wz

O zřícenině hradu Ostromeč

Zbytky dávných staveb jsou často jedním z mála pout, která nás spojují s minulostí. Je ironií osudu, že se jedná obvykle o stavby vojenského charakteru, stavěné tak, aby odolaly nepříteli - čímž dostaly do vínku nádavkem i zvýšenou odolnost proti zubu času. Ano, řeč je o středověkých hradech. Některé měly to štěstí, že se dochovaly do dnešních dob ve stavu, který jim dal naději "dožít se" péče restaurátorů a zachovat se tak i dalším generacím. Jiné ale takové štěstí neměly ... byly pobořeny ... opuštěny ...  rozebírány vesničany pro stavbu chalup ... zdi se rozvalily... kameny rozpadly ... pokryly se postupně nánosem země a zarostly travinami a náletovými stromy. Jen tu a tam se ještě po náhodném sesuvu půdy objeví zbytky zdiva. Je sice vidět, že tu "cosi" stálo, kdysi, hodně dávno - ale ani oko odborníka nedokáže již rozpoznat, na co se to vlastně dívá. Je to zbytek hradby, brány, věže, paláce nebo co vlastně? A takový osud má i bývalý hrad Ostromeč, svědek husitských bouří, který se v té době hrdě a téměř nedobytně vypínal vysoko na skalním ostrohu nad nezkrocenými a bouřlivými vltavskými proudy ...

...  návštěva dotyčného objektu nebude pro většinu návštěvníků příliš zajímavým zážitkem a  v podstatě ji nelze příliš doporučit. V případě hradu Ostromeče by však takové vyjádření bylo zločinem spáchaným nejen na naší historii, ale i na poznání pevnostní architektury doby husitské. Pravda, zbytky hradu nejsou velké a návštěva jinak krásného místa na impozantním skalisku nad řekou bude těžce znehodnocena mimořádně hustým náletovým porostem. Sotva kde je však možno studovat vzájemné vztahy hradních fortifikací a obléhacích prací jako zde. A navíc: hrad Ostromeč je patrně jediným objektem, který dokázal odolat náporu vojsk státní moci za vlády Jiřího z Poděbrad...

Ta citace je převzata ze stránek Castles.cz a těžko by člověk napsal trefnější charakteristiku. Najdete zříceninu, zjistíte, že tam prakticky není nic k vidění a odejdete. Ovšem takový pohled by opravdu byl poněkud povrchní. Stojí za to se na místě chvíli zdržet, trochu nasát atmosféru a nechat pracovat fantazii. A snad bych jen řekl, že lepší by bylo místo navštívit někdy v březnu nebo dubnu, dokud stromy nejsou olistěné a zároveň už není takové nebezpečí, že uklouznete a po ledovce sjedete až dolů k Vltavě.

Cestu ke hradu najdete snadno na mapě zobrazené na stránkách portálu Seznam. Zadáte heslo Hrazany - a z nabídky pak vyberete tu variantu, kde je souvztažnost s obcí Radíč na okrese Příbram. Až do Hrazan lze dojet autem, pokud na tom trváte. Od malého rybníčka pak půjdete asi kilometr po modré značce, která pravým obloukem obtáčí vrch Doubí, kde stálo obrovské keltské oppidum - o něm si přečtete cestou na informačních tabulích.

 

 

Z místa, kde je na obrázku mapy kurzorová šipka, se vám otevře pohled, který vidíte na následujícím obrázku. Před vámi vyčnívá homole kopce (na mapě viz nápis Červenka), na kterém byla druhá část oppida - a za ním se skrývá na kótě 333 cíl naší cesty.

Všimněte si ale toho z fortifikačního hlediska úžasného místa. Je chráněno ze tří stran strmými svahy a vodami Vltavy a říčky Mastník. Před vzdutím Vltavy Slapskou přehradou sice nebyly vody tak rozlehlé (vpravo prosvítá hladina dlouhého zálivu, ve který se proměnilo dřívější ústí říčky), ale srázy o to hlubší a proud obou toků divočejší. Mastník se vlévá do Vltavy v nadmořské výšce 271 metrů ... a na kótu 333 je to tedy tak vysoko, že byste Petřínskou rozhlednu mohli do údolí zasadit tak, že by z ní koukaly jen ty antény ...

Dnes tudy netáhnou vojska ... a doufejme, že tomu tak nebude ani v budoucnu ... tak si člověk může v klidu vychutnat ten nádherný pohled a v duchu si pobrukovat ... Čechy krásné, Čechy mé ...

 

 

Kdy byla gotická pevnost, hrad Ostromeč, doopravdy postavena, to se již asi nedozvíme. Ví se, že hrad byl roku 1424 obsazen husitskou posádkou pod vedením hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic. Některé prameny uvádějí, že byl postaven mezi lety 1390 a 1417, a pak obsazen tábority, aby se stal opěrným bodem akcí proti nepřátelům kalicha. Proto již po čtyřech letech - roku 1428 - hrad přepadli Bechyňští, a jak bylo zvykem, tak jej po dobytí pro jistotu pobořili. Husité však Ostromeč v následujících letech obnovili. Velitelem jeho posádky se stal  Mikuláš a po něm Filip z Padařova. Za Filipa na Ostromeči v letech 1432-1434 sepsal Jan z Prahy tak zvanou Padařovskou bibli. Vzácný iluminovaný rukopis  se naštěstí zachoval a je dnes uložen v univerzitní knihovně ve Vídni.

Po porážce husitů v bitvě u Lipan zůstal Ostromeč i nadále obsazen posádkou Táboritů. Ta ze strategicky ideálně položeného hradu ovládala okolní kraj. Proto ke hradu 24. března 1435 přitáhlo vojsko zemské hotovosti panské jednoty pod velením Hynce Ptáčka z Pirkštejna a Jana Sádla z Kostelce a hrad byl obležen. Těžké boje trvaly do 22. května; poté posádka kapitulovala a hrad pod podmínkou volného odchodu odevzdala obléhatelům. Ti hrad rozbořili a vypálili a zboží k němu náležící připojili ke zboží Konopišťskému.

Hrad zůstal v troskách do roku 1450, kdy Zdeněk Konopišťský ze Šternberka nechal Ostromeč zhruba opravit a poté opět obsadit posádkou. Hrad následně sehrál roli opěrného bodu ve válce jednoty zelenohorské proti králi Jiřímu z Poděbrad. Tvrdí se však, že, bojové akce pořádané Šternberky z Ostromeče, měly pod rouškou politického odporu mnohdy spíše charakter loupeživých výpadů.

Protože se tak hrad Ostromeč dokonce stal překážkou zásobování Prahy, rozhodl zemský sněm v roce 1471 o jeho opětovném zboření. Posádka však obléhání tentokráte nepodlehla a hrad uhájila.

Nedlouho poté války skončily a Ostromeč potkal osud spousty hradů sloužících především jako pevnosti. V dobách, kdy se šlechta začala poohlížet po pohodlnějším bydlení na atraktivnějších místech, byl hrad roku 1500 opuštěn. Pak již jen chátral a roku 1542 je poprvé uváděn jako pustý.

Pokračujme ale v cestě. Tam, kde je na panormatickém obrázku vidět vlevo ten bílý štít, se modrá značka stáčí vpravo na Radíč. Proto ji opustíme a vydáme se po žluté, která tu začíná a vede přímo k cíli cesty. Asi tak půl kilometru před zříceninou Ostromeče nezapomeňte navštívit skalní vyhlídku opata Zavorala. Leží při levé straně cesty a vede k ní pár desítek metrů dlouhá pěšina  značená žlutou účelovou značkou. Z vyhlídky je pěkný pohled na přehradní jezero a protilehlou osadu Kobylníky. Zároveň si uděláte představu, jak důkladně byl hrad příkrými srázy chráněn. Žulový křížek na vyhlídce pochází  z roku 1939.

 

 

O původní podobě hradu se nezachovaly  žádné záznamy. Skutečný vzhled Ostromeče  z let husitských bouří tedy neznáme a lze jej těžko odvodit i ze zbytků opevnění dnes patrných v terénu. Střetávají se zde totiž pozůstatky keltských staveb se zbytky zdí násilně rozbořeného hradu a zemními pracemi několika vln obléhatelů. Když dorazíte na místo, nemusíte být odborníkem na architekturu, abyste poznali, že "tady něco opravdu stávalo": Pokud mohu soudit, jsou na konci ostrohu dobře patrné zbytky dvou částí, které nazvu z nedostatku jiných souvztažností "zadní" - blíže k soutoku a "přední" - blíže Hrazanům. Žlutá značka vás zavede k té zadní části a skončí na vyvýšenině, jakémsi pahorku. Vpředu je již konec ostrožny a soutok Mastníku s Vltavou. Výhled ale veskrze žádný, kvůli těm nešťastným dřevinám.

Na první pohled je tu zřejmé, že se nedíváte na pahorek přírodní. Obrázky ukazují jeho levou i prvou část a je celkem slušně vidět, že jde o zbytky rozvalených zdí, dnes ovšem prorostlých nálety a zarostlých travou.

Když se tak podíváte na obrázky, také vám připadá, že to náletové zalesnění není moc staré? Byla snad někdy poměrně nedávno lokalita vyčištěna a pak opět ponechána svému osudu? Ty stromky jsou ještě slabé a jako kdyby tu vyrostly ve zhruba stejné době ...

 

 

A ještě pohled na sráz k Vltavě, kde jsou patrné zbytky příkopu. Člověk by to nechtěl šplhat v kraťasech a tričku, natož pak s vojenskou výstrojí a výzbrojí, bombardován shora kamením, šípy a snad i ostřelován palnými zbraněmi. Zbytky opevnění jsou celkem rovné a dá se po nich dobře chodit.

 

 

Obvodové zdi zadního objektu skrývají prohlubeň, ve které jsou tu a tam patrné zbytky zdiva. Ale opravdu jen zbytky, spíše náhodně obnažené sesutou zeminou. Bylo to snad sídlo hejtmana nad zaklenutým sklepem, o kterém se píše?

 

 

Mezi předním a zadním objektem je průrva, která tvoří střední bod pomyslné osmičky vymezující obě části. Zde lze sestoupit do zbytků příkopu nebo přejít k zadnímu objektu, jehož obrys je vyšší a jsou zde více patrné zbytky zdiva.

 

 

Zbytky obvodových zdí opět skrývají sníženou část - snad zbytek budovy? Mohl to být hradní palác nebo je zde skryt půdorys velké věže? Kdo ví ... Ostromeč opravdu skryl svou pravou podobu v propadlišti dějin. Přitom prý ještě v první polovině 19. století zde byly zbytky zdiva zřetelné - později zůstaly už jen sutiny a prohlubeniny na místě, kde hrad stával.

 

 

Někde jsou zbytky zdiva patrné celkem dobře, jinde ne. O moc více tu toho vidět není. Tak ještě na rozloučenou pohled na sráz, kam se kutáleli obléhatelé, kteří měli tu smůlu, že ztratili pevnou půdu pod nohama.

 

 

Na stránkách serveru Hrady.cz si můžete na závěr tohoto povídání přečíst následující pokus o verbální rekonstrukci podoby hradu:

Hrad sestává z několika vzájemně oddělených částí. Na nejvzdálenějším (severním) konci ostrožny je malé hradní jádro obklopené příkopem, v jehož středu jsou pozůstatky budovy a masivní hradby. Názory odborníků na jeho stáří se různí. J. Úlovec jej spíše pokládá za sídlo zmiňované jako Hradnice a časově předcházející husitskému opevnění. T. Durdík se přiklání spíše k samostatně opevněnému sídlu husitského hejtmana, odděleného od většího jádra, kde se zdržovala posádka hradu. Podstatně větší jádro mělo jen lehčí opevnění se zděnou budovou uprostřed, zachovány jsou také relikty brány a přístupu k ní. Toto opevnění s největší pravděpodobností vybudovali husité. Přístupová cesta k oběma jádrům vedla po úzké šíji, která nese známky dalšího opevnění – mohly to být předsunuté bašty nebo také obléhací pozice. Před touto šíjí je ještě trojúhelníkový zřetelně opevněný pahorek, který již zasahuje do areálu hrazanského oppida. Stáří tohoto opevnění není vyjasněno a mohlo souviset jak s hradištěm, tak i se samotným hradem (předsunutá bašta či obléhací opevnění).

Přes odpor proti jakémukoliv zbytečnému kácení stromů by si tato lokalita zasloužila od náletových dřevin vyčistit a opatřit tabulemi s výkladem. Stala by se tak místem, kam by návštěvníky lákal krásný výhled do kraje i zdrojem poučení, jak mohla vypadat téměř nedobytná gotická pevnost z dob husitských.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

JL