wz

Zápisky z počítačové doby kamenné 3.

Kdy se objevil první PC počítač v Československu, těžko psát. Musím však objektivně uznat, že Chemoprojekt ani tentokrát příliš nezaspal a začal pécéčka zavádět poměrně brzy. Ale ještě než vám řeknu, jak naše první PC vypadalo, pokusím se nastínit atmosféru doby.

Programátor jako třídní nepřítel

Úplně ze začátku se na programátory pohlíželo tak trochu jako na čarodějnice. Chodilo se za nimi na rady, když bylo potřeba něco složitého spočítat, ale navenek byli  zatracováni. Co také s takovými hračičkami, kteří si tam patlají ty věci, co jim nikdo nerozumí. Pořádný projektant má stát u prkna a maximálně si tam šoupat s logaritmickým pravítkem... A navíc - programátor je člověk evidentně poklonkující Západu (neb kvalitní  výpočetní technika byla v té době opravdu spíše západní provenience). Mít cejch, že člověk poklonkuje Západu, nebylo ani v osmdesátých létech ještě pořád nic moc příjemného ... smýšlení Těch Nahoře se od dob Černých baronů moc nezměnilo.

Trochu odbočím vzpomínkou, která sice nemá s počítači nic společného, ale s koloritem doby ano. Na vojně - někdy začátkem roku 1981 - jsem byl ve Vojenské nemocnici v Plzni na rentgenu kyčlí, se kterými mám problémy od dětství.  No a primář ortopedie - MUDr v hodnosti plukovníka - za mnou ještě řval z okna, že s takovými inteligenty, jako jsem já, pracující lid zatočí ...  Úplně jako major Borovička, alias Roman Skamene, v Tankovém praporu - ale přece jenom; tohle byl rok 1981. Pan plukovník asi zapomněl, že i on musel na doktorát vystudovat vysokou školu ... nebo že by ho dostal rozhodnutím strany? Kdo ví...

Bylo nebylo

Spíše nebylo. Situace se zklidnila, když se výpočetní technika začala hodně používat i v SSSR. A potřít nepřítele jeho vlastní zbraní, to je přece ideově správné. A tak začala v zemích RVHP éra vývoje systémů JSEP a SMEP. Kdyby se těm mašinám někdo podíval do střev, asi by se zarazil nad podobou čistě náhodnou s obdobnými stroji od IBM a jiných firem ...

A odkud brát vědomosti? No tedy - pokud jste tu dobu nezažili, připadali byste si jako V Jiříkově vidění. Dnes jsou v knihkupectvích plné regály knih o výpočetní technice, programech a počítačích. Tehdy - NIC. Jen tu a tam vyšla nějaká knížka o teorii počítačů - ovšem spíše na akademické úrovni. O programování ani vidu ani slechu. Shánělo se, co se dalo. Tak třeba mám dodnes doma obrovskou bichli nazvanou IBM 360 - v plátně vázanou a azbukou tištěnou - neb bratři ze Sovětského svazu tuto knihu dosti pružně přeložili a vydali. Ne tak u nás.

Časem u nás vyšlo pár knih o programovacích jazycích, ale to nebyly knihy, ze kterých by se člověk mohl učit svému řemeslu. A tak nezbývalo, než získávat zkušenosti od starších a fundovanějších kolegů. A v tom byl kolektiv v Chemoprojektu opravdu vynikající.  Dnes najdete na stáncích počítačových časopisů v češtině, co hrdlo ráčí. Tehdy nebyl k mání ani jeden. Později se stal první vlaštovkou časopis Elektronika, kde se počítačům věnovalo vždy pár stránek. To bylo vše.

 

Původní IBM PC měl dvě disketové jednotky, žádný pevný disk a monochromatický monitor

Nejistota...

To, aby měli programátoři v Chemoprojektu osobně přístup k výpočetní technice, se ukazovalo být velkou nutností. Úkoly v RVHP byly náročné a nehodlaly počkat. Nejprve se myslelo, že se nakoupí několik terminálů k tomu sálovému počítači IBM. Jenže dotyčný počítač nebyl ve vlastnictví Chemoprojektu. A za železnou oponou se v té době začala prosazovat pécéčka. A bylo rozhodnuto - raději se koupí několik vlastních mikropočítačů, než terminály k cizímu IBM.

A nastal velký hlad po informacích. Dneska je to jednodušší. Přijdete-li k nějakému neznámému počítači, je vysoká pravděpodobnost, že na něm budou Windows a počítač sám se bude ovládat stejně jako všechny ty, se kterými jste již pracovali. Ale tehdy jasno v tomhle vůbec nebylo. První Windows spatřily světlo světa až v roce 1985, a tak se dalo koketovat s celou spoustou operačních systémů a také počítačových systémů (nemyslím operačních). Co vybrat?

Informace se sháněly horko těžko. Podařilo se mi sehnat několik lidiček, co měli přístup k zahraničním časopisům, jako byl Chip a Byte. Ti zase třeba neměli možnost časopisy kopírovat, neb kopírky - většinou značky Xerox - byly rozměrná a drahá zařízení, dostupná jen socialistickým organizacím - a to ještě zdaleka ne všem. I půjčoval jsem si časopisy za to, že vybrané články nechám ofotit i zapůjčitelům ... Poměrně ochotné dámy u Xeroxu dostaly tu a tam kafčo a nitky informací se začínaly sbíhat.

No a tak jsme se postupně dozvídali, co to znamená být "Microsoft kompatibilní", jaké grafické karty jsou k mání, jaké jsou diskety, disky, procesory a paměti ... Byla to velmi zajímavá doba detektivního pátrání. A také prvního nesmělého osahávání těch zázračných bedniček s klávesnicí a obrazovkou.

Poprvé před PC

Někde jsme našli jakýsi testovací program, co měl ověřit výkon počítače. Bylo to samozřejmě iluzorní, souzeno dnešními měřítky. A tak jsem jednoho dne poprvé usedl před PC. Nevím už, kde to přesně bylo, ale uvolili se v tom podniku, že mě tam na hodinku pustí, abych si stroj osahal. Nevím, co to bylo za značku - ale operačním systémem byl UNIX a já měl naťukat z papíru program v jazyku C (což byl ten test) a spustit ho. Bylo to dobrodružství - poprvé jsem pracoval s celoobrazovkovým editorem (WANG pracoval na úrovni jednoho řádku a ty ostatní byly "jen vidět). Takže jen napsat ten program byl zážitek sám o sobě. Pak se program přeložil, zlinkoval a spustil - několika UNIXovými, pracně navrčenými příkazy - a člověk si v tu chvíli připadal nesmírně povzneseně, jako operátor toho velkého IBM 360, kam nás nikdy nevzali ani na prohlídku. Stejně jsem pak jel Někam Jinam vyzkoušet klasické PC "IBM kompatibilní" - pracující pod MS-DOSem.

 

Pro ilustraci - PC/XT s jednou disketou a pevným diskem

Do slepé uličky - a zase rychle ven

Zkoušelo se to i ono, ale nakonec Tam Nahoře kdosi zavelel - a dostali jsme počítač na vyzkoušení. Byl to stroj pracující pod systémem CP/M od Digital Research. A konfigurace prapodivná. Jeden stroj hlavní a k němu připojený do tandemu druhý, závislý ... Nějak to fungovalo, ale když jsme se se soustrojím jakž takž seznámili, Tam Nahoře bylo rozhodnuto (a moudře nutno přiznat) jinak - podnik se bude orientovat na výpočetní techniku IBM kompatibilní a na základní software od Microsoftu -  tudíž na dnešní PC. Rozhodnutí to bylo moudré, protože již tehdy pro MS-DOS existovalo nesrovnatelně více aplikačních programů - a o to šlo.

Začali jsme zapomínat CP/M a zároveň sháněli informace o operačním systému MS-DOS. A také o komerčních programech. K dispozici byla již například legendární dBASE III, textový editor WordStar a další programy. Jen si na ně vzpomenout.

Pro zasmání ... dnes

A opět jsme dostali jedno PC na vyzkoušení. Popis jeho konfigurace bude asi hezkou tečkou za tímto pokračováním. Na pohled vypadal stroj jako dnešní PC, jen cetrální jednotky se v té době dělaly "na ležato".

Monitor - tak ten byl kupodivu již barevný, ale s úhlopříčkou 13 palců. Nojo ... barevný ... ale obraz byl řízen grafickým adaptérem CGA, a ten měl rozlišení 320 x 200 bodů (při osmi barvách). Ani ta písmena na něm tedy nebyla moc čitelná.

Procesor 8088 (bylo to "ikstéčko" - tedy počítač PC-XT) pracoval na frekvenci 6 MHz, tedy jen trochu více než pra-PC s 4,77 MHz. Paměti bylo 512 kB.

Na čelní stěně byla jedna disketová jednotka - pro diskety o průměru 5,25" a s kapacitou 360 kB. Tedy tak zvané DS/DD diskety. Věděli jsme sice, že existují již i DS/HD diskety se závratnou kapacitou 1,2 MB - ale ty byly doménou strojů "vyšší kategorie", označovaných PC-AT.

A byl tam i pevný disk. Kolik gigabjatů máte na svém PC? Asi docela dost ... ale tenhle náš první stroj měl pevný disk s kapacitou 20 MB. A vydržel několik týdnů. Pak v něm něco upadlo, harašilo a my dostali disk náhradní - s kapacitou 10 MB ... legrace, ne?

Ale to již jsme věděli, že i přes různé nepřízně osudu jdeme tou správnou cestou.


JL

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?