wz

Gandhara - více bohů, více kultur

Po nedávné výstavě impresionistů ve Vídni nám soused, tentokrát Německo, nabízí další výstavu "pro labužníky". Až do 15. března tohoto roku můžete navštívit v Umělecké a výstavní síni v Bonnu (Kunst- und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn) výstavu Gandhara - buddhistický odkaz Pákistánu (Gandhara – Das buddhistische Erbe Pakistans).

 

 

Většina exponátů je dokladem míšení náboženství a kultur tak, jak se zde střídaly řecké, římské a asijské vlivy. Oblastí totiž procházela slavná Hedvábná stezka...
Část výstavy je věnována výpadům Alexandra Velikého do této oblasti a šíření gandharské kultury napříč Afghánistánem a střední Indií. Z více jak tří set vystavených objektů zaujmou především mistrovsky ručně propracované detaily reliéfů z tmavé břidlice a zlaté skvosty. Nevšedním exponátem je první dochovaná soška Buddhy z období Kušánské říše. Buddha je oblečen do roucha, které nápadně připomíná římskou tógu. Antické vlivy je možno vystopovat i na vystavených mincích a dalších předmětech.
Další expozice nabízí 3D vizualizaci zrekonstruovaných Buddhových soch z Bamlyanu, zničených v roce 2001 bojovníky Talibanu. Architektonickou ukázkou gandharského stavitelství je počítačová animace buddhistického klášterního komplexu Takht-i Bahi (z 1. století n.l.), jehož zachovalé zbytky dodnes stojí na hřebeni hory nedaleko Takšašily. Také na jeho početných stavbách nalezneme pospolu indické, bráhmanské, védské a korintské prvky.

 

 

Gandhara se jmenovalo starověké království, které se mezi cca 6. stoletím před naším letopočtem do 11. stoletím našeho letopočtu rozkládalo na území dnešního severního Pákistánu a východního Afghánistánu. V době mezi 1. stoletím př.n.l. a 5. stoletím n.l. dosáhlo pod vládou dynastie Kušánců svého největšího rozkvětu a slávy.
(Avšak osídlení oblasti lze vystopovat až do pravěku, do doby kamenné. V jeskyních Sangao byly objeveny kosterní pozůstatky i kamenné nástroje, jejichž stáří bylo odhadnuto na patnáct tisíc let.)

Hlavním městem Gandhary byla Takšašila (nebo i Takkasila, Taksila, Takshashila, anglicky Taxila), ale někdy jím bylo i město Purušapura (dnešní Pešavar). Na rozsáhlém území (25 kilometrů čtverečních) se v současné době nachází významné archeologické památky. V roce 1980 byla tato unikátní lokalita zařazena organizací UNESCO na Seznam světového dědictví.

Legenda vypráví, že Takšašilu založil indický král Takša, vládnoucí starověkému království Takša-khanda. Samo slovo Takšašila v sanskrtu znamená doslova: náležející králi Takšovi.
V Takšašile se křižovaly tři důležité obchodní stezky: královská stezka z Pataliputry, stezka vedoucí od Baktrie, Kapisu a Puškalavati a třetí stezka jdoucí přes Kašmír a centrální Asií k horskému pásmu Khunjerab, aby se pak napojila na Hedvábnou stezkou.
Ve městě Purušapuru se nacházel důležitý buddhistický chrám, kam přicházeli poutníci i z velmi odlehlých končin země.

 

 

Kolem roku 518 před naším letopočtem se Gandhara stává součástí Achaimenovské říše, jejímž pánem je perský král Dareois Veliký.
Během 4. století př.n.l. zabírá Gandharu Maurijská říše a za vlády krále Ašoky (273 - 232 př.n.l.) se stává z Takšašily centrum hinduistické a buddhistické vzdělanosti. Žili zde největší učenci své doby. Jedním z nich byl i brahmánský učenec Čánakja, známý též jako Višnugupta či Kautilja (350 - 283 př.n.l.), který zde působil dlouho dobu jako učitel na univerzitě. Je autorem jednoho z nejstarších spisů o správě a uspořádání státu.
Ve dvacátých letech 4. století několikrát gandharské území spolu s dalšími dobývá a obsazuje Alexander Veliký se svým vojskem.

Po dobytí četných indických území, řecko-baktrijský král Démétrios I. Baktrijský zakládá kolem roku 180 př.n.l. poblíž Takšašily nové hlavní město svého království. Jmenovalo se Sirkap, což znamená uťatá hlava, a souvisí to s mytologií o zlém démonu, který žil v těchto končinách. Ten byl za snězení lidského těla zabit hrdinou jménem Rasalu.
Toto království existovalo přibližně v letech 180 až 10. př.n.l. avšak po roce 170 se rozpadlo na několik menších, kde vládlo za tu dobu více jak třicet helénských králů, kteří se mezi sebou neustále hašteřili. Jedním z nich byl i indo-parthský král Gondophares, který učinil Takšašilu opět hlavním městem říše. Během staletí se Řekové a Indové promísili, stejně tak jejich jazyky a náboženské zvyky. Proto socha prvního gandharského Buddhy v sobě spojuje prvky řecké - zřasené roucho, rovný nos, klasické tvary obočí a rtů, s indickými - oválný tvar obličeje, výrazně protáhlé ušní boltce, úpravu vlasů a typické znaménko na čele.
Časem však převládl nad ostatními náboženstvími islám a ten zakazuje výtvarné zpodobňování lidi.
Úpadek Gandhary nastal v 5. století, kdy celou oblast dobili Hepthalité, kteří odmítali buddhismus a následkem toho ztratila Takšašila na svém významu.
Od 2. století př.n.l. sem pronikaly kmeny Skythů a později Jue-čonů, a Řekové byli z území úplně vytlačeni.
V 1. století našeho letopočtu se Takšašila stává centrem Kušanské říše (78 př.n.l. až 230 n.l.), která se rozkládala na území dnešního Afghanistánu, Tádžikistánu, Pakistánu a v severní Indii sahala až k řece Ganze. To je doba největší slávy a rozkvětu tohoto města.

Gandhara přestala existovat po roce 1021, kdy sem vtrhlo muslimské vojsko pod vedením sultána Mahmuda z Ghazny (971 - 1030); území bylo připojeno ke Ghaznovské říši.

 

 

V polovině 20. století v oblasti okolo Takšašily vedl britský archeolog John Marshall archeologický průzkum, který trval dvanáct let. Vzniklo zde muzeum se sbírkou gandharských vykopávek, s velkou expozicí gandharského výtvarného umění. Jsou to zejména díla s buddhistickou tematikou, ale silně ovlivněna řecko - římským uměním, což je nelépe vidět na gandharských sochách, jejichž tělesné proporce jsou řecké, avšak pózy indické. Velkým přínosem bylo zobrazování Buddhy v lidské podobě.
V archeologicky prozkoumaném území se nachází odkryté a částečně opravené ruiny buddhistického kláštera Jaulian v Taxile, částečně zrekonstruované zbytky kláštera Mohra Moradu, a torzo klasického řeckého chrámu Jandial mezi odkrytými základy řeckého města Sirkap.

 

 

 

Pokud byste výstavní expozici ve Vídni zmeškali, nic není ztraceno, neboť výstava se přesune do Berlína. Otevřena bude od 9. dubna do 10. srpna 2009 ve výstavních prostorách Martin-Gropius-bau, Berlin.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA