu Buddhy a dále usiluje o probuzení

Narodil se 6. července 1935. Je hlavou Ústřední tibetské správy, která v důsledku čínské okupace Tibetu musí pracovat v exilu - místo tradičního působení v tibetské Lhase, v paláci Potála - sídlí nyní v indické Dharamsale. Tändzin Gjamccho je nejvýznamnějším představitelem školy Gelugpa a jeho vliv zasahuje i do dalších škol tibetského buddhismu. Buddhismus v Tibetu se totiž tradičně rozděluje do čtyř hlavních proudů: Ňingmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelugpa. Právě z proudu Gelugpa pocházel první dalajlama - Gendündub - žijící v letech 1391-1474.

A jak je to s tím převtělováním? Poté, co dalajláma zemře, se v příhodné době, kterou určí zodpovědný tulku (převtělenec) nebo regenti této linie, zvláště ustanovená komise z mnichů pustí do vyhledávání dalajlámova nového zrození. Místo, kde mají mniši hledat, dalajláma může ještě za svého života blíže určit sám. Může se tak stát formou „zvláštních znamení“. Jakmile mniši najdou dítě, které považují za vtělení zesnulého dalajlámy, podrobí jej zvláštním zkouškám. Jestliže je úspěšně složí, je slavnostně prohlášeno za nového dalajlámu, vzato od rodiny a vychováváno v klášteře, kde se mu dostane vzdělání a dalších náležitostí potřebných pro vykonávání funkce dalajlámy. Po dobu studií za dalajlámu vládne regent. Poté, co budoucí dalajlama svá studia završí, je slavnostně .uveden do své funkce


Stručný životopis Jeho Svatosti 14. dalajlamy

Následující text je převzat ze stránek TIBINFO

Současný dalajlama, Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho, se narodil ve vesnici Tagccher v Amdu, v severním Tibetu v chudé rolnické rodině 6. července 1935. Když mu byly dva roky, byl rozpoznán jako reinkarnace posledního třináctého dalajlamy. Přesně bylo předpověděno místo, kde se budoucí dalajlama narodí, a jeho vyhledání a označení probíhalo tradičním způsobem.

 

 

V roce 1939 byl přiveden do Lhasy, kde byl o rok později prohlášen hlavou tibetských buddhistů. Začal se vzdělávat v palácích Potala a Norbulingka pod vedením svého hlavního učitele, bývalého opata kláštera Gjüto Ling Rinpočheho a mladšího učitele z kláštera Sera Dže, učence Thičhang Rinpočheho. Začal obvyklým způsobem výuky - logikou, prádžňapáramitami, abdidharmou a vinajou spolu s historií, poezií, astrologií a později s rozsáhlými studiemi tanter. Také významný učenec lama Tändzin Gjalcchän měl vliv na jeho výchovu. Dalajlama získal hodnost lharampa geše (pozn. - nejvyšší možný titul v rámci buddhistických studií a metafyziky) ve věku čtyřiadvaceti let. Ještě před dosažením dvaceti let se začal učit anglicky.

Ve věku šestnácti let musel dočasně převzít plnou světskou i duchovní odpovědnost, vyplývající z jeho funkce dalajlamy, vlivem problémů, které vznikly v Tibetu s postupující čínskou okupací. Na pozvání Mao Ce-tunga navštívil Čínu v roce 1954. Mezi tibetským národem a čínskou armádou však nebyla možná žádná dohoda. Sedm dní po občanském povstání proti Číňanům, 17. března 1959, dalajlama opustil Lhasu. Bylo mu poskytnuto útočiště v Indii, kde až dodnes zůstává v exilu v malém městečku Dharamshala na severu země. Více než sto tisíc jeho krajanů bylo ochotno následovata ho do exilu, většina z nich se usadila v Indii a Nepálu. V Indii zůstává dalajlama duchovním vůdcem tibetského národa a oficiálním představitelem jeho vlády v exilu.

V roce 1959 zahájil kampaň za mírový návrat tibetské nezávislosti, činnost, za kterou byl vyznamenán Nobelovou cenou v roce 1989. Jeho aktivity jsou velice široké: výuka, zasvěcení a přednášky o buddhistických textech pro četné posluchače v Bodhgáji, Dharamsale a různých jiných místech v Indii. Při svých cestách, které často koná po celém světě, přednáší o buddhismu a světovém míru. Velmi intenzivně studoval učení všech čtyř tradičních škol tibetského buddhismu a obdržel přitom od jejich hlavních učenců a udržovatelů linie znalosti a zasvěcení.

Napsal mnoho knih, mezi nimi dvě autobiografie Má země a můj lid a Svoboda v exilu (vyšla česky v roce 1992), dále např. Otevření oka nového vědomí (přehled tibetského buddhismu), Otevření vnitřního oka (vyšla slovensky v roce 1992) Lidský přístup k světovému míru, Laskavost, čistota a vnitřní vhled (soubor přednášek), Kálačakra tantra, Cesta ke svobodě (vyšlo česky v roce 1997), Probuzení mysli a osvícení srdce (vyšlo česky v roce 1997).

 


Mezi nejznámější myšlenky - citáty 14. dalajlamy asi patří tato:

Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl:

"Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví,
potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že si neužívají přítomnosti,
a... tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti.
A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili."“

A ještě několik dalších myšlenek na závěr:

Dělte se o svou zkušenost. Je to cesta jak dosáhnout nesmrtelnosti.

Hledat štěstí a zůstat při tom lhostejný k utrpení druhých, je tragickým omylem.

Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou.

Naším hlavním smyslem v tomto životě je pomáhat druhým. A pokud jim nemůžete pomoci, alespoň jim neubližujte.

Naučte se pravidlům, abyste je mohli správně porušovat.

Nedopusťte, aby malá hádka zničila velké přátelství.

Pamatujte, že mlčení je někdy tou nejlepší odpovědí.

Prvním krokem na cestě ke štěstí je učení se.

Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.


Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?

Vlk Samotář