wz

Opatství Melrose

Skotsko je země s přepestrou historií, kterou obzvláštňují báje a pověsti. V krásné krajině pak do dnešních časů přetrvaly pozůstatky dob dávno minulých, svědkové událostí a hrdinů slavných i neslavných. Jedním z takových míst je opatství Melrose - Melrose Abbey - na jihu Skotska.

 

 

Příběh začíná na Svatém ostrově v Anglii

Holy Island - Svatý ostrov - leží těsně u pobřeží malého království Northumbrian na severovýchodě Anglie, kudy probíhá hranice se Skotskem. Je s pevninou spojen silnicí, která je průjezdná pouze za odlivu.
Na ostrově kdysi bývalo anglosaské sídliště. První známou osobností o níž víme že zde žila, byl svatý Aidan, který však na ostrově nebyl první - už asi v roce 8 tisíc před naším letopočtem zde žil člověk střední doby kamenné a v době okolo roku 3 tisíce př.n.l. člověk pozdní doby kamenné. Za Říše římské zde měli osadu Britové.

Anglosaský král Northumbrie Aethelfrith padl roku 616 v bitvě u řeky Iddle. Vlády se zmocnil příbuzný Edwin a královské děti byly poslány do vyhnanství v Ioně ve Skotsku, kde se vzdělávaly u křesťanských mnichů. Jedním z těchto dětí byl i princ Oswald (604 - 642) a výsledkem jeho tamějšího pobytu bylo přijmutí křestu a později snaha o obrácení se větší části Anglie ke křesťanské víře.
V roce 633 samozvanec Edwin padl v boji proti pohanským vládcům Pendovi a Cadwallonovi. Cadwallon ap Cadfan se zmocnil vlády v Northumbrii a nechal zavraždit dva královské syny následníky trůnu - Oswaldovy bratry. Oswald se však vrátil ze Skotska domů do Northumbrie, a když s menším vojskem v bitvě u Heavenfieldu roku 634 zvítězil a Cadwallon byl zabit, ujal se vlády. Traduje se, že Oswald věřil, že za toto vítězství vděčí symbolu křesťanské víry - dřevěnému kříži, který nechal před bojem udělat a pod kterým jeho muži bojovali.
Když se stal Oswald  králem, zajel k mnichům do opatství Iona, aby mezi nimi našel misionáře, jenž by jeho lid konvertoval. Ti v roce 635 vyslali Aidana, irského mnicha a učedníka svatého Columba. Za odměnu si směl vybrat jakoukoli půdu, kde by založil klášter. Vybral si Lindisfarne, což byl místní název pro Svatý ostrov (Holy Island).

 

 

Roku 636 n.l. Aidan založil klášter, menší kostel, příbytky a přídavné budovy. Lindisfarne se stalo na příští desetiletí misijním a administrativním střediskem severovýchodní Anglie. Mniši odtamtud obcházeli okolí, hovořili s lidmi a snažili se v nich vzbudit zájem o víru kontaktní metodou, kterou Aidan zavedl.
Klášter na ostrově byl výhradně pro muže a chlapce. I když to nebylo zdaleka běžné, v případě Aidanových mnichů to byla nutnost, jelikož chodit po cestách a rozmlouvat s lidmi by pro mladé ženy nebylo bezpečné a ani společensky přijatelné. Po šestnácti letech ve funkci biskupa Aidan 31. srpna 651 zemřel na královském hradě v nedalekém Bamburghu. Bylo to pouhých dvanáct dní po tom, co byl zavražděn jeho přítel a příznivec, anglosaský král Oswine of Deira. (Králem byl v letech 642 až 651).

 

 

Králové Oswald a Oswine i biskup Aidan byli později prohlášeni za svaté.

Příběh krále Oswalda

Jeho panování netrvalo dlouho. Za pouhých osm let se 5. října 642 znova jeho vojsko utkalo v boji s již zmíněným králem střední Anglie Pendem. V něm osmatřicetiletý Oswald padnul a jeho posledními slovy měla být křesťanská motlitba za muže, kteří s ním v boji umírali. Vítězný pohan Pendu nechal jeho tělo rozsekat na části, hlavu a ruce dal narazit na kůly. Někteří stateční křesťané však rozházené části jeho těla sebrali a s úctou je přechovávali. Jeho hlavu prý kdosi donesl do kláštera v Lindisfarne, kde zůstala uschována spolu se svatými ostatky převora Cuthberta.

Příběh pasáčka ovcí svatého Cuthberta

Další významnou osobností v Lindisfarne byl svatý Cuthbert (cca 634 až 20. března 687) - největší svatý muž Northumbrie. V letech 664 až 676 byl převorem lindisfarnského kláštera a v roce 685 byl vysvěcen na zdejšího biskupa.
Legenda říká, že když byl chlapcem, pásl na kopcích nedaleko Lauderdale po celé dny i noce ovce. Jednou spatřil, jak na Zemi padá světlo a pak se zase vrací vzhůru s čímsi, co Cuthbert považoval za lidskou duši odnášenou anděly do nebe. Bylo to zrovna 31. srpna 651, kdy zemřel biskup Aidan.
Cuthbert byl přesvědčen, že spatřil duši svatého Aidana na její slavné cestě do nebes, což byl v jeho životě klíčový okamžik. Vydal se do kláštera v Melrose a požádal tam o přijetí jako novic. Třináct let tam žil a studoval s mnichy. Jako mnich se pak podílel na založení nového kláštera v Riponu a když se roku 661 vrátil zpět do Melrose, byl jmenován převorem opatství. Od roku 676 žil s několika bratry mnichy eremity na odlehlém ostrůvku Inner Farne v souostroví Farnes, kde se věnoval (kromě motliteb) především ochraně zde hnízdících a žijících kolonií Kajky mořské (Somateria mollissima). Dá se říci, že se jedná o první zaznamenaný počin vědomé ochrany přírody člověkem.
V roce 685 se vrátil z ostrova do opatství Lindisfarne, kde se stal biskupem.

 

 

Cuthbert byl aktivním misionářem. Rozvinul své nadání duchovně léčit a kvůli tomu za ním chodili lidé i poté, co se znova (roku 686) uchýlil do poustevny na ostrůvku Inner Farne. Tam také mezi mnichy 20. března 687 zemřel a byl pochován v opatství Lindisfarne. Ti, kdo navštívili jeho hrob tvrdili, že byli zázračně vyléčeni. Mniši z Lindisfarnu v tom viděli důkaz, že Cuthbert je svatý a přišel do nebe. Ochraňovali a požehnali proto jeho ostatky a po jedenácti letech jeho tělo z hrobu v den výročí úmrtí vyzvedli. Když rakev otevřeli, zjistili, že se vůbec nerozložilo - což byl další důkaz o jeho svatosti. Tak vznikl kult svatého Cuthberta, jenž na ostrov přivezl proud poutníků.
Vděční benediktini na Inner Farne nechali roku 1255 postavit House of Farne a roku 1300 při něm vznikla kaple sv.Cutberta (St. Cuthbert's Chapel), jež slouží svému účelu dodnes.

V roce 793 Svatý ostrov přepadli Vikingové a vše na něm zničili. Mniši ostrov opustili, ale v roce 1081 převorství obnovují bratři benediktini. Ti také mají úmysl vybudovat katedrálu v Durhamu, kde chtějí uchovat Cuthbertovo tělo, do té doby ukryté před nájezdníky. Při této příležitosti bratři zjistili, že tělo se stále ještě nerozložilo, což dalo základ středověkým legendám a ty sem po rozšíření mezi lid přiváděly velká procesí poutníků.
V době reformace, kdy byl klášter zrušen, bylo tělo svatého Cuthberta - jednoho z patronů Anglie - pohřbeno do prostého hrobu za hlavním oltářem v katedrále v Durhamu. Ta je cílem poutníků dodnes.

Příběh opatství Melrose

Původní sídlo opatství bylo asi o šest kilometrů dál, než je dnes - přímo pod Scott's View. Založil je svatý Aidan asi v roce 660 a jedním z prvních převorů byl svatý Cuthbert.
V roce 1131 vybídl skotský král David I. cisterciácké mnichy, aby na dnešním místě pod pohořím Eildon založili nové opatství. V neděli 28. července1146 je zasvětili Panně Marii - St. Mary, a tak vznikl první cisterciácký klášter ve Skotsku.
Za anglických panovníků utrpěl značné škody - vojska Edwarda II. znesvětila, vyloupila a spálila kostel a Richard II. pak vypálil celé opatství.
Díky velkorysosti Roberta Bruce byl v roce 1326 založen nový kostel. Nesčetní dobrodinci, šlechtici i prostí občané věnovali mnichům v Melrose půdu i majetek, takže se z něj časem stalo bohaté a významné opatství, které se těšilo značné úctě. Jeho bohatství lze například odhadnout podle záznamů z dvanáctého století z nichž vyplývá, že v době hladomoru klášter po tři měsíce sytil čtyři tisíce hladových.

V roce 1544 opatství Melrose vypálila vojska Jindřicha VIII. Trosky pak ještě víc poničil fanatický dav v roce 1569, když zdevastoval i sochy svatých a mistrovské řezby. Posledním ponížením byla krádež tamějších posvátných balvanů, jež posloužily jako stavební materiál.

 

 

Částečná obnova opatství nastala pod vedením sira Waltera Scotta v roce 1822. Dnes je komplex v péči vládní instituce Historic Scotland a je otevřen pro veřejnost. Nová poutní cesta vedoucí z Melrose do Lindisfarne byla nedávno pojmenována St. Cuthbert Way.

Doporučuji vaší pozornosti pěkný fotografický materiál a informace v češtině na stránce Levanta.

První skotský král Robert I. Skotský - neboli národní hrdina Robert Bruce 

Robert Bruce (1274 – 1329 ) devátý lord z Annandale, hrabě z Carricku se v jednatřiceti letech (27. března 1306) stal prvním skotským králem. Oženil se s hraběnkou Isabellou z Maru, a po její smrti si vzal za manželku hraběnku Elizabeth de Burgh, se kterou měl syna, budoucího skotského krále Davida II.
Anglický král Edward I. považoval Roberta Bruce za zrádce; jmenoval jej svým velitelem ve Skotsku, ale Bruce přísahal, že Skotsko osvobodí od anglické nadvlády. V řadě bitev pak s pomocí věrných, jako byli sir Neil Campbell, sir Henry Sinclair a sir James Douglas, dobyl skotské země a hrady a Skotsko postupně osvobodil. V roce 1314 porazil anglické vojsko Edwarda II. v bitvě u Bannockburnu a stal se prvním skotským králem. Traduje se, že mu v boji pro Angličanům pomohli  přestrojení vojáci z řad rytířů - templářů.

Robert Bruce zemřel - zřejmě na lepru (malomocenství) 7. června 1329 v Cardross Castles. Jeho tělo pohřbili v benediktinském opatství Dunfermline, ale srdce bylo z těla vyjmuto a uloženo do ozdobné schránky.
Robert Bruce byl ve své době uznáván jako největší rytíř křesťanství a jeho snem bylo zúčastnit se některé křížové výpravy. Jeho přání se vyplnilo až po jeho smrti, kdy jeho nabalzamované srdce uložené v olověné schránce vzal na křížové tažení jeho nejlepší přítel sir James Douglas řečený Černý Douglas.
Ten byl roku 1330 v maurském Španělsku v boji o Tebu zabit a legenda říká, že těsně před tím mrštil schránkou se srdcem po nepříteli s výkřikem: Kde Bruce vede, Douglas následuje (Where Bruce leads, Douglas follows).
Schránku se srdcem pak zase sebrali a odvezli do opatství v Melrose, kde bylo na žádost Bruceho syna krále Davida II. uloženo.

V roce 1996 prozkoumal tým instituce Historic Scotland v rámci archeologických vykopávek v opatství jednu olověnou schránku, v níž mělo být srdce Roberta Bruce uloženo. K prohlídce vnitřku byla použita vláknová optika. Pak byla schránka otevřena a v ní vědci našli další menší schránku. Byla u ní měděná destička s vyrytým nápisem: Přiložená olověná schránka se srdcem byla nalezena pod podlahou kapituly v březnu 1921 ministerstvem Jejího Veličenstva.
Srdce ve schránce skutečně je, ale podle jednoho z členů vědeckého týmu nelze určit, zda patřilo zrovna Robertu Bruceovi. Nicméně lze předpokládat, že to tak je, protože neexistují žádné záznamy o jakémkoliv jiném srdci pohřbeném v Melrose.
Schránka byla uložena v Edinburghu až do 22. června 1998 a 24. června 1998 - časově shodně s výročím slavného Bruceho vítězství nad Angličany roku 1314 v bitvě u Bannockburnu - během obřadu v Melrose Abbey znova pohřbena. Skotský státní tajemník Donald Dewar odhalil v areálu opatství nad novým místem posledního spočinutí Bruceova srdce památník.

Na loňský rok (2008) připadlo 700. výročí úmrtí krále Roberta Bruce a Skotové je slavili 14. června v opatství Dunfermline, kde se konala velkolepá oslava. Fotografie ze slavnostního zahájení, z průběhu turnajů a příjemné atmosféry oslav si můžete prohlédnout na webové stránce Dunfermline.info.

 

 


 

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA