wz

O horské synagoze v Hartmanicích

Synagoga, z řeckého συναγωγη, synagógé („shromáždění“), hebrejsky בית הכנסת, Bejt ha-kneset („dům shromáždění“) nebo בית תפילה, bejt tfila („dům modlitby“), je židovská modlitebna, sloužící kromě místa pro bohoslužebná setkání i jako místo setkání společenských nebo náboženského studia. V jidiš se synagoga nazývá „šul“ (škola), v ladino „esnoga“.

Komplex synagogy dnes často zahrnuje další zařízení, sloužící židovské obci. Součástí synagogy někdy bývá i byt rabína nebo šámese (z jidiš: „sluha“, správce objektu). Někdy modlitební místnosti plní i funkci studovny (jedná se především o tzv. „zimní modlitebny“, které byly v Evropě stavěny uvnitř domů nebo v rámci synagogy, ale na menším prostoru, aby se usnadnilo vytápění v zimních měsících), v hlavním sále se konají bohoslužby.

(Tak hovoří definice pojmu synagoga, převzatá z Wikipedie)

 

 

Když se rozhlédnete po české krajině, nelze tam, kde je osídlena, nevidět její dominantní stavební prvky - křesanské kostely. Přes nepřízeň "minulého režimu" se jich z dob historických do dnešní doby zachovala celá spousta a dokonce se začínají mnohde stavět i nové. Naproti tomu, budete-li se zajímat o židovské synagogy, možná budete překvapeni. Vezměme si například region okolí Klatov; existuje k němu seznam třiašedesáti synagog - a když si ho prohlížéte, tak čtete jen - zbořena, zbořena nacisty, vyhořela, přeměněna v byt, vyhořela, zbořena nacisty,  ... nezůstalo téměř nic. Pro zajímavost - symbol hákového kříže jako příčiny zániku je u 12 synagog a symbol hvězdy (synagogy zničené v době ČSSR) je u 17 staveb ... V klatovské synagoze je dokonce fitcentrum...

Naštěstí existuje krásná výjimka a najdete ji v Hartmanicích, městečku poměrně vysoko položeném. Tamní synagoga před pár lety doslova vstala z mrtvých. Říká se jí také Horská synagoga - je to nejvýše položená stavba tohoto druhu u nás.

 

Torzo lustru (střední část) ze synagogy v Kašperských horách - jedna z mála věcí, co se po synagoze zlikvidované v padesátých létech zachovaly

Židé v Hartmanicích

Občanská a politická rovnoprávnost Židů s ostatními skupinami obyvatelstva na našem území nemá historii vůbec tak dlouhou, jak bychom si mohli myslet. Teprve nová ústava vydaná v roce 1867 jim v podstatě umožnila volný pohyb a tehdy začali Židé pomalu pronikat i na území Šumavy. Také v horním městě Hartmanicích a nedalekých Kundraticích vznikla židovská obec. Již roku 1880 tvořili Židé již více než 10 % obyvatelstva Hartmanic a aktivně se podíleli na jejich rozvoji.

Hartmanická synagoga

Stále se rozšiřující židovská obec samozřejmě pocítila potřebu vystavět si vlastní synagogu. Její základní kámen byl položen roku 1881 a již roku 1883 bylo možné stavbu začít využívat. Byla pojata poměrně velkoryse, vešlo se do ní 200 lidí a stala se tak centrem židovské kultury v širokém okolí. Deset let po jejím otevření žilo v Harmanicích 119 Židů a jejich komunita čítala v Hartmanickém okrese 200 duší.

S vlastní synagogou byl později propojen obytný dům, který byl součástí původního pozemku; tak byly získány prostory pro židovskou školu a byt rabína. Pětapadesát let sloužila synagoga svému účelu. Pak přišel Mnichov a oblast Hartmanic připadla k Velkoněmecké říši. Synagoga byla zkonfiskována její prostory byly přestavěny na truhlářskou dílnu. Tím se zcela změnilo vnitřní členění prostoru a také byla zlikvidována řada architektonických detailů souvisejících  s židovskou kulturou.

Po válce se budova synagogy nedočkala rovněž ničeho dobrého. Budova byla coby německý majetek opět zabavena a dále provozována jako truhlárna. Údržba objektu jako takového spočívala spíše ve flikování  než nutných opravách, takže budova chátrala. Neprospěly jí ani změny majitelů - nějakou dobu ji využíval podnik Státní lesy a statky a armádě pak sloužila jako sklad pneumatik. Do jejího patra dokonce chodili Hartmaničtí hrát ping-pong. Stav stavby byl natolik neutěšený, že byla  v osmdesátých létech minulého století  “věnována národnímu výboru ke zboření“.

K nejhoršímu naštěstí nedošlo - po roce 1989 byla synagoga navrácena Židovské náboženské obci v Plzni. Ta ji však pro nedostatek financí nabídla k odprodeji. Po několika rychlých změnách majitelů zakoupil v roce 2002 stavbu Michal Klíma. Ten  s myšlenkou na její obnovu založil Občanské sdružení Památník Hartmanice.

 

Vlevo jeden z mála snímků původního vzhledu synagogy; vpravo pak budova v roce 2002.

Rekonstrukce

Občanské sdružení Památník Hartmanice si dalo za úkol zrekonstruovat synagogu do podoby, která by co nejvíce odpovídala stavu, kdy synagoga sloužila svému původnímu účelu. Stavba sama ovšem byla ve stavu havarijním a navíc se nedochovala prakticky žádná původní dokumentace. Určitým východiskem byla jen stará fotografie. Přesto začala na jaře roku 2004 rekonstrukce nejhůře poškozených částí. V důsledku havarijního stavu celé střechy bylo zapotřebí  původní krytinu strhnout a vyměnit dvě třetiny krovů. Dále bylo nutno zlikvidovat dodatečné vestavby, obnovit vnitřní sloupy podpírajících ženskou galeri, zavést vodu a elektřinu a také objekt připojit ke kanalizaci.

V roce 2005 práce pokračovaly. Hartmanický truhlář František Živčák vytvořil repliky původních dveří, oken a zábradlí, na detailech v přízemí a schodištích pracoval kovář a synagoga dostala novou, světle modrou omítku. Do jejího štítu se také vrátily žulové desky s hebrejským Desaterem.

Na jaře roku 2006 byly dodělány vnitřní truhlářské a kovářské práce a 16. května synagogu slavnostně otevřeli Vrchní zemský a pražský rabín Karol Efraim Sidon spolu s místopředsedou Senátu Parlamentu ČR Petrem Pithartem. 

Podrobnější popis rekonstrukce a restaurátorských prací najdete spolu s fotodokumentací uvnitř synagogy.

 

Rekonstrukce interiéru a střechy

Synagoga v létě 2008

Detail Desatera ve štítu a šesticípé hvězdy nad vchodem

Pokud byste synagogu chtěli navštívit, poradím vám, kde ji najdete. Je po pravé straně ulice vedoucí z náměstí směrem ven z města a pokračující jako silnice č.145 směr Petrovice - Sušice. Přímo před synagogou se ale zaparkovat příliš nedá, takže pokud byste sem dorazili autem, nechte ho někde u náměstí a dojděte ten kousek pěšky.

Z ulice vejdete do malého vestibulu, kde je pokladna s možností koupě knih a upomínkových předmětů, rovně se vchází do přízemí a vlevo pak po schodech na ženskou galerii a do podkroví.

 

Sál a expozice v přízemí synagogy

Přízemí synagogy je upraveno jako sál pro pořádání různých přednášek a koncertů - aktuální program najdete na stránkách Horské synagogy Hartmanice. V zasklených vitrínách jsou k vidění historicky cenné židovské knihy a na stěnách jsou reprodukce fotografií staré Šumavy ze sbírky Blanky a Jana Reichardtových  - vesměs míst zaniklých v důsledku budování železní opony; jak vypadala v roce 1948 a jak vypadají nyní.

 

Ženská galerie a pohled dolů do přízemí

V patře - kde bývala tak zvaná  ženská galerie -  je umístěna stálá expozice Spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě. Vztahy mezi odlišnými národnostními i náboženskými skupinami jsou dokumentovány na historických fotografiích a dokumentech. Na galerii, stejně tak jako v přízemí,  je i několik audiovizuálních přístrojů, na kterých lze shlédnout tématicky zaměřené filmové dokumenty. Proč ženská galerie? Podle židovských náboženských tradic nesmí totiž být muži a ženy ve svatostánku v jednom prostoru.

 

Pohled z přízemí na ženskou galerii a krásná kovářská práce - schodiště vedoucí do podkroví

Z ženské galerie vedou krásné, ze železa umělecky tepané kovové schodiště do podkroví. V něm je umístěno několik málo zachovalých předmětů a součástí synagogy z dob, kdy sloužila svému původnímu účelu, dále pak další krásné historické fotografie ze Šumavy a panely s popisem původní  synagogy a její rekonstrukce..

 

Co se zachovalo z původní synagogy

Historicky cenné židovské knihy (Pět knih Mojžíšových z roku 1861) a galerie fotografií ze staré Šumavy

Z expozice na ženské galerii

Co říci na závěr ... snad nejlépe bude ocitovat slova kurátorky expozice z webových stránek synagogy ....
Spolužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě zní jako abstraktní, těžko uchopitelné téma. Ovšem jen do té doby, než z něj začnou vystupovat konkrétní lidské příběhy. Podařilo se nám dohledat mnoho pamětníků, nechali jsme promluvit staré kroniky psané česky i německy, vypátrali jsme černobílé fotografie se šumavskými tvářemi a listovali dokumenty nalezenými v archivech po celém světě. Výsledkem je výstava, která představuje Šumavu jako svérázný prostor, kde lidé různých jazyků a náboženství žili po staletí ve vzájemné toleranci. Přinášíme vám příběhy porozumění, které se protínají a snoubí, ale i příběhy nacistické a komunistické nenávisti, které šumavské soužití navždy poznamenaly.

Ano, když zlo pomine, člověk si myslí, že tentokrát už bylo to poslední a příště už bude jen a jen lépe. Jenže je to o lidech a v lidech - honba za mamonem a sliby mocipánů psané růžovým písmem na umrlčích rubáších dokážou vždy znovu a znovu vyhecovat lidstvo k dalším a dalším zápasům o nadvládu a bojům o prchavé pocity moci. Když tak stojíme nad dokumenty z doby ne tak dávno minulé, měli bychom si uvědomit, že takové nebezpečí je tu stále a číhá i dnes ... a čelit mu tedy ze všech sil.

Židovský hřbitov

Židovské hřbitovy bývaly situovány odděleně od hřbitovů křesanských. Také v Hartmanicích býval takový hřbitov, ale bohužel se z něj nezachovalo vůbec nic ... Po záboru pohraničí Němci byly prý všechny pomníky zlikvidovány a použity ke stavbě silnice do Kundratic. Jediný dochovaný náhrobek je umístěn u hartmanické synagogy.

 

Podívejme se tedy alespoň na pár obrázků ze židovského hřbitova v nedaleké Sušici, který měl trochu více štěstí a zachoval se dodnes. Starý židovský hřbitov byl zřízen roku 1626 je vklíněn do zbytků hradeb obklopujících staré město.

 

 


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

JL