wz

Putování za zapomenutou kaplí

Když vám někdo oznámí: ,,nejradši bych tě poslal do ošklivých končin", znamená to prostě, že je slušně vychovaný a potlačil chuť vás poslat pěkně jadrně po česku do jisté části lidského těla odborně zvané konečník.

Tudíž se jedná každopádně o záležitost dost nevábnou....

Tentokrát ale můžete vyrazit na výlet do Končin daleko příjemnějších a svým způsobem tajemných...

Řečené místo naleznete nedaleko Litomyšle, kousek od silničky spojující toto známé východočeské město s Ústím nad Orlicí.To ale mluvím o vesničce tohoto jména.Daleko příjemnější zážitek si však připravíte, pokud jste ochotni podniknout menší pěší túru jako my.

Auto jsme nechali stát na veřejném parkovišti nedaleko litomyšlského zámku a po modré turistické značce, bohužel po silnici ( i když malé a tudíž nijak frekventované) jsme zdolali první zhruba dva kilometry na rozcestí poblíž vesničky Němčice, kde odbočuje vlevo zelená turistická značka.Je tu dokonce autobusová zastávka, tudíž by bylo patrně jednodušší nechat auto někde tady, pokud nechcete udělat túru okružní.

Vlastní ves Němčice je napravo odtud, tady natrefíme jen na shluk několika usedlostí, zaujala nás nádherná původní celodřevěná chalupa, kde někdo nejspíš chová v přilehlém dvoře koně, ale šindele na střeše už má v dezolátním stavu.Naopak jiné, už modernější stavení bylo evidentně uprostřed rekonstrukce , takže třeba se na tuhle taky časem dostane.Každopádně jsme se tu dlouho nezdržovali a vyrazili příjemnou polní cestou směrem k nedalekému lesu.

 

 

Protože je teprve začátek dubna,je ve smrkovém lese ještě pusto, první jarní květiny najdeme spíš v křovinách či na březích potoků.Proto mne pochopitelně zaujaly již na dálku trsy pestrobarevných rostlin, svítící napravo od cesty.Teprve na bližší vzdálenost mi došlo, že se jedná o květenu umělou a tudíž celoroční....Poslední dobou bohužel takové pomníčky nacházíme čím dál častěji podél silnic, jako památku na řidiče, kteří nedojeli...Tady by však mohl havarovat nanejvýš cyklista...

Naštěstí dobře zachovaná pamětní deska všechno vysvětlila( jsem totiž ukrutně zvědavá a pátrání po majiteli onoho památníčku by pak bez ni bylo daleko složitější).

Na tomto tak příjemně poklidném místě zahynul dne 10. 7. 1947 v ranních hodinách strážmistr Josef HENDRYCH .Podle fotografie v malém rámečku to byl pohledný a ještě mladý muž.Naposledy v životě tehdy konal službu na stanici SNB v Dolní Sloupnici.Spolu s kolegy se pustil do stíhání dvou maskovaných lupičů, kteří, jak se později ukázalo, byli pachateli řady ozbrojených vloupání a dokonce přepadení v nedaleké Litomyšli.Při jejich zneškodňování projevil strážmistr Hendrych velkou osobní statečnost, byl však jedním z lupičů zastřelen....

Získal za to in memoriam hodnost praporčíka...Když člověk stojí v tichosti před pomníčkem, říká si sám pro sebe, jak moc se doba za poslední půlstoletí změnila...Tenhle chlap nepřemýšlel předem nad okolnostmi či dokonce odměnou...Prostě šel a konal svojí práci.Mnohý dnešní politik ani tu práci neudělá, byť je zcela bez rizika...

 

 

Po chvilce rozjímání je ale čas vyrazit dál.Načež musím popřít své předchozí tvrzení, přece jen tu už nějaké rostlinky zahájily čas lásky a rozmnožování.Protože k ničemu jinému ty pestré květy nejsou.

U kořenů mohutných smrků již se otvírají bílé květy šťavele (Oxalis acetosella), což je 11. dubna skutečně brzo.

 

 

Největší botanickou kořist ale poskytne místo, kde cestu lemují bujné křoviny.Pod nimi přímo svítí modře a růžově květy plicníku (Pulmonaria officinalis).Je to oblíbená léčivá rostlina užívaná při chorobách horních dýchacích cest,usnadňuje totiž odkašlávání.Není však docela bez rizika, vzhledem k přítomnosti alkaloidů v droze by se plicníku nemělo užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám, takže je možná užitečnější se jen potěšit pohledem na jeho dvoubarevné květy.

 

 

Všude se z dubového opadaného listí derou i trsy nevonících fialek lesních (Viola reichenbachiana Boreau).Na rozdíl od violky vonné má tento druh až 15 cm dlouhou lodyhu a od příbuzné violky Rivinovy (Viola riviniana) ji poznáme podle užších listů i tmavěji zbarvené květní ostruhy.

 

 

Některé další kvetoucí rostliny ale upoutají spíše listem.Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) či pryšec sladký (Euphorbia dulcis) mají květy zelenavé a poměrně nenápadné....Každopádně ale oznamují, že letos přišlo jaro skutečně brzy...

 

Mercurialis perennis

Euphorbia dulcis

 

Pak už se ale po pravé straně ukáže konečně stavba, kvůli které jsme sem putovali...

Kaple Panny Marie Lurdské je zasazená nenápadně uprostřed lesa na malém kopečku a vypadá tak nějak tajemně..Z výzdoby na fasádě poznávám pouze litomyšlské lilie, ale význam ostatních erbů či symbolů mi zůstane patrně navždy utajen...Nikde žádná informační cedulka, dveře pevně zavřené a i při vytrvalém googlování se nedozvím více, než že se jedná o novogotickou stavbu z 19. století, která zde byla vybudována roku 1880 v souvislosti s místní studánkou, jejíž voda byla považována za léčivou...

 

 

Kdo je autorem poněkud pochmurných obrazů místní křížové cesty netuším..., ale celkově místo působí tajemně a romanticky..Pochopitelně si neodpustím pokleknutí, leč hanba, hlavně kvůli další zajímavé květeně, kterou nutno fotit zblízka a tudíž nikoliv vstoje.

Na zídce před hlavním vchodem spokojeně rostou desítky trsů malé kapradinky s rozkošným názvem Sleziník routička (Asplenium ruta-muraria),

zatím co u jednotlivých zastavení křížové cesty svítí v suchém listí Jaterník podléška (Hepatica nobilis).Opět se jedná o rostlinu , kterou kdysi lidé považovali za léčivou podle toho, že tvar jejích listů připomíná nějaký orgán- v tomhle případě tedy játra.Dokonce podle toho dostala i latinské jméno (hepar znamená játra, hepatica je tedy jaterník).Tato víra však bohužel nebyla založena na pravdě a tak se v lidovém léčitelství sice tato rostlina občas používá k léčení horních dýchacích cest, ale opět vzhledem k přítomnosti alkaloidů to není příliš doporučováno.

 

Asplenium ruta-muraria

Hepatica nobilis

 

Po důkladné obhlídce okolí kaple se konečně můžeme občerstvit u studánky.Visí tu na provázku erární hrneček a voda vypadá lákavě, proto zmužile ( nebo vlastně zženštile) zvládám skoro čtvrt litru ledové vody ( po dvou dnech mohu potvrdit, že skutečně žádné trávicí potíže nemám , zda jsem výrazně ozdravěla však také říct nemohu, to bych ale asi musela chodit pít ke studánce častěji).

Ovšem hlavním bonusem k uhašení žízně je pohled na skutečně nádherné zastřešení pramene.Nevím proč jsem se domnívala, že reliéf s jezdcem na koni zobrazuje sv.Jiřího, ale podle lva ve znaku půjde nejspíše o sv.Václava...

Ovšem proč právě tento světec a co znamenají ostatní záležitosti na bohaté výzdobě se mi opět vypátrat nepodařilo...

 

 

Jako kdyby to tehdy, před zhruba stopadesáti lety tušil,pojistil se autor způsobem, který přetrvává:)).Na pravé straně, skoro u země je zasazen malý , bělavý mramorový kvádřík se jménem autora, kterým je J.Kroupa.Čímž však bohužel opět všechny podrobnosti končí, člověka toho jména se mi na netu nalézt nepodařilo, možná bych byla úspěšnější v muzeu v Litomyšli, ale tolik času mi nezbývalo a proto tohle pátraní odkazuji některému z čtenářů:)).

Voda ze studánky je umně vedena pak pomocí kamenných zídek do Končinského potoka a nedaleko je několik dřevěných sedátek i ohniště, tudíž ideální místo pro turistovo občerstvení.Pokud by tu byl ještě dříve zjara, mohl by se kochat pohledem na trsy kvetoucí bledule jarní (Lucojum vernum) na březích potoka, ale v půlce dubna už tu zbyly jen velké masité listy...

 

 

Po svačině pak u turistického rozcestníku můžete naplánovat další trasu, dá se odtud( Končiny - kaple) dorazit do stejnojmenné obce o kilometr dále.Dnešní část Sloupnice Končiny, je poprvé doložena v roce 1725, kdy zde z iniciativy města Litomyšle byl na Švábenském (Končinském) potoce budován mlýn, kolem kterého později vzniklo další osídlení – základ dnešní části vsi Končiny 1. a 2. díl.

Název Končiny označoval místo ležící na okraji území vsi vzdálené od jejího centra.

Z Končin lze pak pokračovat na Vysoké Mýto, nebo zabočit nazpátek k Litomyšli.Nu a ti co moc chodit nemohou, vrátí se jistě na silnici, která spojuje Litomyšl, Kornice, Sloupnici a Ústí nad Orlicí., vzdálenou odtud pouze pár set metrů, kde zaparkovali své auto či jiné vozidlo.

 

 

Následně jsem ještě zjistila,že nedaleko kaple Končiny v 19. století stával i hostinec, sloužící unaveným poutníkům...Vida, že by vítězství ducha nad tělem? Po hostinci ani stopa, ale duchovní stavba přetrvala.V kapli se dodnes občas konají bohoslužby, informace naleznete na příslušné farnosti v Litomyšli....

A na úplný závěr ještě údaj pro milovníky supermoderních outdoorových pomůcek, chcete li se zaměřit.

49°54'10.47"N 16°18'20.39"E 352m above sea level


Amanita Citrónová z Harwiche

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?