wz

Papežské řády

Do doby, než jsem se potkala s knížkou Rytíři a dámy papežských řádů jsem neměla tušení, že papež jako zástupce Boží na zemi a hlava katolické církve uděluje papežské (rytířské pontifikální, tedy záslužné) řády a že nositelé těchto řádů jsou i občané Česka.

 

 

I v dnešní uspěchané a dosti mravně upadlé době si tento ceremoniál zachoval mimořádný společenský význam. A to je moc dobře.

Zásluhu o obnovení obřadu udílení novodobých pontifikálních rytířských řádů významným osobnostem křesťanského i mimokřesťanského světa má Barnaba Niccolò Maria Luigi hrabě Chiaramonti neboli papež Pius VII. (v letech 1800 – 1823).

Ten se již od roku 1800 pokoušel (se střídavými úspěchy) vytvořit nové rytířské instituce, v nichž by papež odměňoval mimořádné zásluhy v oblasti umění, vědy a architektury. Sám byl Čestným předsedou Accademia di San Luca, vychovávající proslulé malíře, sochaře a stavitele. Výsledkem jeho úsilí byl nejprve vznik rytířského řádu „Moretto“; ten však existoval pouze po dobu několika let papežovy vlády.

 

 

Pro milovníky historických dat – papež Pius VII.

Barnaba Niccolò Maria Luigi hrabě Chiaramonti se narodil 14. srpna 1742 v italské Ceseně. Jeho rodiče pocházeli ze starobylých rodů. Otec měl hraběcí titul, matka byla markýzou; ta po smrti manžela vstoupila ke karmelitánkám. Dva z jeho bratří byli jezuité, další dva bratři se stali kapucíny. Barnaba studoval na jezuitské koleji v Raveně, pak vstoupil do řádu benediktinů. Dál studoval v Padově, Parmě a v Římě. Stal se opatem kláštera San Callisto a působil jako profesor teologie v Parmě. V roce 1785 obdržel diecézi v Imole a roku 1797 byl jmenován kardinálem. Po smrti Pia VI. jej konkláve konané v Benátkách zvolilo novým papežem - Piem VII.

 

Celé své funkční období se musel potýkat s pro něj problematickým francouzským císařem Napoleonem, který tehdy politicky i vojensky ovládal velkou část Evropy. Především musel řešit Napoleonovu snahu přimět papeže ke zrušení Církevního státu a k plnému podřízení se světské moci císaře.

Po bitvě národů u Lipska 18. října 1813 se mohl Pius VII. konečně vrátit z Paříže do Itálie a 24. května 1814 byl slavnostně uvítán v Římě. Sice musel Vatikán znova opustit, ale po bitvě u Waterloo se navrací 7. června do Říma a to už natrvalo. Vídeňský kongres pak vrátil papeži veškerá italská území beze zbytku.

Pius VII. se pak věnoval především svým duchovním povinnostem, k nimž patřilo obnovení pověstného Tovaryšstva Ježíšova. Zasloužil se o navrácení vzácných památek a uměleckých děl, které Napoleon z Věčného města odvezl. Velice podporoval archeologické výzkumy, které obohatily vatikánské antické sbírky. Dodnes tuto jeho záslužnou činnost připomínají pamětní desky na významných místech starého Říma.

 

 

Dne 7. července 1823 utrpěl papež komplikovanou zlomeninu nohy, která se stala příčinou jeho smrti. Zemřel 20. srpna a byl pohřben do nádherné hrobky ve Svatopetrském chrámu.

Jeho pokračovatelem se stal papež Řehoř XVI. (1831 – 1846), který schválil definitivní formu a statuta pontifikálních rytířských řádů a udělil jim charakter dekorací záslužných tím, že prostřednictvím nich (zvláště v případě řádu sv. Silvestra), odměňoval zasloužilé architekty, umělce, ale též vynikající řemeslníky a mistry rozličných oborů.

Také papež Pius IX. (1846 – 1878) jako předseda Hudební akademie sv. Cecílie pokračoval ve snahách svého předchůdce, když roku 1847 založil rytířský řád sv. Cecílie pro vynikající hudebníky a skladatele a především jeden z nejvýznamnějších pontifikálních řádů nesoucí jeho jméno, jímž bývají dekorováni diplomaté.

Po vzoru nejstarších rytířských řádů ze Svaté země svěřil i on všechny vznikající novodobé řády pod patronaci Panny Marie:

REGINA EQUITUM CHRISTIANORUM O .P. N.

Královno křesťanských rytířů, oroduj za nás!

 

Na dotváření ideového i duchovního základu rytířských pontifikálních řádů měli v minulosti pochopitelně vliv i další papežové, o nichž se zmíním u popisu jednotlivých řádů.

Papežské řády a jejich nositelé u nás

Řád Kristův je obecně pokládán za nejvyšší papežské pontifikální vyznamenání, udělované Svatým Otcem za výjimečné zásluhy a zpravidla jen korunovaným hlavám či nejvyšším představitelům křesťanských států. Historie řádu začíná v podstatě v roce 1318, kdy král Dionýz I. a Izabella Portugalská společně založili náhradou za zaniklý řád templářů nový rytířský řád „Vojsko Ježíše Krista“. Statut řádu a jeho faktickou existenci schválil papež Jan XXII. Tento řád Kristův se brzo rozšířil do Španělska, Francie, Itálie a Německa. V roce 1499 přestal být řádem jen duchovním, i když nadále podléhal Papežskému stolci a osobně papeži.

 

Kristův řád je udělován pouze v jediné nejvyšší třídě. Řádovou dekorací je dlouhý latinský tlapatý kříž červené barvy s bílým menším křížem uvnitř. Spojen je zlatou korunou a válečnými trofejemi se zlatým řetězem nošeným kolem krku. Součástí dekorace je zlatá řádová hvězda nošená na levé straně hrudi. K oběma dekoracím náleží výpravná uniforma s řádovým kordem, nošená jen při výjimečných příležitostech.

Tohoto vyznamenání se dostalo Františku Gansnebu Tycho Tengnagelu z Kampu (1573 – 1623) a Severinu Remigiusi Langerovi z Langendorfu na Petrkově a Lípě (I. polovina 18. století).

Řád Zlaté ostruhy je dle tradice nejstarším rytířským řádem vůbec. Jeho historie začíná údajně za vlády císaře Konstantina Velikého (324 – 337), který sjednotil říši pod vládu jediného panovníka. Konstantin založil Svatý rytířský řád sv. Jiří a rytíři tohoto řádu nosili pozlacené ostruhy při slavnostních příležitostech jako symbol své hodnosti a stavovské příslušnosti.

 

Členové řádu Zlaté ostruhy jsou pokládáni za předchůdce křižáků a všech jejich rytířských řádů v celém křesťanském světě. V době vlády papeže Pia IV. až po vládu Benedikta XIV. bylo udělení řádu Zlaté ostruhy obvykle spojeno s nabytím osobního šlechtického titulu paladin, později nahrazeno titulem rytíř. Rytíři se například stali: hudební skladatel CH. W. Glück, G. Casanova, hudební skladatel W. A. Mozart, sochař A. Canova, hudební skladatel G. Donizetti, íránský šáh M. Réza Páhlaví, řecký král Pavel, italský premier B. Mussolini, král dánský Frederick IX., velkovévoda lucemburský Jan a mnoho dalších.

Šlechtický titul byl spolu s řádem udílen až do roku 1815, kdy papež Pius VII. titulaturu zrušil.

Řád Pia IX. – Piánský řád byl zřízen papežem Piem IX. dne 17. června 1847 bullou „ Romanis Pontificibus“ jako pokračovatel Piánského rytířského řádu, založeného Piem IV. roku 1560. Udělení řádu bylo zpočátku spojeno s udělením šlechtického titulu. Reformou v roce 1939 bylo zrušeno udílení dědičného i osobního šlechtictví a byla ustanovena pouze čestná titulatura.

 

 

Piův řád má čtyři řádové třídy: rytíře velkokřižníky, komandéry s hvězdou, komandéry, rytíře. Řádovou dekorací je zlatý nákrční řetěz s osmicípou modře smaltovanou hvězdou a středním medailonem. Pro druhou až čtvrtou třídu je zlatá řádová hvězda zavěšena na modré hedvábné stuze s červenými pruhy. V první a druhé třídě k ní náleží náprsní stříbrná, modře smaltovaná hvězda. Řádovým oděvem je tmavě modrá uniforma s kordem.

Velkokříž s hvězdou či komandérský kříž s hvězdou bývá vyhrazen velvyslancům a diplomatům působícím u Svatého stolce ve Vatikánu.

Toto vyznamenání obdrželi Dr. Eduard Jelen a Prof. Kamil Krofta.

Řád svatého Řehoře Velikého založil papež Řehoř XVI. v roce 1831 na počest svého jmenovce papeže Řehoře Velikého (590 – 604) pro loajální a zasloužilé občany Papežského státu. Ustanovil tři řádové třídy a dvě řádové divize: civilní a vojenskou. Pius X. (1903 – 1914) řád reformoval a přizpůsobil novým poměrům v církvi a ve společnosti. V současnosti je řád určen civilním a vojenským osobám dosahujících vysokých zásluh v církvi či ve společnosti bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost.

Ve dvou zmíněných divizích civilní a vojenské má řád tři třídy: rytíře velkokřižníky, komandéry s hvězdou, komandéry a rytíře. Řád je řazen na čtvrtém pořadí významu mezi pontifikálními řády.

 

Řádovou dekorací je zlatý osmihrotý kříž, červeně smaltovaný na hrotech zakončených kuličkami. V modrém smaltovaném medailonu je zlaté poprsí světce obkroužené nápisem. Kříž je u civilní divize převýšen zeleným věncem, u vojenské divize zlatou válečnou trofejí. Řádová hvězda je stříbrná osmicípá s řádovým křížem uprostřed. Stuha je červená se žlutými pruhy po okrajích. Zelená řádová uniforma má stříbrné palmety na límci a manžetách rukávů. K uniformě patří kromě jiného kord s řádovým znakem.

Řád svatého Řehoře Velikého obdrželi: Dr. Eduard Jelen, Dr. Hanuš Reiser, Dr. Václav Pallier, Dr. Mořic Hruban, Dr. Hendrych Müller, Dr. Arnošt Roztočil, Dr. Jan Jiří Rückl, Dr. Čeněk Šoferle, Arnošt Rolný.

Řád svatého Silvestra byl zřízen v roce 1841 rovněž papežem Řehořem XVI. Původně byl spojen s řádem Zlaté ostruhy a měl podstatně vyšší hodnotu. V roce 1905 papež Pius X. oddělil oba řády a vytvořil samostatný pontifikální řád Svatého Silvestra, který zaujímá v pořadí papežských řádů páté místo.

Je udělován především právníkům a vyšším úředníkům papežského dvora, jakož i zasloužilým umělcům a vědcům. Papež jím oceňuje zásluhy též významných nekatolických osobností.

Řád má tři třídy: rytíře velkokřižníky, komandéry s hvězdou, komandéry a rytíře.

 

 

Řádovým odznakem je osmihrotý, bíle smaltovaný kříž s fiktivním obrazem papeže Silvestra I. ve středovém kruhovém terči. Zlatou papežskou tiárou a klíči je spojený se závěsným kruhem, jímž je provlečena černá hedvábná stuha se třemi červenými pruhy. Řádoví rytíři oblékají černou uniformu frakového střihu se zlatými palmetami na límci a rukávech. K uniformě náleží kord s perleťovým jílcem.

Řád svatého Silvestra obdrželi: Jaroslav Šejnoch, Dr. V. Ibl, Dr. Bohumil Messány, Dr. František Havelka, Dr. Ivan Párkányi, Vratislav Halena.

Rytíři a dámy papežských řádů u nás v letech 1918 až 2006

Ing. Arch. Kamil Hilbert – *1869; 1929 udělena hodnost rytíř řádu sv. Řehoře Velikého.

Dr. Kamil Krofta – *1876; československý diplomat, politik a vědec, český zednář, 1923 udělen velkokříž s hvězdou rytířského řádu Pia IX.

Judr. Jan Jiří Rückl – *1900; 18. července 1929 jmenován papežem Piem XI. skutečným komořím pláště a meče, od papeže obdržel titul Jeho Excelence; 1932 pasován na rytíře řádu Božího hrobu Jeruzalémského; 1937 udělen komandérský kříž s hvězdou řádu sv. Řehoře Velikého.

Dr. Mořic Hruban – *1862; politik, diplomat, tajný papežský komoří, rytíř řádu sv. Lazara Jeruzalémského; 1929 udělen velkokříž s hvězdou řádu sv. Řehoře Velikého.

Dr. Josef Vácslav Pluhař – *1892; novinář, politik, diplomat; 1935 se stal rytířem řádu sv. Silvestra.

Judr. Arthur Maixner – *1889; politik, diplomat, velvyslanec ve Vatikánu; 1938 udělen komandérský kříž s hvězdou řádu sv. Řehoře Velikého.

Arnošt Bedřich Rolný – *1887; továrník - podnikatel v textilním průmyslu, komerční rada; 1941 udělena hodnost rytíř - komtur řádu sv. Řehoře Velikého.

PhDr. Hugo Rokyta – *1912; univerzitní profesor, vědec, historik, politik, velkokřižník maltézského řádu; komtur řádu sv. Řehoře Velikého.

Alfons Ferdinand Pořízka z Jestřebí (u Velké Bíteše) – *1906; podnikatel v textilním průmyslu, dělník; komtur řádu sv. Lazara Jeruzalémského, rytíř Mariánského kříže řádu Německých rytířů, rytíř italského řádu Konstantina sv. Jiří, 1987 pasován rytířem řádu sv. Řehoře Velikého.

PhDr. Jiří Pořízka z Jestřebí (u Velké Bíteše) *1940; v 60 letech vězněn pak pracoval jako závozník; emigroval do Švédska, kde pracoval ve zdravotnictví; velkodůstojník záslužného řádu maltézských rytířů, komtur švédského řádu Pro Patra, komtur italského řádu Konstantina sv. Jiří, rytíř velkokřižník řádu sv. Lazara Jeruzalémského, komtur Sasko-Ernestinského řádu, důstojník savojského řádu Za zásluhy, 1992 udělena hodnost komtur řádu sv. Řehoře Velikého.

Doc. PhDr. František X. Halas, CSc. – docent teologie, vědec, historik, diplomat - velvyslanec v Římě; 1994 udělen záslužný velkokříž Pro Merito Melitense, 1993 udělen velkokříž řádu Pia IX.

Martin Stropnický – *1956; herec, politik, diplomat – velvyslanec; 2002 obdržel záslužný velkokříž maltézského řádu, 2002 udělen velkokříž řádu Pia IX. s hvězdou.

Ing. Pavel Jajtner – *1947; elektrotechnik, diplomat – velvyslanec, publicista; 2005 udělen záslužný velkokříž řádu Pia IX. s hvězdou.

Prof. Lubomír Mlčoch - *1944; ekonom, profesor UK, politik; 2001 obdržel rytířský kříž pontifikálního řádu sv. Řehoře Velikého.

Olga Kopecká – Valeská – *1941; novinářka, pracovnice RSE; 2001 obdržela rytířský kříž řádu sv. Řehoře Velikého.

Marie Tereza Cifaldi - *1934; pracovnice ES, misijní pracovnice; 2004 obdržela pontifikální řád sv. Řehoře Velikého.

Zdeněk Zelený - *1924; specialista na výrobu loveckých zbraní, vůdčí osobnost českého Skauta a Junáka; 2006 obdržel rytířský kříž pontifikálního řádu sv. Řehoře Velikého.

Prof. Ing. Ivan Wilhelm CSc. – *1942; vědec, profesor, rektor UK, v roce 2002 kandidát na presidenta republiky; 2006 udělena hodnost komtur řádu sv. Řehoře Velikého.

 

Všem kdo mají zájem o toto téma, doporučuji si knihu Josefa Dolejšího „Rytíři a dámy papežských řádů“ přečíst, neboť obsahuje podrobnosti týkající se jak vzniku řádů, tak doby a okolností v nichž vznikaly, životopisy jejich zakladatelů i nositelů. Publikaci doprovází bohatá a velice zajímavá fotografická příloha.


VEZA

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?