wz

V roce 1348 císař Karel IV. založil v Praze Universitatis Carolinae Pragensis

Pečeť UK7. dubna 1348 založil Karel IV. v Praze univerzitu, která se skládala z fakulty teologické, právnické, lékařské a artistické (filozofické). V čele stál kancléř, kterým byl zvolen pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

26.dubna téhož roku vydal Karel IV. zakládací listinu Univerzity Karlovy.

Svobody a práva vysokého učení pro český, polský, sasský a bavorský národ kodifikoval Eisenašský diplom ze 14.ledna1349.

Univerzita Karlova – jak šel čas

Univerzitu Karlovu v současnosti tvoří 17 fakult (z toho 3 mimo Prahu)

Pro milovníky historických dat - Karel IV. císař římský a král český

Václav (*1316 +1378) byl nejstarší syn krále Jana Lucemburského (*1296 +1346) a Elišky Přemyslovny(*1292 +1330). Na popud otce a v souladu s tradicí byl na vychování u francouzského královského dvora, s nímž byl v příbuzenském svazku. Václavem byl do roku 1323, kdy ve Francii při biřmování přijal jméno Karel . U francouzského dvora se mu dostalo rozsáhlého vzdělání, na svou dobu mimořádná byla jeho znalost jazyků - hovořil německy, francouzsky, italsky, latinsky a česky.Karel IV.

V r.1333 se Karel vrátil do Čech, kde ho jeho otec jmenoval moravským markrabětem. Byla to doba lucemburského dvojvládí v Čechách. Po otcově smrti - v bitvě u Kresčaku - se ujal definitivní vlády v království.

Karel, toho jména čtvrtý, byl od roku 1346 králem českým a německým, od roku 1355 králem italským a 5.dubna roku 1355 jako první český král získal císařskou korunu Svaté říše římské. Od roku 1365 byl ještě králem arelatským. Karel IV. Patřil k nejvýznamnějším evropským panovníkům pozdního středověku - byl prvním středověkým císařem, který uměl číst a psát.

K příležitosti korunovace 2. září 1347 na českého krále dal Karel zhotovit svatováclavskou korunu a posléze se podílel i na formulování korunovačního řádu. Obratnou a neobyčejně aktivní politikou si postupně vybudoval neotřesitelnou pozici v říši, jejíž metropolí se stala Praha. V roce 1348 král Karel založil světoznámou univerzitu v Praze - první ve střední Evropě. Jeho vláda se vyznačuje velkým kulturním a hospodářském rozkvětem celé země. Založil pražského arcibiskupství, pro úschovu korunovačních klenotů dal vystavit hrad Karlštejn, roku 1357 dal stavit kamenný most přes Vltavu, jeho zásluhou bylo založeno Nové Město pražské. V letech 1355-6 vydal "Zlatou bulu", kterou upravil vztah Českého království vůči Svaté říši římské. Autor několika spisů, zejména vlastní autobiografie a dále pak např. legendy o knížeti Václavovi a řady teologických a právních spisů. Dopisoval si s Petrarcou.

Během svého života se Karel VI. čtyřikrát oženil: první manželkou byla Blanka z Valois, druhá Anna Falcká, třetí Anna Svidnická a čtvrtá byla Alžběta (Eliška) Pomořanská. Byl otcem dvanácti dětí. Dědice trůnu se dočkal až ve třetím manželství s Annou Svidnickou, kdy se 26.2.1361 v Norimberku narodil syn Václav (Václav IV.).

V roce 1367 Karel prosadil volbu syna Václava římským králem a ještě na sklonku života se pokoušel zabránit rozkolu v katolické církvi což se mu ale nepodařilo.

Poslední roky, poslední dnové…

19. října 1377 byla sestavena definitivní verze poslední vůle Karla IV., v níž země Koruny české byly rozděleny: Václav měl vládnout v Čechách, Slezsku, Budyšínsku a Dolní Lužici a současně byl i lenním pánem Moravy, Opavska a lén v Říši; Zikmund měl dostat většinu Braniborska spolu s kurfiřtským hlasem; Jan Zhořelecko a zbytek Braniborska a nejmladší syn Jindřich (ten však roku 1378 zemřel) Lucembursko - to pak připadlo Václavovi.

(Václav IV. věnoval roku 1383 Karlově koleji pražské univerzity měšťanský Rotlevův dům Karolinum; ten se stal hlavním střediskem vědeckého i společenského univerzitního života.)

Koncem roku 1377, třebaže stižen nemocí, nastoupil Karel IV. cestu do Francie. V lednu 1378 navštívil v Paříži francouzského krále Karla V. z Valois a jednal s ním o možném budoucím rozdělení Evropy; podle uzavřené dohody se měla země Ludvíka I. z Anjou, krále polského a uherského, rozdělit mezi českého a francouzského panovníka: k Českému království mělo být připojeno Polsko a k Francii Uhersko.

Cestou zpět se 31. ledna ještě zastavil v Lucembursku a uzavřel dohodu s nevlastním bratrem Václavem Lucemburským (ten neměl po šestadvacetiletém manželství s Johannou Brabantskou mužské potomky) o nástupnictví českých králů v Lucembursku.

29. listopadu 1378 - kolem sedmé hodiny večer - zemřel ve věku šedesáti dvou a půl roku na Pražském hradě. Je pochován po boku svých manželek v chrámu sv. Víta.

Byl státníkem mimořádného vzdělání, celoevropského rozhledu a rafinované diplomatické obratnosti, který udivoval organizačními schopnostmi. Povznesl český stát na vrchol jeho života politického, sociálního i kulturního. Již nad rakví jej označil kazatel a přední český učenec M. Vojtěch Raňkův z Ježova za Otce vlasti (Pater patriae).

Nástupcům svým, kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně,
kladu na srdce, aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší.
Karel IV.

Vita Caroli (Vlastní životopis)

 Zakládací listina Karlovy university

Littera fundationis Universitatis Carolinae Pragensis.
7. Aprilis 1348

Karolus, Dei gracia Romanorum rex semper augustus et Boemie
rex. Ad perpetuam rei memoriam.

Inter desiderabilia cordis nostri et que cogitacioni regali
iugiter occurrunt, animi precipua reddimur anxietate solliciti
specialiter convertentes aciem mentis nostre, qualiter regnum
nostrum Boemie, quod pre ceteris hereditariis, aut eufortune
acquisicionis honoribus et possessionibus prerogativa mentis
affeccione complectimur, cuius exaltacionem omni, qua possumus,
diligencia procurantes, ipsius honori intendimus totis conatibus
et saluti, sicut rerum victualium, ad dispensacionem divini
nominis natura profluente tripudiat, sic ad nostre provisionis
edictum prudentum virorum copia nostris artificialiter temporibus
decoretur, ut fideles nostri regnicole, qui scienciarum fructus
indesinenter esuriunt, per aliena mendicare suffragia non coacti
paratam in regno sibi mensam propinacionis inveniant, et quos
ingeniorum nativa subtilitas ad consilia reddit conspicuos,
litterarum sciencia faciat eruditos, nec solum compellantur, aut
supervacuum reputent ad investigandas gyrum terre sciencias
circuire, naciones expetere peregrinas aut, ut ipsorum
aviditatibus satisfiat, in alienis regionibus mendicare, sed
gloriosum estiment extraneos alios ad suavitatem odoris et
gratitudinis huiusmodi participium evocare. Sane ut tam salubris
et laudabilis animi pareat concepcio fructus dignos, regni ipsius
fastigia tripudialibus novitatis volentes primiciis augmentari,
in nostra Pragensi metropolitica et amenissima civitate, quam
terrene fertilitatis fecunditas et plenitudine rerum amenitas
localis reddunt utiliter tanto negocio congruentem,
instituendum,ordinandum et de novo creandum consulta utique
deliberacione previa duximus studium generale, in quo siquidem
studio doctores, magistri et scolares erunt in qualibet
facultate, quibus bona magnifica promittimus et eis, quos dignos
viderimus, regalia donaria conferemus, omnes et singulos
doctores, magistros et scolares in profectione et qualibet
facultate ac undecunque venerint, veniendo, morando et redeundo
sub nostre maiestatis speciali protectione et salva gardia
retinentes, firmam singulis fiduciam oblaturi, quod privilegia,
immunitates et libertates omnes, quibus tam in Parisiensi, quam
Bononiensi studiis doctores et scolares auctoritate regia uti et
gaudere sunt soliti, omnibus et singulis illuc accedere
volentibus liberaliter impertimur et faciemus ab omnibus et
singulis inviolabiliter observari.
In quorum omnium testimonium et ad certitudinem pleniorem
presentes fieri iussimus et nostre maiestatis sigilli appensione
muniri. Datum Prage anno domini millesimo trecentesimo
quadragesimo octavo, indictione prima, septimo Idus Aprilis,
regnorum nostrorum anno secundo.

Zajímá-li vás, kde najdete více informací o Univerzitě Karlově v Praze, navštivte její stránky.

Věra Zahálková