wz

Turnovská synagoga - znovuzrozená krása

O obnově synagogy v Turnově jsem psal již před časem v článku Turnovská synagoga - památka, o které se neví. Synagoga byla pak v roce 2008 zpřístupněna veřejnosti - ale já měl pokaždé, když jsem do těch míst zavítal, hroznou smůlu - bylo to po sezóně nebo v nevhodný den, ale prostě bylo stále zavřeno. Až nyní, v srpnu 2012, jsem se dostal na správné místo ve správný čas.

Židovská čtvrť v Turnově byla situována poblíž Malé Jizery ve zhruba trojúhelníkovém prostoru vymezeném dnes ulicemi Palackého (na plánku Nádražní ulice), Krajířova (na plánku Jizerní ulice) a Trávnice (na plánku ta ulice, co vede přes Kozí plácek).

Všimněte si, že židovské domy jsou číslovány římskými číslicemi - to proto, aby se odlišily od domů křesťanských, jejichž číslování je arabské.

 

 

Průvodkyně nám nakonec ukázala jednu zajímavost, o které asi málokdo ví - já vám ji ukážu ale hned na začátku naší virtuální návštěvy. Stojím u vchodu do synagogy v dnešní Krajířově ulici a dívám se směrem k ulici Palackého. Zaměřme se na místo, kde se ulice rozšiřuje - jak je ta dopravní značka "zákaz zastavení". Tak ten cihlový oblouk nad dvířky elektrického rozvaděče, či co to je, bývala prý branka vchodu do židovské čtvrti.

 

 

 

Dnes je synagoga "utopena" za poměrně úzkým obytným domem, takže ji lze snadno přehlédnout. Ale všechno zlé je na něco dobré. Když v noci z 9. na 10. listopadu 1938 v celém Německu vypukl protižidovský pogrom, který bývá označován názvem "křišťálová noc", unikla prý synagoga v Turnově likvidaci jen proto, že ji prý ... nenašli.

 

 

Naposledy bylo možné synagogu vidět jako celek v roce 1912 - tedy přesně před sto lety - naštěstí se zachovala dobová fotografie. Od té doby je skryta za nárožním domem čp. 479.

Ještě si prozraďme, že námi používané slovo synagoga pochází z řeckého označení pro místo shromáždění. Pokud bychom chtěli synagogu pojmenovat hebrejsky, museli bychom užít slov bejt kneset - tedy dům shromáždění. Z toho lze již vytušit, že synagoga je pro židy co do využití mnohem všestranněji využitelným místem než pro křesťany kostel. Na rozdíl od kostela plní synagoga nejen funkci prostoru, kde se odehrávají bohoslužby - ale také se zde vyučuje náboženskému zákonu a slouží jako shromaždiště pro veřejná jednání židovské obce. Vnitřní podoba synagogy je ovšem diktována náboženskými předpisy.

Ještě se krátce zamysleme nad pojmem rabín. Toto slovo bývá považováno za souznačné se slovem kněz. Ale není tomu tak. Význam slova rabín se vyvíjel a dnes je jako rabín označován člověk, který je odborníkem na židovské náboženské právo (halachu) a je vybrán k tomu, aby podle něj vydával rozhodnutí. Zároveň je rabín duchovním vůdcem židovské obce; pro ostatní je tedy duchovním rádcem a učitelem.

 

 

Dveře do synagogy jsou sice lákavě otevřené, ale ještě před nimi vede kamsi vzhůru schodiště. Podívejme se, kam nás zavede. V židovských synagogách byli od sebe striktně odděleni muži od žen. Zatímco mužům patřil hlavní modlitební prostor, pro ženy byla vyhrazena tak zvaná ženská galerie Úzké kryté schodiště vede právě na tuto galerii, umístěnou nad předsíní hlavního modlitebního sálu. Dnes jsou tu rozmístěny panely s informacemi, dříve směly ženy jen odtud pozorovat průběh bohoslužebných obřadů.

 

 

Poblíž synagogy, na břehu Malé Jizery, bývala umístěna tak zvaná Mikve - židovská rituální lázeň. V té se musela žena očistit před vstupem do synagogy po menstruaci, porodu a podobně. Lázeň je  tvořena nádrží s přírodní vodou, měla by pojmout nejméně 762 litrů vody a měla by být tak hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. Lázeň byla určena i k jiným úkobům spojeným s očistou osob nebo předmětů. V Turnově se nedochovala.

Ženská galerie je zdobena krásnou tepanou mříží, přes kterou je dobrý výhled do hlavního sálu i na krásný strop.

 

 

Z ženské galerie sejdeme opět po schodech dolů. Dřevěné dveře za schodištěm vedou do předsíně synagogy. Zde je dnes sídlo průvodců - koupíte si vstupenky a můžete si také vybrat z různých informačních a upomínkových předmětů. Lze tu také získat něco velmi zajímavého - košer vína (vidíte je v tom nejvzdálenějším  výklenku). Tato vína vyrábí České vinařství Chrámce, kde je připravují ortodoxní Židé tak, aby splňovala požadavky židovského náboženství. Znamená to mimo jiné i to, že od zpracování hroznů až po zátkování láhví se celého výrobního procesu mohou zúčastnit pouze Židé světící šabat (sobotu).

Na obrázku vpravo vidíte výklenek, v němž je umístěno umývadlo tzv. kijor, k rituálnímu očištění rukou přítomných. Výklenek s umývadlem byl obnoven poté, co jej zazdili v době, kdy byla synagoga využívána jako skladiště.

 

 

Z předsíně je dvěma oblouky vidět do hlavního modlitebního sálu. Ten zdobí zrestaurované barevné arabesky pocházející z přelomu 19. a 20. století, kdy byl do budovy zaveden elektrický proud. Uprostřed modlitebního sálu se na zemi rýsují obrysy dávno zbořené bimy, tedy řečniště, kde se předčítalo z Tóry. Řečniště byla vlastně třístěnná ohrádka z pískovcových kvádrů, v níž stál stůl, na který se pokládala Tóra, ze které byly čteny liturgické texty.

 

 

Ještě se podívejme do modlitebního sálu z výšky ženské galerie. Zajímavé je, že modlitby se mohly uskutečnit pouze tehdy, když se sešlo nejméně deset mužů. Ti smí do synagogy vstoupit jen s pokrývkou hlavy (kipa či jarmulka) a v určité dny se modlili v modlitebním plášti a s modlitebními řemínky tefilin; jen tak se stane modlitba platnou.

Lavice byly v synagoze rozmístěny podél stěn. Křesla se v nich pronajímala nebo prodávala; získávaly se tak prostředky pro údržbu synagogy. Váženější a bohatší členové komunity si mohli zaplatit dražší křesla umístěná blíže řečništi (bylo to pro ně ctí) - nebylo pak pochyb o hierarchii komunity i pro člověka, který ji dosud neznal.

 

 

Čelní stěna modlitebního sálu je situována tak, aby směřovala k Jeruzalému. To proto, že tam stával Šalamounův chrám, první židovský chrám vůbec, postavený králem Šalomounem v 10. století př.n.l. na Chrámové hoře.

Ústředním místem synagogy je svatostánek (Aron ha-kodeš), ve kterém byly ukládány svitky Tóry (s textem biblických Pěti knih Mojžíšových). Svatostánek je umístěn v čelní stěně. Schránka svatostánku je zakryta dvířky, překrytými oponou (parochet) a drapérií (kaporet). Ty byly většinou ušity ze vzácných, bohatě zdobených tkanin (samety, brokáty, hedvábné damašky). Mohly obsahovat jméno donátora a příležitost, při které oponu synagoze, tedy své komunitě, daroval, např. obřízka či oslava dospělosti syna, uzdravení z nemoci, svatba apod.

Uvnitř umístěné svitky byly omotány povijanem (vimpl), pak také pláštíkem (me'il), překryty bohatě zdobeným stříbrným či mosazným štítem (chošen) a korunovány korunou ze stejného materiálu. Na dřevěných držácích svitků jsou v horní části nasazeny stříbrné nástavce (rimonim, doslovně - „granátová jablka“) nebo koruna (‎‎keter). Nástavce jsou navíc opatřeny zvonečky, které se rozezní, kdykoli je Tóra nesena v synagoze kolem bimy. Věřící tak slyší i v případě, že je synagoga zcela zaplněna, kde se Tóra právě nachází a otáčejí se směrem k ní.

Nad svatostánkem je zavěšeno Věčné světlo (ner tamid), které připomíná Menoru, která neustále hořela v Chrámu. Pokud věčné světlo svítí, znamená to, že synagoga je v aktivním užívání a svatostánek slouží svému účelu.

Při bohoslužbě chazan - osoba která vede modlitbu (obvykle kantor, zpěvák nebo i rabín) - vyjme svitek Tóry ze schránky, obejde s ním synagogu a přenese na stůl v prostoru řečniště (bimy). Chazan není stálá funkce - může jím být kdokoliv z mužů shromážděných k modlitbě. Rozhodující jsou nejen kvality morální, ale i hlasové, neb součástí liturgie je i zpěv; pokud by zpěvák nezpíval dobře, bylo by to považováno za znevážení bohoslužby. Je zvykem, že pokud je svatostánek otevřen, židovská obec povstane. V turnovské synagoze je místo bývalého řečniště vyznačeno v podlaze odlišnými pískovcovými kvádry.

Při čtení Tóry jsou vždy přítomni dva až tři lidé. Správce synagogy (Gabaj) vyvolává jedotlivé členy obce k Tóře. Text Tóry čte předčítající (Ba’al ha-kri’a) - ve většině synagog čte z Tóry pro tento účel zvlášť školený čtenář. Někde je praxe taková, že předvolaný sám přečte jemu určený text Tóry. Čtení může být přítomen ještě třetí člověk s tištěným textem Bible s vokalizačními znaménky, který v případě chyby ve čtení opravuje předčítajícícho. Text je čten za pomalého odvíjení Tóry a ukazování dřevěným či kovovým ukazovátkem (jad) ve tvaru ručky - předčítající se nesmí dotýkat svitku rukou.

Ve svatostánku v Turnově není a nemůže být uložena pravá Tóra - ta smí být ve schránce uložena jen tam, kde se židovská víra opravdu praktikuje.

 

 

Zmíněné liturgické předměty si v turnovské synagoze můžete prohlédnout ve vitríně po pravé straně svatostánku. Domníval jsem se, že se jedná o krásně provedené repliky - předměty vypadají jako nové. Ovšem průvodkyně mi na můj dotaz odpověděla, že oba pláštíky a koruna jsou autentické - pocházejí opravdu z Turnova. Zachovaly se jakoby zázrakem ... jenže ten zázrak má podtext šílenství. Adolf Hitler si umínil, že vyhladí židovský národ; to je dobře známé. Ale málokdo ví, že tento zrůdný plán již od začátku chtěl podchytit vytvořením muzea zaniklého židovského národa na půdě stávajícího Židovského muzea v Praze - do kterého dal svážet vše, co mělo nějakou hodnotu. Proto se také zachovaly zdejší liturgické předměty v původní podobě a můžete se pokochat jejich krásou.

Proč ta koruna, štít a zvonky? Traduje se, že když byl zničen jeruzalémský chrám, tak se autorita velekněze tohoto chrámu přenesla na náboženské texty. A na text se tak přenesly i ty ozdoby, které měl velekněz na sobě - koruna, zvonečky na rouchu a štít.

Nedávno byl nalezen současný domov původní turnovské Tóry. Po prodeji Tór z českých a moravských synagog do zahraničí komunistickou vládou v 60. letech 20. století byl jeden ze svitků Tóry z Turnova poskytnut k používání židovské komunitě Temple Adath Israel ve městě Lexington, stát Kentucky, USA. Posvátný předmět z Turnova tak slouží fungujícímu židovskému společenství a není pouze mrtvým muzejním předmětem.

 

 

Prostředí synagogy dokresluje barevné vitrážové okno s Davidovou hvězdou a překrásný strop malovaný v tzv. maurském stylu orientálními motivy. 

Davidova hvězda - šesticípá hvězda je symbol židů, judaismu i státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje. Symbolizuje souhvězdí pod kterým se čeká na Mesiáše, a také šest pracovních dní kde střed znamená šabat. Symbol jako takový znamená rovnováhu.

 

 

Zbývá prozkoumat tajemství těch malých dřevěných dvířek vedle vchodu do synagogy. Otevřeme-li je, dostaneme se do úzkého prostoru dvorečku mezi zdí vlastní synagogy a zadní stěnou domu čp.479. A zde stojí ....... Golem. Působivou plastiku rodícího se Golema zhotovil turnovský kovář David Čermák. Stojí za to všimnout i ostatních krásných kovaných věcí uvnitř synagogy - vedle zábradlí ženské galerie i velikého sedmiramenného svícnu (menora) a dalších.

 

 

Vlastníkem synagogy je Město Turnov. Synagoga již neslouží svému původnímu účelu, především prý proto, že zde se od II. světové války nepodařilo obnovit dostatečně velkou židovskou komunitu. Její prostory jsou využívány ke kulturním a společenským účelům. Nejbližší funkční synagoga je dle sdělení průvodkyně v Liberci.

Zavítáte-li do Turnova, nenechte si návštěvu synagogy ujít. Úžasně milá a vstřícná průvodkyně vás ráda celou stavbou provede a o všem vám řekne spoustu zajímavých věcí. Pokud chcete toto zajímavé místo navštívit, není nic jednoduššího. Překonáte po mostě se železnými tyrkysovými oblouky Jizeru, po chvíli po betonovém můstku překonáte Malou Jizeru a hned první ulice zabočující vlevo je Krajířova. V ní synagogu najdete po pravé straně. Ale pozor - nenechávejte v této ulici stát auto. Městská policie by vám jej obdařila slušivou botičkou dříve než byste se nadáli. A to je dobře. Svět je již auty příliš zaplněn - tak přece nemusí stát všude.


Vlk Samotář

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?