wz

Křikava

V jižních Čechách, několik málo kilometrů od města Blatná, leží skryta v údolí malá vesnička dosti nezvyklého jména – Černívsko.

 

 

Nad střechami nemnoha domků ční vysoká věž kostela Nejsvětější Trojice, stojícího uprostřed malého hřbitova. Tento původně gotický kostel ze 14. století dostal svoji nynější barokní podobu při přestavbě v roce 1722. Je to jednolodní stavba s hranolovou věží. Vnitřní zařízení je v rokokovém stylu, nachází se tu vzácné pozdně gotické sochy Mistra Zvíkovského, malby jsou od Julia Fischera, známého svou malířskou výzdobou hradu Kokořína.

 

 

Přímo u silnice při kostelní zdi je informační tabule, kde se můžeme podívat na orientační mapku obce. Pár metrů odsud se za stromy a křovím rozkládá velice malebný Červnívský rybník. Nejkrásnější pohled na klidnou hladinu a strmý skalnatý břeh je z jeho hráze.

 

 

 Po ní vede žlutá turistická značka k pozapomenuté zřícenině středověkého hradu také neobvyklého jména – Křikava.

 

 

Cestičkou vedoucí přes hráz vstoupíme do lesa a jdeme vzhůru do vrchu, až se po pravé straně z mlází vynoří kamenná zídka. Po dalších krocích je při cestě na stromě informační cedule s popisem a historií hradu. Ta nebyla nijak dlouhá ani bouřlivá...

 

 

 V místech kde teď stojíme (510 m. n. m.), býval nejspíš hradní příkop a přes něj vedl vstup do hrádku. Při bližší obhlídce zříceniny brzo zjistíme, že jsme na malém ostrohu nad rybníkem a vesnicí. Dolů zde spadají křovím zarostlé velice příkré, skoro kolmé srázy.

 

 

V současné době je celý areál už opět dosti prorostlý náletovými keři, takže jejich fotografování není v některých místech možné. Ale i to, co je poblíž cesty navozuje pocit, že jsme na výjimečném místě.

 

 

O nevelkém hrádku máme první zmínku v písemnostech ze 14. století. Jeho pravděpodobní zakladatelé byli kolonisté tohoto kraje, kteří sem přišli z Bavor a v tomto kraji se usadili. K roku 1357 je Křikava majetkem pánů z Dornštejna, konkrétně Huga, hofmistra markraběte Karla Lucemburského (Karel IV.). Protože nemáme dřívější doklady o založení hrádku, je Hugo považován za jeho původce. Je však doloženo, že jeho synové Kolman, Buzek, Huk a Jindřich společně hospodařili na Uzenickém panství, k němuž hrádek náležel.

Jako další z rodu vlastnil hrádek kolem roku 1399 Kolmanův syn Jindřich z Křikavy, který byl šéfkuchařem královské kuchyně. Roku 1402 byla Křikava přepadena Dobešíkem z Boru a jeho loupeživou bandou. Ti hrádek vydrancovali a poničili.

Jindřich z Křikavy svůj majetek na Prácheňsku roku 1418 prodal Petru se Svojšína, a sám až do roku 1425 sídlil na Obořišti, kde byl po přepadení husity upálen.

I osud Křikavy zpečetili husité, kteří hrádek jako mnoho jiných dobili, vyrabovali, vypálili a co zbylo pobořili.

Neobývaný hrádek chátral a koncem 15. století již jako pustý připadl spolu se vsí Černívskem panu Taškovi z Drahenic, který jej připojil ke svému statku v blízkých Uzenicích.

Pak už o Křikavě v historických záznamech není zhola nic, zmínky nejsou ani o zřícenině, ani o jejích případných majitelích.

 Poznámka: Obec Uzenice (okres Strakonice) je vzdálena jižním směrem asi dva kilometry od obce Černívsko. První písemná zmínka o Uzenicích je z roku 1227. Na západ od ní se nachází v lese rýžoviště zlata.

Nedaleko je další obec podobného názvu – Uzeničky. Na zdejší tvrzi sídlil rod vladyků z Huzenic, příbuzných pánů z Křikavy, s nimiž se dělili o právo na černívský kostel Nejsvětější Trojice. V této souvislosti je připomínám k roku 1360 Kunrát a k roku 1394 Henzlin z Huzenic. Kolem roku 1442 patřili Uzenice Rackovi z Dlouhé Vsi a na Uzenicích. V 16. století byl uzenický statek součástí blatenského panství. V roce 1617 byla tvrz s poplužním dvorem prodána Vilému z Vrábna. Vrábští tvrz k bydlení nevyužívali a nechali ji proto přestavit na sýpku. Mohutná třípatrová budova přestavbou přišla o své architektonické detaily. V současné době jako soukromý objekt není veřejnosti přístupná.

 

 

O hrádku a jeho stavitelském slohu nebyly nalezeny žádné doklady, není známa ani přesná doba jeho založení. Neznáme ani význam jeho názvu. Víme jen, že její původní páni svoje přízvisko v průběhu doby střídali – jednou se psali z Křikavy, podruhé z Dornštejna. Slovo Dorn- v němčině znamená trny, průbojníky, čepy a -štejn je počeštělý výraz německého Stein – kámen. Takže doslova přeloženo by mohl být název Trnový kámen, což má ale ke Křikavě daleko a tak bude lepší po tom dál nebádat...

Dnes po hrádku najdeme jen několik málo artefaktů – krátké úseky nevysokých kamenných zdí – z nichž lze jen ve fantazii vyvozovat jeho možný vhled. Náš významný historik Doc. PhDr. Tomáš Durdík DrSc. o Křikavě napsal:

Nevelký jednodílný hrad má lichoběžníkový půdorys. Od přístupové šíje hradiště odděloval na severu a východě příkop, přes nějž vedl na severovýchodě most do kulisové vstupní brány. Značně široký prostor mezi patou hradby a příkopem, resp. svahem na severovýchodě, jihu a západě byl původně na okraji vymezen ohrazením lehké konstrukce a z téže doby může pocházet i zahloubený objekt v západním koutě nádvoří, mezi nímž a obvodovou hradbou se nachází neobvyklá úzká chodbička. Kamenná hradba mohla vzniknout až v další vývojové fázi hradu a starší palisáda tak vytvořila kolem části jeho obvodu parkán, do nějž byla na jihu a jihovýchodě vysunuta složitější, zhruba obdélná palácová budova. Stěžejním obytným objektem hradu byl ovšem hranolový donjon, stojící volně v nádvoří. Neznámo kdy byla zazděna brána na severovýchodě a vstup přeložen na protější, jihozápadní stranu.

 

 

Takže až se projdete bludištěm cestiček mezi kamennými zbytky Křikavy, posedíte na kamenné lavičce s vyhlídkou na rybník, můžete se vydat do světa obrovských kamenů hned na protější straně cesty, po níž jste přišli. Octnete se najednou v úplně jiném světě.

 

 

Skalní útvary spolu s různě pohozenými velekameny připomínají říši obrů. Povalují se, částečně obrostlé mechem v jehličí a trávě, nad mimi šumí větve borovic a smrků. Místo působí nebývale příjemně, chce se mi kameny hladit nebo si na ně sahat, něco nutí nohy chodit mezi nimi a nelze se odtrhnout ani pohledem ani myslí. Kam oko pohlédne kameny, kameny, kameny... - je tu v tom slunném odpoledni přímo blaženě.

Až cestou dolů mne napadají otázky. Kde se tu vzaly a měly nějaký účel? A proč mají přibližně stejný oválný tvar? Zná někdo jejich tajemství? Rozluští někdo záhadu tohoto kamenného moře?

 

 

Jak se do Černíska a ke Křikavě dostanete? Nejlépe autem po silnici z Blatné do obce Uzenice, kde odbočíte do Černíska. U kostelní zdi můžete zaparkovat. Dále už se dáte po žluté značce, která vás dovede ke Křikavě a obřím kamenům.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA