wz

Chlor - plyn o kterém se mluví

Internetové stránky chemičky Spolana a.s. mají v úvodu napsáno – Spolehlivý partner v chemii. Bydlím v Brandýse nad Labem a byl jsem tedy zatažen do děje, který člověk zná spíše z válečných filmů či horrorů. Ulicemi jezdily policejní vozy a pomocí tlampačů byli lidé vyzýváni, aby se ukryli ve svých domech, utěsnili vše co jde a vyčkávali případnou evakuaci. Kolik toho chlóru doopravdy uniklo a kdo za to má být potrestán – to se asi doopravdy nikdy nedozvíme. Také se dá polemizovat o včasnosti výstrahy a způsobu jejího vydání a o spoustě dalších věcí. K tomu však nejsem kompetentní a podklady z novin a jiných sdělovacích prostředků nejsou asi příliš směrodatné. Proto vám alespoň povím něco, v čem jsem si “jistější v kramflecích” – co to vlastně ten chlór je a proč se ho bojíme.

Chlor jako chemický prvek

Chlor jako prvek lidstvo zná již dlouho. Objevil jej roku 1774 švédský chemik Schelley při pokusech s kyselinou solnou. Kyselinu s tímto názvem již v učebnicích nenajdete – dnes se jmenuje chlorovodíková; solná se dříve jmenovala pro způsob přípravy z kuchyňské soli (chloridu sodného) reakcí s kyselinou sírovou.

Chlor je za normálních (laicky řečeno “pokojových”) podmínek žlutozelený plyn s charakteristickým štiplavým zápachem (je čichem zjistitelný již při 0,02 - 3,4 ppm). Je se svou hustotou 3,22 kg/m3 dvaapůlkrát těžší než vzduch. Dá se poměrně snadno zkapalnit na slabě nažloutlou kapalinu. Protože v suchém stavu nekoroduje železo, lze jej přechovávat a přepravovat v železných tlakových lahvích, cisternách a zásobnících. Chlór je velmi reaktivní prvek, bezprostředně se slučuje s téměř všemi prvky, s výjimkou kyslíku, dusíku (de facto tedy vzduchu) a uhlíku. Prudce reaguje zejména s organickými látkami.

Chlór je, ač to na první pohled zní podivně, pro živočišný organismus důležitým prvkem. Ne snad ve formě nějakých plynových bublinek, ale jako chloridové anionty. Lidské tělo v této formě obsahuje kolem 175 g chloru. Anionty Cl- se do těla dostávají s kuchyňskou solí. Proto je důležité v horku, kdy sůl odchází s potem z těla, sůl doplňovat.

Chlór jako plyn je ovšem nebezpečný. Má velmi silně dráždivé účinky na sliznice, při větších koncentracích dochází k poleptání plicních tkání. Za průměrnou nejvyšší přípustnou koncentraci (NPKprům) se uvádí 3 mg/m3.. Jako nejvyšší přípustná koncentrace (NPK mez) se udává 6 mg/m3. Smrtelnou otravu vyvolá desetiminutové vdechování chlóru při koncentraci 5,6 mg v litru vzduchu (5600 mg/m3). Průběh otravy chlorem je krutý. Plyn nejprve dráždí průdušky ke křečovitým stahům a poškozuje jejich stěny. V plicích pak naleptává stěny plicních sklípků; ty se díku tomu naplňují krevním sérem. Vzniká edém – otok plic – spojený s postupným krvácením do plic. To zabraňuje dýchání a smrtelná otrava vlastně končí pozvolným udušením.

Chronická toxicita (dlouhodobé vdechování při nižších koncentracích) může způsobit poškození jater, ledvin, žaludku a dalších orgánů (jiné než rakovina). Co se týče vnějšího prostředí, pak chlór může poškodit volně žijící zvířata a rostliny (působením z půdy, vody, vzduchu). Chlor bohužel přetrvává v prostředí a hromadí se v půdě, sedimentech i podzemní vodě. Za množství, které způsobí vážnou havárii se považuje únik 25 tun chloru.

Jak se proti chloru chránit

Nejlepší ochranou je izolační dýchací přístroj a ochranné prostředky kompletně pokrývající povrch těla.

Při podezření na únik chloru je zapotřebí:

To bylo spíše z hlediska zařízení, kde se chlor vyrábí. Pokud vy, jako prostý občan, uslyšíte varování a výzvu k ukrytí či evakuaci, neváhejte a uposlechněte pokynů. Na otázky bude čas potom. Jinak byste se už také nemuseli mít důvod na nic ptát. Pokud dojde k zasažení nadýcháním, nemají se podávat tekutiny. Budovy a venkovní zařízení se asanují omýváním tříštěným proudem vody, vnitřky budov je třeba intenzivně větrat.

Smutné stránky z historie

Na jaře 1915 byl připraven první plynový útok chlorem. Němci tehdy do první linie u Yprů dopravili a zakopali 5 730 lahví se 168 tunami chloru. 22. dubna 1915 byly za příznivého větru ventily lahví otevřeny. Zkapalněný chlor začal vytékat a na vzduchu se odpařovat. Díky své hustotě a vhodným meteorologickým podmínkám se během pěti minut vytvořil zhoubný žlutozelený mrak, který doslova vtekl do zákopů protivníka – kanadských pěších jednotek.

Účinky byly zničující. Když německé jednotky za deset minut po vypuštění chloru vyrazily na zteč, postupovaly vpřed bez odporu. Nalezly totiž na šesti kilometrech fronty v zákopech 5 000 mrtvých a 15 000 raněných vojáků. Ironií osudu bylo, že se o přípravách na plynový útok vědělo a bylo dost času se připravit. Ale tak, jak bývá v podobných situacích zvykem – nedělo se nic. Snad jen padaly vtipy na účet nepřítele a jeho snažení.

Při obdobném plynovém útoku na východní frontě 2. května 1915 u Bolimova bylo zasaženo 9 000 ruských vojáků; z nich 6 000 otravě podlehlo. Největší plynový útok se odehrál ve dnech 19. až 20. října 1915 u Remeše u pevnosti Pompelle. Tehdy Němci použili 25 000 lahví (!) s 550 tunami chloru.

A jaká je celková bilance? Chlor se používal k plynovým útokům jen několik měsíců; přesto dokázal zabít na 13 000 vojáků. Dalších 30 000 vojáků mohlo mluvit o štěstí – bylo “jen” zraněno.

Jen na okraj – onehdy jsem četl na jistěm internetovém portálu příspěvek, kde se psalo, že chlor byl použit jako bojový plyn pod názvem Yperit. To je ovšem dosti hrubá chyba. Yperit je chemická sloučenina – dichlordiethylsufid. Měl smutnou premiéru opět u Yprů a dostal podle tohoto města své jméno. Yperit je ovšem plyn zpuchýřující. Pokud se jeho páry dostanou na pokožku, způsobí její zčervenání a zejména účinkují na sliznice a oči. Kapalný yperit způsobí těžko se hojící puchýře jako při spáleninách druhého stupně. Ty jsou naplněny kapalinou, která má sekundární zpuchýřující účinky. Pokud se páry yperitu dostanou do plic, účinek je podobný jako u chlóru.

K čemu nám chlor vlastně je?

Proč se něco tak nebezpečného, jako je chlor, vůbec vyrábí a používá? Chlór je dodnes (a asi nadále bude) jednou z důležitých surovin těžkého chemického průmyslu. Spousta se ho spotřebuje v organické chemii, při výrobě umělých hmot – vezměte si třeba známé PVC, což je polyvinylchlorid; slyšíte ho tam? Tuny chloru se spotřebují při výrobě insekticidů, rozpustidel, impregnačních prostředků… Z chloru se vyrábí i významná kyselina chlorovodíková, jež je sama důležitou surovinou pro další chemické výroby. Pomocí chloru se také bělí buničina při výrobě papíru a také suroviny v textilním průmyslu. Sterilizuje se jím také voda.

A ještě jak se chlor vyrábí? Poměrně zajímavě – elektrolýzou roztoku alkalických chloridů (převážně kuchyňské soli). Při tom se také získávají alkalické hydroxidy. Vzniká také při výrobě kovového sodíku při elektrolýze taveniny chloridu sodného.

Pár ukázek z článků o Spolaně

 (uveřejnily Britské listy)

Spolana: Kapacita porušených skladů je 800 tun kapalného chlóru

...Když Spolana Neratovice zveřejnila zprávu o 14 kilogramech uniklého chlóru, škarohlídi se ušklíbali - v prvé chvíli skepticky odhadovali tunu.
Uniklo nakonec prý 80 tun ze 109,5 tuny. Přesně to nikdo neví. 80 tun je 80 000 kg... Mezi 14 kilogramy a 80 tisíci kilogramy jakékoliv látky je propastná vzdálenost. Natož u bojového otravného plynu - chlóru, uniklého ze zatopené továrny uprostřed osídlené a zemědělsky využívané krajiny.
Vzdálenosti k sídlištím jsou v řádech minut, vzdálenosti k přilehlým vsím též, vzdálenost k okraji Prahy je při průměrné rychlosti větru 55 minut...

Až to blbý krávy sežerou
Minimálně dioxiny i rtuť voda z továrny někam vypláchla. Když masa vody spláchne ze silnice asfalt, hravě si poradí z kuličkami rtuti. Kam se ta rtuť dostala, se dozvíme příští sezónu. Až zemědělci vypěstují novou zeleninu a píci pro dobytek a nadojí se dost mléka, až rybáři nachytají a snědí dostatek ryb, až sebou někdo sekne a skončí v nemocnici, teprve potom se dozvíme, kam zmizel všechen sajrajt, utajovaný před ministry, krizovými štáby, novináři i veřejností.

Spolana: Mluvčí nemluví, ale mlčí, do závodu se nesmí z hygienických důvodů

...Kolik chlóru vlastně bylo v tom zásobníku, kolik ho uniklo do vody a kolik do vzduchu? Kolik a jakých dalších jedovatých, biologicky neodbouratelných či žíravých látek uniklo během povodní a po nich do vody či do vzduchu? Monitorovala Spolana rozvodněnou řeku za svým závodem během povodní? S jakým výsledkem? Kdo kontroloval její měření?
Odhady od "14 kilogramů" po "80 tun" chlóru je rozptyl, který zavání úmyslným zatajováním údajů o dopadu chemické výroby na životní prostředí, klamáním veřejnosti a úmyslným veřejným ohrožením nesprávně uváděnými či hrubě zkreslenými údaji odpovědným krizovým štábům, veřejné správě i veřejnosti...

Stoletá voda a inženýrské limity

...Ve Spolaně Neratovice se skladovalo do minulých dnů 50 druhu chemikálií. Většina z nich není mísitelná s vodou. Většina z nich je škodlivá lidskému zdraví i zdraví přírody. Některé z nich jsou prudkými jedy, žíravinami, karcinogeny či defolianty... Nikdo nepočítal s tím, že řeka by mohla překročit hladinu stoleté "plánované" vody, nikdo nepočítal - a to ani při krizovém plánování a hydrologických projektech - s tím, že by Labe mohlo téct proti proudu. Stalo se. Stalo se i ve slepém ramenu Labe, které se přimyká ke Spolaně Neratovice. Výsledek označili odborníci za katastrofu. ...

Poznámka - pokud by opravdu tak či onak uniklo 80 tun chloru, je to zhruba polovina toho množství, které zajistilo u Yper pěti tisícům vojáků osobní setkání se Stvořitelem...

Co chlór dokáže

Dodatečně bych vás rád upozornil na pár velmi zajímavých fotografií. Uvidíte na nich, na vlastní oči, že úniky zřejmě opravdu nebyly tak nepatrné, jak se nám snažili namluvit.

Únikem jedovatých chemikálií ze Spolany se v této době zabývá značná část kapacity serveru Arnika. Co je Arnika a jaké je její poslání? O tom se dočtete na úvodní stránce toto:

ARNIKA je ekologické sdružení občanů, které vzniklo 29. září 2001. Toto sdružení založila skupina lidí, kteří opustili Děti Země z důvodu odlišných představ o budoucí činnosti a struktuře této organizace. Naše činnost je zaměřena na tři programy:

Posláním Arniky je zlepšení stavu životního prostředí, jeho obrana před znečišťováním, ochrana a obnova přírodních hodnot na území ČR, a to i v evropském kontextu.

Na serveru jsou nyní zveřejněny zajímavé fotografie. Jsou na nich ukázky rostlin, které se dostaly do kontaktu s chlórem uniklým 21.8. ze Spolany. Poněkud šokující náhled na jednu z fotografií pořízených panem Ondřejem Petrlíkem nabízíme:

Taková je smutná pravda

Tak tady vidíte, jak "neškodná" koncentrace chlóru tehdy byla. Ta zelená část stromku byla pod vodou a ta spálená na vzduchu - co dodat. TOHLE jsme dýchali a starostové polabských obcí se báli vyhlásit poplach, aby nebyli obviněni ze šíření paniky nebo jak tomu říkají.

Ostatní náhledy včetně celých fotografií najdete na stránkách serveru.

Ještě doporučení – pokud chcete podepsat občanskou petici, požadující především zabezpečení Spolany Neratovice předtím než bude uvedena do provozu, můžete si ji stáhnout na internetové stránce projektu Povodně 2002 a ekologické škody. Najdete ji přesně na této adrese.

JL