wz

Hledání apoštola svatého Petra

Grand Basilica di San Pietro ve Vatikánu, všeobecně známá jako Svatopetrská, je celosvětově nejuznávanějším symbolem římsko-katolické víry. Je to patrně nejznámější kostel na světě a denně je cílem poutníků a návštěvníků z celého světa. Tento monument vznikl na oslavu jednoho z nejvýznamnějších Kristových učedníků apoštola svatého Petra, jehož hrob by se měl v základech baziliky nacházet. Je tomu ale opravdu tak?

 

 

Vatikán je původní jméno pahorku, na kterém se nynější papežský stát nachází. Latinský název je Vaticanus Mons, což je pravděpodobně odvozenina ze starolatinského vates - věštec, věštba - a doslova znamená Pahorek věštců, neboť zde v dobách pohanských, stranou za branami starověkého Říma, stávala věštírna. V dobách římského císařství se lokalita nazývala také Campus Vaticanus - Vatikánské pole.
V roce 326 n. l. zde již stál křesťanský chrám. V 6. století byl vystavěn palác - od roku 1378 sídlo papeže. V 8. století vznikl papežský stát - Stati pontifici, který byl pod přímou vládou papeže. Území ministátečku (Status Civitatis Vaticanaese) se během staletí měnilo - nyní má 0,44 kilometrů čtverečních a zahrnuje baziliku svatého Petra, Svatopetrské náměstí (Piazza San Pietro), Apoštolský palác s přilehlými budovami a krásné zahrady.

 

 

Původní katedrála svatého Petra byla první bazilikou, jejíž stavba byla zahájena za císaře Konstantina Velikého (Gaius Flavius Valerius Constantinus 273 - 337) a dokončena v roce 349 našeho letopočtu. Odjakživa se tradovalo, že vznikla na hrobě apoštola svatého Petra. V roce 1506 položil papež Julius II. základní kámen nového kostela, jehož dostavba trvala celé století. Na velkolepé stavbě a výzdobě se podíleli například význační umělci jako Bramante, Michalangelo, Antonio de Sangallo, Mandero a Bernini.
Velký dóm baziliky, vysoký sto třicet šest metrů navrhl Michalangelo, ale dokončen byl až po jeho smrti. Hlavní loď je dlouhá dvě stě dvanáct metrů. Uprostřed je baldacchino, baldachýn z pozlaceného bronzu, který v sedmnáctém století navrhl Bernini. Celá stavba je sto osmdesát sedm metrů dlouhá a je v ní jedenáct kaplí a čtyřicet pět oltářů. Svatopetrská bazilika je největší křesťanský kostel na světě a její kopule je největší v Evropě.

 

 

Apoštola Petra (původním jménem Symeon, Simon, Šimon) Ježíš přímo jmenoval hlavu budoucí církve a je pokládán za prvního papeže. Umělci všech dob proto převážně ve svých dílech znázorňují Ježíše Krista volajícího rybáře Šimona k sobě a pak výjev, kdy Petrovi předává klíč od bran nebeských.
Když se apoštolové po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání rozešli do světa, Petr zůstal v Jeruzalémě, aby zde uzdravoval nemocné. Ujal se vůdčí role tehdy ještě nepatrné skupiny věřících a otevřel vznikající křesťanství i pro nežidovské věřící. S pomocí anděla uprchl před pronásledováním judského krále Herodese Agrippy, který jej za šíření křesťanství uvěznil a odsoudil k smrti.
Nejprve se zdržoval u křesťanské komunity v Asii a asi v roce 60 našeho letopočtu přišel do Říma, kde se usadil a spolupracoval s apoštolem Pavlem. V roce 64 n. l. v Římě vypukl zničující požár trvající celý týden a za jeho původce byli označeni křesťané (což nejspíš ale není pravda, neboť velké požáry v té době byly v Římě časté.) V následném pronásledování jich bylo mnoho na příkaz císaře Nerona (Nero Claudius Caesar Augustus Germanicus) pochytáno a ukřižováno na břehu řeky Tibery.

 

 

Quo vadis, Domine?
Petr se svými přívrženci chtěl z Říma utéci, avšak u brány spatřil Ježíše. Zeptal se ho:
 - Kam kráčíš, pane?
- Jdu do Říma, nechat se ukřižovat podruhé!
Petr pochopil význam těchto slov a kajícně se vrátil do Říma, kde byl chycen a odsouzen k smrti na kříži, netradičně hlavou dolů. (Zde je původ Petrova znaku, ve kterém je obrácený kříž.) Křesťané tajně v noci jeho tělo sňali z kříže a pochovali u zdi na Via Cornelia. O třicet let později dal třetí křesťanský papež svatý Anacletus na tom místě vystavit malou kapli.

 

 

Raný křesťanský kostel v Římě si připomínal Petrovu mučednickou smrt (ale také i Pavlovu, jenž byl v Římě pravděpodobně také křižován) každý rok 29. června, patrně proto, že jeden z nich anebo oba dva zahynuli v tento den, na který připadá svátek Romula - legendárního zakladatele Říma.
Celá staletí se udržuje domněnka, že tělo svatého Petra bylo pohřbeno na pohanském hřbitově na Vatikánské hoře, kde císař Konstantin Veliký dal vybudovat svou první baziliku. Odjakživa však byly také spory o to, zda jde o historickou skutečnost anebo jen ozvěnu Ježíšových slov rybáři Šimonovi:
A já ti opravím, že ty jsi Petr (z řeckého petros - skála); a na té skále zbuduji svou církev.

 

 

Někteří badatelé se domnívali, že pověst o Vatikánu vzniklém nad Petrovými ostatky je pouze symbolem Ježíšova výroku. Dávný spor však měl být vyřešen a otázky kolem Petrovy existence a jeho hrobu zodpovězeny.
V roce 1939 zemřel papež Pius XI. a měl být pohřben vedle Pia X. úřady rozhodly, že této příležitosti využijí ke snížení podlahy krypty pod Svatopetrskou bazilikou, které se říká Svaté grotto a kde je pohřbena řada papežů. Při pracích byla objevena podlaha původní Konstantinovy baziliky a pod ní celá ulička starověkých římských hrobů z druhého století našeho letopočtu. Podlaha byla z pevně udusané hlíny a tvořila pevné základy baziliky. Archeologové zde na zdi jednoho mauzolea rovněž našli nápis z roku 300 n. l., kde stálo:
Petře, pros Krista Ježíše, za naše křesťanské muže pochované vedle tvého těla.

 

 

Další vykopávky odhalily otevřené prostranství o rozměrech sedm krát čtyři metry se stěnou na jedné straně. Ve zdi pak byla jakási oltářní stavba asi z roku 160 n. l., která se nacházela přímo pod Hlavním oltářem svatého Petra. (Gaius se v roce 200 zmínil o tom, že Petrův hrob označuje jakýsi památník.)
Při vykopávkách někteří členové týmu objevili kosti dospělého muže, které z místa posledního odpočinku vzali a uložili do dřevěné bedýnky. Tehdy se zpráva o přemístění kostí nedostala ke všem členům týmu, a když se pak celá oblast nálezu zkoumala, dospěli archeologové k závěru, že tam žádné lidské ostatky nebyly.
Proč byly kosti na příkaz monsignora, který měl celou akci na starosti, tajně uschovány, nebylo nikdy uspokojivě vysvětleno. Omyl byl odhalen až v roce 1952 a zatajené ostatky pak byly objeveny v jednom depozitáři. Průzkum ukázal, že kosti byly kdysi pohřbeny do země pod oltářní stavbou (aediculou). Tělo bylo tehdy zahaleno do vlněné fialové látky vyšívané zlatem, což dokládá, že tato osoba se nepochybně těšila velké vážnosti. Další zkoumání odhalilo v místě nálezu kostí zbytky jakési opěrné zdi. Na jednom fragmentu byl nápis, jež po dvou letech rozluštila odbornice na epigrafii Guarducciová a z řečtiny jej přeložila takto: Petr je uvnitř.
Je tedy skoro jisté, že byly nalezeny kosti svatého Petra a potvrdilo se tak tvrzení Vatikánu, že papežské sídlo stojí nad jeho hrobem.

 

 

Dne 27. června 1968 papež Pavel VI. při prostém obřadu v oblasti vykopávek pod hlavním oltářem pečlivě uložil schránku z plexiskla s Petrovými kostmi zpět na místo, kde byly původně nalezeny.
Hledání svatého Petra skončilo a dnes se můžeme obdivovat nádheře jež vznikla nad místem jeho posledního odpočinku.

 

 


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA