wz

Kožlí - hrad, který jsem málem nenašel

Hrad Kožlí je v literatuře označován za zříceninu gotického dvoupalácového hradu...

Tedy, to vám byl zase jednou trapas. Představte si, že hledáte hrad. Půl druhé hodiny lítáte po lesních cestách jako motorová myš a nakonec zjistíte, že ten hrad je přesně na místě, kam se pořád vracíte. Když jsem připravoval výlet na Neštětickou horu, padla mi v mapě do oka zřícenina hradu Kožlí. Dalo by se to zvládnout při jednom výletu, ale času bylo tehdy málo, tak se hrad Kožlí odložil.

Pršelo, jen se lilo - sobota před čtvrtou adventní nedělí, ale vydali jsme se na cestu. Ono to není tak daleko od Konopiště. Jedete na Neveklov, první obec se jmenuje Vatěkov, tou projedete, jedete ještě pár set metrů, přejedete Janovický potok a těsně než začne silnice lesem znovu stoupat, je vlevo asfaltové parkoviště. Tam necháte auto a vydáte se po asfaltce těsně pod parkovištěm odbočující vlevo (tedy vlevo pokud jste přijeli od Konopiště). Abych to napsal ještě jednoznačněji - proti proudu potoka. Vstupujete do bažantnice patřící ke Konopišti a skutečně je tu všude spousta zvířat. Pokud máte s sebou hafana, vřele doporučuji ho vést na vodítku. Jen jsem ho odchytil po spatření srnky a přivázal na vodítko, předusalo nám vážným krokem přes cestu stádo asi deseti divočáků. Náš pes ještě lesní prase neviděl a sedl si v úžasu na zadek ... Ač pes zaměřením lovecký (retrívr) - tohle bylo i na něj silný kafe...

Po chvíli se na dosud neznačenou cestu zprava napojí zprava červená značka od Neštěttic a Neveklova a před vámi se objeví úžasně zrekonstruovaný mlýn. Jmenuje se Kožlí, jako ta zřícenina, ke které se blížíte. Dokonce se mu točilo i kolo, když jsme ho míjeli.

 

 

Jděte pořád po té silničce, až se dostanete na menší mýtinu. Je tam můstek přes potok, informační tabule a rozcestník. Plechová šipka ukazuje kamsi dopředu a tím směrem jsou také asi dvě takové ty "hradní značky". To nás zmátlo a hledali jsme a hledali kdesi vpředu, kde se cesty větví a ještě větví ... Jenže ... podívejte se na obrázek s můstkem (rozcestník je hned na stromě vpravo). Když se postavíte k té tabuli s mapkou a povídáním (kam ta plechová šipka vůbec neukazuje), koukáte rovnou na hrad. Když vyšplháte průrvou mezi dvěma vršky kousek nahoru, je hrad na tom návrší vpravo. A nešli jste žádnou přírodní průrvou, ale příkopem, který byl součástí opevnění hradu. Přes něj šel dřevěný most rovnou do brány. Nojo, tohle vím až teď... ale v tom dešti tam ten pocit beznaděje, že to nenajdu, byl tedy veeelice silný.

 

 

Hrad byl postaven kolem r. 1300. Místo, na kterém stojí,  se odborně popisuje slovy úzká strmá hřebenovitá klesající ostrožna. Člověk takových termínů neznalý by řekl, že je to úzký skalní ostroh na soutoku Tisemského a Janovického potoka. Díky terénní konfiguraci je dispozice hradu tak trochu obrácená. Předhradí totiž neleží před hradem, jak by se podle toho slova slušelo, ale na širší a nižší planině za ním.

 

 

 

Přístupová cesta k hradu vedla po opyši přes předhradí, které bylo od jádra odděleno příkopem vylámaným ve skále a opevněné valem a příkopem na dvou snadno přístupných stranách. Vysvětleme si ještě slovo opyš - jedná se o geomorfologický útvar, obvykle ve tvaru  úzkého hřbetu. Tvořívá zadní, klesající a zužující se konec ostrožny, protáhlého terénního útvaru ohraničeného příkrými svahy.

 

 

 

Nad příkop z obrysu hradeb vystupovala štíhlá věž čtvercového půdorysu, ve které byla vstupní brána.  Obdélníkový prostor vlastního hradu byl na všech stranách obklopen parkánem. Jedná se o prostor za samotnými hradbami, který je z přední strany chráněn další, zpravidla menší zdí či náspem. Část parkánu na zřícenině hradu Kožlí  je dodnes dochována na jihovýchodní  straně (téměř v původní výši s částmi zubů cimbuří).

 

 

 

 

Vnitřní budovy hradu se sice nedochovaly, jsou však dodnes patrné podle zachovalých terénních reliéfů. Ve vstupní frontě zůstaly nevelké zbytky dvou budov. Obdélníkové nádvoří bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi, na kratších stranách uzavřeno dvěma paláci. Podle této dispozice patří Kožlí k tak zvaným dvoupalácovým hradům, které se u nás začaly stavět koncem první poloviny 14. století. Takové hrady se začaly stavět v relativně klidných dobách za vlády Lucemburků, najmě pak Karla IV. Dvoupalácové hrady postrádaly typickou a mohutnou hlavní věž. Hrad Kožlí byl zřejmě jedním z prvních reprezentantů takového stavebního stylu. 

 

 

 

Styl dvoupalácových hradů se považuje za jakési znamení přechodu v pojetí šlechtických sídel od jednoznačně a přísně funkčních hradů, zaměřených převážně na obranu svého majitele, k pohodlnějším sídlům zaměřeným na luxusnější bydlení. Nádvoří se zde stává záměrným  funkčním prvkem obytného celku. Až dosud to byl v podstatě zbytek obestavěného prostoru

Z obou paláců se lépe dochovalo torzo paláce čelního. Ten měl zřejmě schodišťovou vížku, vestavěnou do kouta mezi nádvorní fasádu zadního paláce a spojovací hradbu. Paláce měly zhruba shodný půdorys;  mezi nimi bylo hradní nádvoří, uzavřené na dvou zbývajících stranách hradbami. Na zadní straně hradní areál od dále stoupající ostrožny odděloval další příkop. Poloha vchodu na vnitřní nádvoří není zatím známa. vchod tedy není na obrázku zakreslen - není však vyloučeno, že byl tvořen průjezdem v jednom z paláců.

 

 

Mohutné zbytky hradebních zdí prý stály ještě počátkem čtyřicátých let 20. století. Potom se však na několika místech zřítily, takže dnes můžete vidět jen zbylou část nad Janovickým potokem.

 

 

Jak se na hradě střídali majitelé? Jako první se uvádí roku 1318 Ctibor z Kožlí. V jeho šlechtickém jménu je predikát "z Kožlí" zachycen poprvé. Od roku 1362 se po něm stal majitelem hradu Kunrát z Kožlí, který zde sídlil se svými bratry Marešem a Heřmanem z Chvojna. Ti však podnikali z Kožlí loupeživé výpravy a okrádali zejména kupce na okolních cestách. Roku 1404  patřil hrad Petrovi z Pětichvost, který za bojů panské jednoty s králem Václavem IV. zachoval věrnost králi. Ještě téhož roku hrad koupil Beneš Libún z Dubé, který v bitvě u Lipan bojoval na straně panské jednoty. V majetku jeho rodu zůstal hrad do poloviny 15. století. Po roce 1461 hrad získal majitel sousedního konopišťského panství, Zdeněk Konopišťský ze Šternberka, který jej připojil ke svému panství. Tento šlechtic však byl nepřítelem krále Jiřího z Poděbrad. Vojska Jiřího z Poděbrad v letech 1467 až 1468 Konopiště dobývala a má se za to, že při té příležitosti 1468 hrad Kožlí dobyla a pobořila; není to však plně doloženo.

Hrad se připomíná ještě r. 1495 jako tvrz na Konopišťském panství; od roku 1500 je již uváděn jako pustý. V průběhu 16. století byla zkáza dovršena a hrad se stal neobyvatelným.

Romantické zříceniny vždy lákaly poeticky založené duše. Mezi vyznavače starých hradů a zámků patřil i Karel Hynek Mácha. Ten si dávné stavby také kreslil. Má se za to, že Mácha Kožlí navštívil (snad roku 1832 nebo 1833) a rovněž si ho nakreslil - kresba se však nedochovala. Název Kožly však figuruje v Máchově soupisu Hrady spatřené.

Co dodat...

Zřícenina Kožlí je tím pravým místem pro toho, kdo chce historii objevovat sám, na základě vlastních vjemů a pocitů. Ne tak, že ... vpravo rytířský sál, vlevo brnění, před vámi lovecký salónek, nechoďte mimo koberce a nezouvejte si papuče, neplašte strašidla, na obrazu vlevo kníže, vpravo kněžna ... Tady je ticho, klid...  Lze si představovat, jak to tu vypadalo a co kde stálo - náznaků je tu spousta, jen zapojit vlastní obrazotvornost. Takový den na rozhraní podzimu a zimy je ideální. Odlistěný les kolem poskytuje jakýs takýs výhled a planina nahoře není zarostlá bujnou vegetací, jak lze i teď tušit z jejích zbytků.

Ovšem ... jste na okraji bažatnice - a to veliké bažantnice. Bažantnice určené pro prominenty. Ze všech stran to práská jako u Verdunu, z dáli je slyšet hlahol střelců. Bažantů jsou tu zřejmě tisíce ... a kolem leží desítky zbytků jejich těl. Ne snad (jak bych rád věřil) postřílených a ponechaných svému osudu. Ve vzduchu je vidět spousta dravců... takže asi jejich hody. N2jak to nechápu ... a asi ne jen já ... Lidé se tu celý rok o zvířata starají přímo mateřsky, kolem jsou desítky krmítek... Jen proto, aby sem pak navezli papaláše a naboby, postavili je kolem cesty, aby se nezadýchali, dali jim do rukou flinty a řekli jim, že to tu bude lítat a na to ať střílí - na to stříbrný vysoko nestřílet, to jsou letadla. A pak jim nešťastný bažanty ženou rovnou do chřtánu smrti. Jistě, lze na tohle mít různé názory, někdo tomu dokonce snad říká i sport, já to považuji za zrůdnost . Ano, "nosilo se to" za dob šlechty a přestože jsme ji jako třídu dávno zavrhli, některé zvyky - ty lákavé - přebíráme velmi ochotně.

Ano, dovedu si představit námitky, že zvířata by se dnes ve volné přírodě neuživila nebo že jsou přemnožená ... ale čí je to vina? Bohužel, i my kopírujeme jejich životní osudy ... kdyby nám nezasýpali do supermarketových krmelců, pomřeme i my hlady, neumíce se již sami většinou uživit přirozeným způsobem.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

JL