wz

Červené čepice se vrátily na železnici

Prvního července 2013 jsem ráno šel, jako obvykle, vyvenčit našeho hafana Benýska. Po chvíli mou pozornost upoutalo typické a nezaměnitelné datlí klepání. Rozhlížel jsem se po okolních stromech - ale nikde nic. A při tom se ťukání ozývalo někde hodně blízko. Pak mě napadlo se podívat na dřevěný telegrafní sloup, u kterého jsem stál - a byl tam. S nevšedním zaujetím oťukával vršek té telegrafky, jako kdyby tam bylo bůhvíco dobrého. Nebyl to ale datel, nýbrž strakapoud. No co, lidé obvykle říkají těm fešákům s červenou služební čepicí datlové, tak se snad ani tenhle neurazil, že jsem ho označil právě za datla.

Nevím, zda takový starý dřevěný sloup, impregnovaný dehtem, může pro ptáky skrývat nějaké pochutiny. Tak jsem si říkal, že on je to asi datel telegrafista a zřejmě právě někomu něco důležitého telegrafuje morseovkou. Snad jsem ani nebyl tak daleko od pravdy, ale to jsem pochopil až zhruba o půl hodiny později, na nádraží v Horních Počernicích. Naučil jsem se totiž k cestě do práce využívat linku S9, která křižuje Prahu přes hlavní nádraží směrem na Stránčice a Benešov a ve všední den vyjíždí právě již z Horních Počernic. Trvá mi to tak sice z Brandýsa do Krče asi o 20 minut déle, ale co nervů ušetřím oproti dobám, kdy jsem se prodíral přeplněnou Jižní spojkou, to je nepopsatelné.

Nádražní rozhlas ohlašoval připravenost mého vlaku v 6:36 k odjezdu sympaticky znějícím ženským hlasem, tak jsem usoudil, že dnes má službu ta pohledná a sympatická výpravčí. Když vyšla z dopravní kanceláře na perón dohlédnout na odjezd vlaku, viděl jsem, že jsem se nemýlil. Byla jen ve  sněžně bílé blůzičce ... ale co mě to na ní dnes tak zaujalo? A pak mi to došlo - vždyť ona má červenou čepici!!! A za pár minut ve Vysočanech měl výpravčí červenou čepici také ...

No ano - je přece prvního července a červená barva se opět vrací na česká nádraží. Jako děti jsme s tím neměli problém. Když měl někdo na hlavě červenou čepici, byl to buď výpravčí nebo datel. Pak ale nějaká moudrá hlava vymyslela dělení výpravčích ne "červené" a "modré". Popisovalo se to tak, že výpravčí, který vypravuje vlaky výpravkou, musí mít na hlavě červenou čepici, ale ve stanici, kde tuto činnost nevykonává, nosí čepici "jen" modrou (podle definice z Wikipedie).

V dubnu 2008 se na stránkách Týden o tom psalo:

Z třetiny nádraží v Česku zmizely červené čepice výpravčích. Výpravčí teď posílají vlaky na trať ze své kanceláře a červený symbol na hlavě už nepotřebují. Jeden z nejstarších symbolů železnice pomalu odchází do důchodu. Železničáři však rozhodně nejsou nadšeni.

"Je to ohromná škoda. Byl to symbol nejen pro nás, ale především pro lidi. Teď nás nemají jak poznat. Snáším to špatně, ale život jde dál," řekl brněnský výpravčí, který se serveru TÝDEN.CZ představil jako Jakub Vejvoda. Ten červenou čepici nosil pět let, v lednu však "vyfasoval" modrou.

I jeho kolegové se vesměs shodují: štve nás to, nic s tím ale nenaděláme.

"Je to všechno jenom o managamentu, tradice nikoho nezajímají. Místo červené čepice mám modrou. Tu tady nosí skoro všichni. Dost mě to mrzí," přisadil si jeho kolega z pražského Masarykova nádraží.

Proč výpravčí o čepice přicházejí? Na každém třetím nádraží se jejich práce změnila. "Na třetině českých nádraží už k pouštění vlaků používají semafory a vlakové čety. Když na peronech čekají tři vlaky, výpravčí je už nemusí všechny obíhat. Všechno řídí ze své kanceláře," říká mluvčí Českých drah Ondřej Kubala.

Zdůvodnění pana mluvčího, že výpravčí nebude mít nadále červenou čepici proto, že již neobíhá vlaky, mi přijde poněkud ... no jako kdyby měl "horkou nemoc". Zcela nedávno jsem měl možnost sedět s partou strojmistrů z jednoho pražského depa, a ti svůj názor vyjádřili prostě a jednoznačně - lidé na železnici jsou kvůli tomu naštvaní, protože výpravčí zodpovídá za provoz ve stanici tak jako tak - ať již odbavuje vlaky semaforem nebo výpravkou. A pokud má některý čepici "jen" modré barvy, degraduje ho to v očích ostatního personálu i veřejnosti. A dost, tečka.

Říká se - dejte blbci moc a vymyslí lejstro. U nás by se dalo v posledních letech ještě snad upřesnit tak, že místo slova lejstro se dosadí slovo reformu. Lidé mocí vybavení reformují kde co jak zběsilí ... a v konečném důsledku bohužel ke škodě věci. To, co se s velkou slávou reformovalo se pak reformuje s neméně velkou slávou zpět ... co si budeme povídat. Má to nějaký význam? Snad jen to, že Příslušní Činitelé tak dokazují svou činorodost a nepostradatelnost. Nejsou za nimi vidět skutky, ale pitomosti - jenže v dnešní digitální době je to zřejmě jedno. Prostě se jen přepíná bit - nula / jedna. Nula = nevykazuje činnost, jedna = vykazuje činnost. Že pod slovem činnost lze vidět význam pitomost, to binární systém nepodchytí.

Výpravčí v červené čepici byli vidět v poslední době opravdu jen velmi zřídka. Ve stanici Boří Les u Břeclavi jsem zachytil paní výpravčí o víkendu, kdy je v sezóně funkční i odbočka na Lednici, která se jinak již neprovozuje. A ta blondýnka vypravující právě rychlík z Hradce Králové na Prahu, ta  je z Nymburka.

 

 

Naštěstí se vše vrací do správných kolejí. Stručně a výstižně si to můžeme přečíst třeba v Benešovském deníku, kde se v květnu 2013 psalo o chystané "změně změny":

„Hlavním důvodem této změny je především jednoznačná a snadná identifikace výpravčího. Jak pro cestující, tak i pro zaměstnance dopravců i provozovatele dráhy. Usnadňuje orientaci cestujícím, kteří jsou historicky zvyklí se s dotazy obracet na zaměstnance v červené čepici," vysvětlil Marek Illiaš ze Správy železniční dopravní cesty, podle něhož jedním z podnětů pro znovuzavedení červených čepic byly požadavky cestující veřejnosti, tak i odborových organizací.

Služební předpis SŽDC D1 – „Dopravní a návěstní předpis", který bude účinný od července, jednoznačně definuje skutečnost, že označením výpravčího určeného ke sledování jízd vlaků je služební červená stejnokrojová čepice. Z toho vyplývá, že výpravčí v červené čepici se vrátí do většiny prostor určených pro nástup a výstup cestující veřejnosti, a to bez ohledu, je-li výprava vlaku prováděná přímo – výpravčím výpravkou, nebo nepřímo – rozsvícením návěstidla do polohy dovolující jízdu vlaku.

No sláva, Amerika byla objevena ...

Tak co se bude asi reformovat teď? Napadla mě výpravka - je na ní sice zelený terč, ale s bílým křížem. Co kdyby ten symbol kříže pohoršoval naše spoluobčany vyznávající náboženství, která kříž neuznávají? Dneska je totiž možné všechno.

Ono se může vymstít i "odlidšťování" železniční dopravy. Euforie z počítačového řízení provozu na dráze je sice veliká a takový počítač pracuje zajisté rychle a bezchybně (pokud je naprogramován tak, aby pokryl všechny eventuality opravdu jistě a bezpečně). Ovšem jsou situace, které počítač prostě zvládnout nedokáže - dokud nebude snad, nedej bože, vybaven schopností opravdu přemýšlet.

Stačí si vzpomenout na  situaci, kdy nějací grázlové zlodějští prostě ukradli měděné kabely systému zabezpečovacího zařízení - a vlaky se vydaly po stejné koleji proti sobě. Jen díky duchapřítomně odeslanému generálnímu stop se podařilo vlaky zastavit kousek od sebe a nestalo se neštěstí. Takže i ve věku počítačů tu platí ono staré vojenské důvěřuj, ale prověřuj.

A bohužel nelze v této souvislosti si nepovzdychnout nad tím, jak se dnes již snad ani nesmí říkat zmíněným lumpům zloději - alébrž sběrači kovů. Aby nebyl uražen jejich jemnocit. Ale to už by bylo povídání o něčem jiném.


Vlk Samotář

Zpět na stránky Jak jde život tu i onde...

 

Zpět k Mostu ?