wz

Karel IV. - Císař v Boží milosti

V Obrazárně Pražského hradu začala jedinečná výstava Karel IV. - Císař z Boží milosti, která nám přibližuje slavné a blahodárné období vlády dynastie posledních Lucemburků v Evropě, zvláště pak Karla IV. jako krále českého a císaře Svaté říše římské. K vidění je 216 skvostů pozdní gotiky, které zapůjčilo 97 institucí z 11 zemí světa - univerzity, kláštery a knihovny. Některé exponáty ještě nikdy vystaveny nebyly. Největší výstavu v dějinách českého výstavnictví připravovala Správa Pražského hradu ve spolupráci s Metropolitním muzeem umění v New Yorku osm let.

V květnu uplyne 690 let od narození Václava Lucemburského a 660 let od jeho korunovace – již jako Karla IV. - římskoněmeckým králem.

Karel IV. Lucemburský

Doba panování Karla IV. je rok co rok ve znamení velkých a převratných změn pro jeho říši i okolní Evropu. Nelze stručně vytvořit obraz jeho širokého „záběru“, proto zde uvádím jen stěžejní data k přiblížení jeho života, velkého snažení a úspěchů.

1316 - jako nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny přichází 14. května na svět v některém z gotických domů na Starém městě a je pokřtěn jménem Václav.
Jeho otec Jan Lucemburský (1296 až 1346) byl synem Jindřicha VII. a Markéty Brabantské; byl hrabě lucemburský (1309), král český (1310 až 1346), král polský (1310 až 1335). Janův předčasně zesnulý otec Jindřich VII. byl první římský císař z rodu Lucemburků.
Eliška Přemyslovna (1292 až 1330) byla jako osmnáctiletá provdána za čtrnáctiletého Jana - a manželství nedělalo dobrotu. Eliška, poslední žena z rodu Přemyslova, byla vychována v Čechách. Měla vážnou, hrdou a nedůvěřivou povahu, byla neústupná, bouřlivá a nezvykle vášnivá. Na svatbu si šaty sama vyšívala, aby vzbudily obdiv…Byla hezká, urostlá, ale v rozporu s tehdejší módou byla snědá a černovlasá. Tmavé vlasy a oči po ní zdědil její syn Václav.
V té neklidné době Eliška v obavách před intrikami dvora svěřila dvouměsíčního synka do ochrany Viléma Zajíce z Valdeka na Křivoklátě. Později se s malým Václavem a ostatními dětmi ukryla na opevněném hradu Lokti. Neurovnané vztahy mezi oběma rodiči vyvolané rozdílnými politickými názory a podezření, že Eliška chce Jana intrikami zbavit trůnu vyvrcholily roztržkou.

1319 – Začátkem tohoto roku vtrhnul král Jan na Loket, obvinil Elišku ze spiknutí proti sobě, poté byl malý Václav odtržen od matky a izolován nejprve více než jeden rok na Lokti a pak tři roky na Křivoklátě. Matku již nikdy nespatřil.

1323 – Jako sedmiletý je Václav - v souladu s lucemburskou tradicí - poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde jeho teta Marie byla manželkou francouzského krále. Po svém kmotru, francouzském králi Karlu IV., přijal při biřmování jméno Karel. V Paříži získává rozsáhlé vzdělání, na tehdejší dobu je mimořádná jeho znalost jazyků: hovoří česky, německy, francouzsky, latinsky, italsky.

1330 – V Praze 28.září umírá Eliška Přemyslovna a je pohřbena na Zbraslavi. Karel je tou dobou v Lucembursku.

1331 až 1333 - Působí jako zástupce svého otce v severoitalské lucemburské signorii.

1333 - Od podzimu spravuje České království místo nepřítomného otce. V Praze nachází Pražský hrad v natolik zuboženém stavu, že se musí ubytovat na Starém městě pražském (v domě U Štupartů nebo U zvonu).

1338 - Dne 18.září král Jan podpořil návrh Karla a schválil koupi domu Wolfina od Kamene a jeho přestavbu na radnici. Krátce nato začala stavba věže, která dodnes dominuje Staroměstskému náměstí tehdy nazývanému Velký rynk.

1334 - Vykonává úřad moravského markraběte.

1344 - Papež Kliment VI. vyhověl požadavku tehdy ještě markraběte Karla a zvláštní bulou povýšil pražské biskupství na arcibiskupství v jehož čele stanul první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

1344 - Král Jan Lucemburský se syny Karlem a Janem Jindřichem položili základní kámen k chrámu svatého Víta.

1346 - U městečka Rhens na levém břehu Rýna byl 11.července na sjezdu kurfiřtů zvolen římskoněmeckým králem třicetiletý moravský markrabě Karel; hlasování proběhlo jednomyslně za účasti pěti kurfiřtů ze sedmi (chyběl Ludvík Braniborský a falckrabě rýnský Ruprecht). 26. srpna se udála bitva u vesnice Kresčaku (Crécy) v severní Francii -první pozemní bitva tzv. stoleté války (1339 až 1453) - mezi Francií a Anglií, které se zúčastnil Jan Lucemburský spolu se svým synem Karlem a 500 těžkooděnci na straně francouzského krále Filipa VI. Český král Jan (již na obě oči slepý) v bitvě zahynul. Zraněn byl i Karel, který se tímto dnem stal českým králem. 26. listopadu proběhla korunovace Karla římskoněmeckým králem v katedrále města Bonnu. Koncem tohoto roku prošel Karel v převlečení za panoše územím ovládaným svrženým císařem Ludvíkem (Alsaskem, Švábskem, Franky a Horní Falcí) a dospěl počátkem ledna 1347 do Prahy.

1347 - Po smrti svého otce a dvanáctileté spoluvládě se 26.srpna Karel stává českým králem a 2.září je korunován. Hned na to 21. listopadu založil klášter na Slovanech a k zemím Koruny české přičlenil slezská knížectví a Horní Lužice.

1348 – Dne 8.března vydal listinu k založení Nového Města pražského. Tržiště (nynější Karlovo náměstí) bylo založeno a vyměřeno jako hlavní veřejné a obchodní prostranství. V jeho středu v roce 1354 nechal císař postavit dřevěnou svatyni - kapli Božího těla, sloužící ke každoročnímu vystavování významných říšských svatých ostatků v období velikonočních svátků. Tato tradice učinila z Prahy jedno z nejvýznamnějších poutních míst soudobé křesťanské Evropy. (Kaple byla přestavěna v letech 1382/1393 na kamennou a tato byla v roce 1789 zbořena.)
Dne 10.června položením základního kamene Arnoštem z Pardubic začal Matyáš z Arrasu se stavbou Karlštejna. Stavba hradu byla dokončena roku 1357.

1352 – V únoru toho roku Karel vytáhl do pole proti Rožmberkům - "nepokojným poddaným svým"; boj skončil kompromisem.

1355 - Dne 5.ledna byl Karel v chrámu sv.Ambrože v Miláně korunován železnou lombardskou královskou korunou. Téhož roku 5.dubna se konala korunovace Karla ve Svatopetrském chrámu v Římě na císaře Říše římskoněmecké (jako Karla IV.); společně s ním byla korunována i jeho nová manželka Anna Svídnická.

1356 - Koncem roku vydává základní říšský zákoník „Zlatá bula Karla IV.“, který bude platit ve Svaté říši římské až do roku 1806. Ve vztahu českého státu a Říše potvrzovala bula jeho svébytnost a ojediněle privilegované postavení (na rozdíl například od Saska, Braniborska či Falce). Opět vyvstaly vážné spory Karla s mocnými Rožmberky, jež málem přerostly ve válku. U dvora Karla IV. v tomto roce pobýval slavný italský básník Francesco Petrarca.

1357 - Dne 7.března slavnostní otevření hradu Karlštejna za účasti Karla IV. Téhož roku je také zahájena stavba Karlova mostu v Praze (v blízkosti Juditina mostu postaveného roku 1167, zničeného povodní z roku 1342); stavitelem byl Petr Parléř z Gmündu. (Zcela dokončen byl až roku 1406.)

1358 – Karel IV. vydal nařízení o zakládání vinic v okolí Prahy. 1368 - k zemím koruny české je přičleněna Dolní Lužice.

1373 - K zemím koruny české je přičleněno Braniborsko.

1376 - Prosazuje na trůn římského krále prvorozeného syna Václava.

1378 - V lednu císař Karel IV. navštívil v Paříži francouzského krále Karla V. z Valois a jednal s ním o možném budoucím rozdělení Evropy. 

Karel IV. byl čtyřikrát ženatý

První ženou byla Blanka z Valois (1316 až 1348),
křtěná jako Markéta z Valois, byla francouzská princezna. V květnu roku 1323 je pak mezi Karlem a Blankou uzavřen sňatek. Po sňatku zůstávají Karel s Blankou dalších sedm let na francouzském královském dvoře. Po odchodu z Paříže žije Blanka v letech 1330 až 34 v Lucembursku nebo Henegavsku, zatímco Karel se účastní lucemburských výbojů v severní Itálii a v Lombardii. Manželé se setkají teprve v červnu roku 1334 v Praze. Karel, určený otcem za správce českých zemí, se snaží obnovit postavení královského majestátu a všeho, co s ním souvisí. Blanka z Valois se teprve po příjezdu do Čech začíná učit česky a německy, s českým prostředím se velice rychle sžívá, žije víceméně v ústraní. Mají spolu dvě dcery: Markétu a Kateřinu. Po smrti Jana Lucemburského je Blanka po boku svého muže 2.září roku 1347 korunována jako česká královna, ale svého nového postavení si mnoho neužije - o necelý rok později, 1.srpna 1348 po krátké nemoci v Praze umírá.

Druhá žena Anna Falcká (1329 až 1353)
byla dcera Rudolfa II. Falckého a Anny Tyrolské, a blízkou příbuznou bývalého českého krále Jindřicha Korutanského. Je jako dvacetiletá provdána za Karla IV. Toto manželství je od Karla IV. vynikajícím diplomatickým tahem. Svatba se koná v polovině března roku 1349 a počátkem listopadu téhož roku je Anna Falcká, v té době již v pokročilém stupni těhotenství, korunována českou královnou. V polovině ledna roku 1350 pak Anna Falcká porodí Karlu IV. syna, následníka trůnu - Václava. Ale ani ne dvouletý Václav umírá a 2.února 1353 umírá také Anna Falcká ve věku necelých čtyřiadvaceti let. Karel IV. se tak v necelých sedmatřiceti již podruhé stává vdovcem.

Třetí v pořadí byla Anna Svídnická (1339 až 1362)
byla dcera svídnického vévody Jindřicha II. a uherské princezny Kateřiny. Stává se budoucí dědičkou svídnického panství a tato skutečnost přivádí Karla IV. k myšlence, že by mohl ruku mladé dědičky získat pro svého právě narozeného syna a dědice českého trůnu, Václava. Václav ale umírá a tak se tedy rozhodne oženit se s Annou, ženou o celých třiadvacet let mladší než on, sám. Dne 27.května 1353 je pak v Budíně uzavřen sňatek. Karlova manželka ( v době sňatku je jí teprve čtrnáct let) nežije hned od počátku manželství na manželově pražském dvoře. Ještě více než rok zůstává u své matky v Budíně. V roce 1355 jsou manželé již spolu a v roce 1358 přichází na svět dcera Alžběta a o tři roky později porodí Anna v Norimberku císaři vytouženého syna Václava - budoucího dědice českých zemí Václava IV. Anna 11.července 1362 umírá během komplikovaného porodu.

Čtvrtá a poslední manželka - Alžběta (Eliška) Pomořanská (1347až 1392)
byla dcerou pomořanského vévody Bohuslava V. a polské princezny Alžběty. Je urostlé, statné postavy s dobrou fyzičkou. Sňatek se koná 21.května 1363 v Krakově - mezi snoubenci je věkový rozdíl třicet jedna let! Stejně jako ostatně všechny Karlovy sňatky má charakter sňatku politického. Karel jím rozbíjí protičeskou koalici polského a uherského krále. V Praze je pak Alžběta Pomořanská korunována 18.června roku 1363 českou královnou a 1.listopadu roku 1368 je korunována římskou císařovnou. Alžběta porodí celkem šest dětí - dcery Annu a Markétu a syny Zikmunda, Karla, Jana Zhořeleckého a Jindřicha. Po smrti Karla IV. - císařovna jej přežije o patnáct let - se Alžběta věnuje cele výchově dětí a místo první ženy pražského dvora přenechává Žofii Bavorské, manželce svého nevlastního syna krále Václava IV. Sama se věnuje výrazné finanční i politické podpoře syna Zikmunda při jeho usilování o získání uherského trůnu. Poslední léta života pak Alžběta tráví ve svých východočeských věnných městech. V Hradci Králové 14.února 1393 umírá a je pohřbena (stejně jako ostatní ženy Karla IV.) v královské hrobce chrámu sv. Víta v Praze.

Pater patriae

Jak Karel IV. vlastně vypadal? Většinou je líčen jako muž nevysoké postavy (měl kolem 173 cm) s nahrbenými zády a nachýlenou hlavou, což bylo způsobeno několika zraněními, která za svého života utrpěl. Popisy z kronik se shodují s karlštejnským portrétem, kde má výrazný nos, velké oči, vlasy splývající na ramena a krátký vous. Karel se také rád odíval do šatů z vybraných tkanin volného střihu, ale většinou bez ozdob. Bývalo jeho zvykem, že při audiencích řezal proutí nebo měkké dřevo. Oblíbil si spiritistiku, alchymii, astrologii a byl zbožným příznivcem tehdejších řádů, například maltézských rytířů. Byl sběratelem svatých ostatků a vzácných církevních relikvií, milovníkem umění a dobrého vínka…

Český král a římskoněmecký císař Karel IV. zemřel dne 29. listopadu 1378 kolem sedmé hodiny večerní na Pražském hradě ve věku 62 a půl roku. Příčinou Karlovy smrti byl zápal plic, kterým byl následně postižen, když si zlomil krček levé nohy.

Pohřební obřady byly velkolepé. Začaly dvanáctý den po císařově smrti. Nad márami, na nichž leželo císařovo tělo drželo zlatá nebesa dvanáct rytířů. Čtyři dny a tři noci putoval smuteční průvod městem - na cestu přitom svítilo 144 nosičů svící. Císařovo tělo bylo během pouti městem vystaveno v kostele Panny Marie pod řetězem při komendě maltézských rytířů na Malé Straně. V té době patřil kostel k nejkrásnějším a největším malostranským stavbám.

Pak byly ostatky Karla IV. uloženy do královské hrobky pod chrámem sv.Víta na Pražském hradě.

Karel IV. byl státníkem mimořádného vzdělání, celoevropského rozhledu a rafinované diplomatické obratnosti, který udivoval organizačními schopnostmi. Povznesl český stát na vrchol jeho života politického, sociálního i kulturního. Již nad rakví jej označil kazatel a přední český učenec Vojtěch Raňkův z Ježova za Otce vlasti (Pater patriae).

Informace o výstavě

Na výstavu se dostanete pouze na časovou vstupenku - prohlídky jsou přesně načasovány. Je třeba dodržet časový limit na vstupence - 90 minut. Plné vstupné stojí 270, snížené 150 a rodinné 500 Kč. Výstava v Obrazárně Pražského hradu potrvá do 21.května. Doprovodné akce:

Více o výstavě se dočtete na její internetové stránce - Karel IV.

Co si přečíst


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA