wz

Uložení relikvie blahoslaveného Karla I. ve Staré Boleslavi

V neděli 1. května 2011 se uskuteční mše svatá s uložením relikvie blahoslaveného Karla I. v poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi.

(Arcibiskupství pražské)

Prohlédněte si plakát s kompletním rozpisem akcí.

Blahořečení

Římskokatolická církev uctila Karla za to, že svou křesťanskou víru stavěl před každé své politické rozhodnutí a za to, že vnímal svou politickou roli jako mírotvůrce během války, obzvláště pak po roce 1917. Během beatifikační mše 3. října 2004, papež Jan Pavel II. pronesl:

„Nejdůležitějším úkolem křesťana je hledání, rozpoznávání a následování Boží vůle v každé záležitosti. Křesťanský státník, císař a král Karel I., přijímal tuto výzvu každý den. V jeho očích byla válka ‚něčím děsivým‘. Uprostřed vřavy první světové války se usilovně snažil napomáhat mírové iniciativě mého předchůdce Benedikta XV. “

Od samého počátku Karel I. chápal svůj úřad jako svatou službu svému lidu. Jeho hlavním zájmem bylo následování křesťanského poslání i v politických činech. Z toho důvodu se zabýval především myšlenkou, jak pomoci společnosti. Nechť je pro nás všechny příkladem, zvláště pak pro ty, kteří drží otěže moci a mají politickou odpovědnost v dnešní Evropě!

Celá kauza začala v roce 1949, kdy důkazy o Karlových světeckých činech byly shromážděny ve vídeňské arcidiecézi. V roce 1954 byl prohlášen za ctihodného, což je první krok v procesu beatifikace (blahořečení). Liga věřících zřízená k podpoře jeho kauzy dokonce vytvořila webové stránky. Vídeňský kardinál Christoph Schönborn byl církevním patronem jeho blahořečení. Svátek se slaví na den 21. října (datum jeho sňatku s princeznou Zitou).      (Zdroj: Wikipedie)

Uložení relikvie ve Staré Boleslavi

Informace o oslavách konaných v sobotu a v neděli v Brandýse nad Labem a Staré Boleslavi najdete například na serveru Brandýsko.

V chrámu Nanebevzetí Panny Marie bude 1. května 2001 sloužena ve 13:30 latinská mše svatá spojená s uložením relikvie blahoslaveného Karla I. v chrámu.

Mši bude celebrovat Jeho Excelence Mons. Dr. Fernand Franck, arcibiskup lucemburský .

V 16:30 bude v chrámu Nanebevzetí Panny Marie uspořádán slavnostní koncert:

Účinkovat budou Čeněk Pavlík, housle, chrámový sbor Václav (sbormistr Marie Nohynková), pěvecký sbor Bojan (sbormistr Vojtěch Vančura), komorní orchestr Far Musica (diriguje Zdeněk Klauda).

(stránky farnosti Stará Boleslav)

Neznámý svatý: blahoslavený císař Karel I.

Dne 3. října 2004 beatifikoval papež Jan Pavel II. rakouského císaře Karla I. (jako český král byl označován Karlem III.) Jeho svátek byl ustanoven na 21. října, tedy datum jeho sňatku s princeznou Zitou Bourbon- Parma.

Beatifikace je předstupeň ke kanonizaci a liší se pouze tím, že kult beatifikovaného je spjat s místem jeho působení popř. hrobu. Církev zde již vyslovila s konečnou platností, že se jedná o člověka, který již dosáhl nebeského království a který je dáván ostatním za vzor pro jeho křesťanský život.

Kdo je tedy blahoslavený Karel Rakouský?

Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Maria, tak znělo celé jeho jméno se narodil 17.srpna 1887 v Persenbeugu v Dolních Rakousích. Jeho otec byl arcivévoda Otto, syn Karla Ludvíka, mladšího bratra císaře Františka Josefa. Jeho matka byla Marie Josefa Saská.

V mládí byl vychováván především zbožnou matkou. Nejprve byl vychováván domácími učiteli, po té začal navštěvovat ve Vídni veřejné gymnásium u skotských františkánů. Dva roky studoval na tehdejší Karlo-Ferdinandově universitě v Praze.

Od roku 1905 nastupuje vojenskou službu, nejprve jako poručík 7. dragounského pluku v Chudenicích u Bíliny. O rok později je převelen do Staré Boleslavi a povýšen do hodnosti nadporučíka. Zde prokazuje i dobrou znalost češtiny při různých společenských záležitostech, nebo i běžném styku s vojíny,kteří byli ponejvíce české národnosti.

21. října 1911 se na zámku Schwarzau žení s princeznou Zitou (na snubních prstenech bylo vyryto : Pod ochranu Tvou se utíkáme). Není bez zajímavosti zde uvést předpověď sv. Pia X, kterou krátce před svatbou dostala princezna Zita. Svatý Pius X. zde uvádí arcivévodu Karla jako budoucího císaře (v té době ještě žil první následník trůnů František Ferdinand) a jako toho, kdo se stane požehnáním pro svůj lid (toho bylo oficiálně dosaženo 3. 10.2004 beatifikací papežem Janem Pavlem II.).

Na začátku Velké války je převelen k vrchnímu velení v Těšíně. Na zahájení války neměl vliv, ani se nepodílel na válečných akcích.

Své velitelské schopnosti mohl prokázat až v roce 1916 v tažení proti Itálii, která zrádně napadla svého spojence. Zde byl kritizován, že bral ohledy na prosté vojáky a tím se někdy bojové akce protáhly. V době jeho nástupu na trůn se podílel na úspěšném tažení proti Rumunsku. Na rozdíl od všech ostatních válečných velitelů měl prostřednictvím četných návštěv bojové fronty velký podíl na vedení bojů.

Po smrti císaře Františka Josefa se ujímá v těžké době vlády. Zde je možno vidět jeho křesťanské smýšlení naplno. Již jeho nástup provází rozsáhlá amnestie politických zločinců. Jeho sociálně-politická opatření z roku 1917, jako např. zákon na Ochranu nájemníků a vytvoření Ministerstva sociální péče nebo Ministerstva národního zdraví přežily i zánik monarchie a jasně dokumentují jeho sociální smýšlení. Viktor Mataja byl prvním sociálním ministrem na světě.

Po prohrané válce odmítá použít násilí proti vzbouřeným národům, vzdává se práva výkonu moci (nikoli trůnů) a odchází s rodinou do švýcarského exilu. Zde mu je nabídnuto navrácení císařské koruny: Císař a král bl. Karel I. dostal v exilu z kruhů svobodných zednářů nabídku, že za jistých podmínek by mu mohli dopomoci opět usednout na trůn. Odpověděl jim: „Korunu jsem obdržel od Boha, nemohu ji teď zpět získat od ďábla“ . (E. Demmerleová: Císař Karel I., Praha 2006, s. 232).

Po druhé neúspěšné restauraci v Maďarsku je císař Karel uvězněn a poslán na do vyhnanství na ostrov Madeiru, kde téměř bez prostředků umírá v kruhu svých nejbližších. I v posledních okamžicích svého pozemského putování myslí na své české poddané.

Je proto s podivem, jak málo se ví o tomto blahoslaveném v kruhu české katolické církve. Každý nový světec bývá hrdě přijímán svým lidem jako vzor a přímluvce. Zdá se však, že se vracíme do dob reformace či do doby vlády Boleslava II., kdy bylo v „módě“ odmítání svatých.

Pro tento článek jsem čerpal především informace z knih Jiřího Pernese a Jana Galandauera, pokud není uvedeno jinak.

Tento text napsal Martin V.Sladký a byl zveřejněn na stránkách Duše a hvězdy   

Další informace najdete například na stránkách Kruh přátel blahoslaveného Karla I.a podrobné životopisné údaje též ve Wikipedii.

Odtud je také následují citace:

Vztah císaře Karla k Čechám

Císař Karel I. byl (podle H.K.Z. Spitzenbergera) velice laskavý člověk. Hovořil dobře česky. Často a rád pobýval v Čechách (studoval v Praze, vojenskou službu absolvoval v Brandýse nad Labem, pobýval ve Staré Boleslavi, na zámku v Zákupech aj.). Přestože nebylo vyhověno jeho žádosti o azyl v nově vzniklém Československu, o který žádal, osud a vývoj v Českých zemích mu ležel na srdci a on, na smrt nemocný, „modlil se za český národ“, až do posledních dnů svého nedlouhého života.


Připomeňme si na závěr, že císař Karel I. dokonce vyznamenal medailí za chrabrost samotného Švejka - to už ale není Švejk od Jaroslava Haška, ale volné pokračování podle Karla Vaňka ...


s využitím internetových zdrojů sestavil Vlk Samotář (JL)

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?