wz

Chudák kaplička

Kapličky lemující silnici z Prahy do Staré Boleslavi patří ke koloritu zdejší krajiny stejně jako Hradčany k panoramatu Prahy. Když jsem "začal rozum brát" a ptal jsem se na ně, bylo mi řečeno, že tudy chodila procesí z Prahy do Staré Boleslavi a k tomu se dodávala zajímavost - že jsou ty kapličky od sebe vzdálené tak, jak je dlouhý Karlův most v Praze.

Celé tohle píšu kvůli jedné z kapliček, která dosud stojí u silnice 610 - "staré mladoboleslavské" - těsně před Brandýsem nad Labem, poblíž bývalé dřevčické cihelny. Je to s ní nahnuté ... doslova. Již drahnou dobu je ve stavu, jakém ji vidíte na obrázcích a není zatím patrná snaha o její záchranu. Přitom jde o historický skvost, starý již nějakou tu stovku let - dalo by se říci, že je to kulturní dědictví, kterého bychom se neměli zříkat. Bohužel, žijeme ale v době, kdy je pořdí priorit poněkud zvrácené.

Kapličky lze najít již na starých mapách, které jsou k dispozici například na stránkách Geolab. Jejich rozmístění je patrné na listu 91 z I. vojenského (josefského) mapování  Čech z let 1764-1768 (obrázek vlevo). Některé kapličky, včetně té "naší" jsou zaznamenány i na mapovém listu 3953_2 z pozdějšího III. vojenského mapování (Františko-josefského) z let 1877-1880 (obrázek vpravo).

 

 

Když tak kapličky na cestě pozorujete, asi vás celkem logicky napadne, že jsou v souvislé řadě (tedy to, co z nich zbylo) a lemovaly kdysi nějakou cestu, která se však během času změnila a přesunula. A je to pravda. Kdybyste kapličkami proložili čáru, dostali byste obraz tak zvané Svaté cesty, která vedla z Prahy do Staré Boleslavi.

Historický význam města Stará Boleslav je kromobyčej velký. Bývalo tu přemyslovské hradiště střežící brod přes řeku Labe na tzv. Nissko-jizerské cestě (zemské stezce) vedoucí od severozápadu ku Praze. Na tomto hradišti byl zavražděn roku 929 (935?) kníže Václav, který se později  již s přízviskem "svatý" stal jedním z patronů České země. V této souvislosti je třeba se dále zmínit o tak zvaném Palladiu země české. Je to zdobený kovový reliéf Panny Marie s Ježíškem, který zdědil kníže Václav po své babičce - svaté Ludmile. Po Václavově smrti se reliéf ztratil na dvě stě let. Pak byl náhodně vyorán poblíž staroboleslavského hradiště místním rolníkem. Ten reliéf předal kněžím do staroboleslavské kapituly, kteří jej umístili v kostele sv. Václava. Reliéf se však do rána vrátil na místo, kde byl objeven. To se opakovalo několikrát, dokud nad místem nálezu nebyla postavena kaple a později dnešní kostel Panny Marie. Ten se stal prvním místem mariánského kultu v našich zemích a staroboleslavský kostel se stal cílem poutí. První písemná zmínka o pouti do Staré Boleslavi je z roku 1566 a nedlouho poté poutě ke staroboleslavské Panně Marii začali podporovat jezuité z Klementinské koleje.

 

 

Nyní je na místě krátké odbočení. Bývá zvykem ztotožňovat pojmy Svatováclavská cesta a Svatá cesta. Ale to není správné. Cesty nejsou totožné i když mnohde splývají. První byla ta Svatováclavská cesta - vedla po té cestě Nissko-jizerské a začalo se jí tak říkat po převozu ostatků knížete Václava do Prahy.  To se stalo roku 938 a při převozu ostatků se údajně děly různé zázraky. K jeho kanonizaci - svatořečení - došlo zřejmě v roce 973, po založení pražského biskupství; od té doby tedy lze bez rozpaků o Václavovi hovořit jako o svatém.

Dlouho poté, když již vznikl mariánský kult ve Staré Boleslavi spojený s konáním poutí, došlo ke vzniku Svaté cesty. Pro ni byl důležitý rok 1655, kdy se ve Staré Boleslavi trvale usídlil jezuitský řád, jenž mariánský kult velice podporoval. V té době se stavěly mariánské sloupy, sochy, kaple a také celé soubory kaplí lemující  poutní cesty, vše v duchu typické barokní symboliky. A tak v 70. letech sedmnáctého století vznikla i Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi.

 

 

Čtyřiačtyřicet kaplí lemujících poutní cestu navrhl pražský jezuita Jan Tanner. On sám byl autorem díla Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi, které vyšlo poprvé v roce 1679 (česky!) a teprve pak v roce 1690 latinsky a později i německy (1680 a 1705). V knize je podrobně popsáno každé zastavení Svaté cesty spolu s rytinou původní výzdoby kaple, pocházející od pražského rytce Samuela Dvořáka.

Jak kapličky vypadaly a proč jich bylo právě čtyřiačtyřicet? Ten počet vychází zřejmě z tzv. Litanie loretánské; to byl soubor čtyřiačtyřiceti modliteb (zvolání) vzývajících a oslavujících Pannu Marii. Kaple byly jednotného vzhledu, dnes se některé nepatrně liší – například tvarem křížku.

Nevím samozřejmě, co je na tom pravdy, ale o křížcích na kaplích se říkává, že jsou v souvislosti s podzemní chodbou, která měla vést z hradu v Brandýse nad Labem do Prahy. Tvar a pozice křížku měla naznačovat směr chodby, větrací šachty a podobně.

O vlastních kaplích píšou odborníci (převzato ze stránek Via Sancta) zhruba toto. Kaple jsou výklenkového typu, po stranách mají dva toskánské pilastry, které tvoří edikulu, typickou pro barokní kapličky. Mezi pilastry je nika neboli výklenek zakončený obloukem. Vše završuje trojúhelníkový tympanon, většinou s kruhovým slepým okénkem (ale ne u každé kaple). V zadní straně výklenku byla malba na omítce rozdělená na dvě části (kromě první a poslední kaple).

V horní, menší segmentové části v oblouku niky byla zobrazena socha Madony nebo poutní obraz, podle kterého byla daná kaple pojmenována a které byla kaple zasvěcena. V ozdobné stuze pak byl latinsky napsán název daného poutního místa.

V dolní, větší části byl obraz vyjadřující výjev ze života sv. Václava.

Po vnitřních bočních stranách niky byly česky vepsány modlitby mariánského (levá strana) a svatováclavského (pravá strana) cyklu a na klenbě zespodu byla napsána latinsky příslušná invokace. Po stranách výklenku v horní části byl ještě vlevo erb stavebníka neboli donátora kaple, vpravo jeho celé jméno. Erb, jméno, a celý obraz v zadní části výklenku je u každé kaple zachycen v Tannerově knize jako jedna rytina.

 

 

Jak je z popisu patrné, měla každá kaple svého donátora, jenž její stavbu financoval. První kaple dnes již neexistuje. Byla zřejmě postavena v katastrálním území obce Karlín, na dohled od pražské Poříčské brány. Jmenovala se Staroboleslavská (staroboleslavské Palladium) a byla zasvěcená invokací litanie: Svatá Maria. Jejím donátorem byl J. I. Dlouhoveský, probošt metropolitní kapituly.

Poslední, čtyřiačtyřicátá kaple již také neexistuje. Stávala zřejmě poblíž dochovaného kamenného mostu přes mlýnskou strouhu pod zámkem v Brandýse. Byla zasvěcená invokací litanie: Královno Všech Svatých. Jejím donátorem byl Jiří Vojtěch Aster, boleslavský probošt.

Naše kaple je v pořadí osmatřicátá. Jmenuje se Strašenská kaple (podle obce Strašín u Sušice - zasvěcena Madoně strašínské). Invokuje se zde litanie: Královno Patriarchů a jejím donátorem byl hrabě Ferdinand z Harrachu. Kaple leží v katastrálním území obce Dřevčice u Brandýsa nad Labem.

Výjev v kapličce zachycoval uzdravení u hrobu sv. Václava a kajícího se Boleslava, který rozdává almužny chudým.

 

Horní a dolní část zobrazení, které bývalo v kapličce dle rytiny v knize Jana Tannera

 

Text mariánského cyklu:

Královno patriarchů, nejsvětější rodičko boží Maria, jejížto obraz v Strašenívíce než ode dvou set let jak okolní, tak i přespolní lid s nemalým podle těla i duše užitkem nábožně ctí, při kterém také kněz Martin Strakonický, muž svatopověstný, duchem prorockým a zázraky (jak se od předků našich povídalo), se stkvoucí dlouho bydlil a svatosti nabyl. Skrze tu radost, kterou máš v nebi z toho, že když jsi vzata byla do nebe, nalezla jsi tam pro sebe připravenou větší slávu, nežli se mysliti může, tak že plnost tvé slávy převyšuje všecku slávu všech svatých lidí i všech andělů božích. Prosím tebe, pomoz mi přijít do nebe a tam se z té slávy tvé radovati se na věky. Čehož k vyžádání a k tvé cti říkam : Zdrávas Maria.

Text svatováclavského cyklu:

Svatý Václave, o jehožto zázracích, když se rozešla pověst po křesťanských krajinách, putovali ze všech stran nemocní k tvému hrobu, z nichž čtyřicet sám Boleslav, tvůj bratr již kající s potěšením na jeden den uzdravených spatřil a je almužnou obdaroval; prosíme tebe, uzdrav také předně duše naše a potom i těla. Utěš smutné, zažeň vše zlé a potěš všecky nemocné, neduživé v celém tvém království Českém. Amen.

Kaplička je provizorně podepřená již od roku 2011. Jaký bude její osud? Jediné, co jsem o tom našel, je článek v Městských listech Brandýsa nad Labem z února 2012, kde se mj. píše:

Trámová konstrukce by měla nejen konečně odvrátit nebezpečí pádu kaple do silnice, ale také zamezit jejímu postupnému rozlamování. Konstrukce, jejíž funkce nyní bude trvale sledována a korigována, je projektována na dva roky a poslouží také jako statická klec při konečné stavební opravě, když bude kaple vracena zpět do vzpřímené polohy.

Problém je ale zřejmě někde jinde ...

Hlavním problémem oddalujícím opravu je stále nevyjasněná otázka vlastnictví kapličky.

Vzhledem k tomu, že od publikace zmiňovaného článku uplynuly již tři roky - právě teď je únor 2015 - lze se obávat nejhoršího. Co dokáže přečkat staletí, nemá šanci proti byrokracii, úřednímu šimlovi a také mnohdy i zatrvrzelosti a neochotě lidí. Do dnešních dnů se ze 44 zachovalo jen 17 kaplí. Bude se jejich počet dále  zmenšovat?


Vlk Samotář

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?