wz

František a vlk

František z Assisi, vlastním jménem Giovanni Francesco di Bernardone, zakladatel řádu františkánů je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších světců.

Legend o vlídném Františkovi, který miloval zvířata a ona milovala jeho, je známo mnoho. Tyto příběhy se odehrávají nejen v okolí tajemného pohoří Abruzzi, kde se v městečku Assisi někdy v rozmezí let 1181 až 1182 František narodil, ale i na jeho četných poutích po Evropě i blízkém Východu. V oblasti italské Umbrie se měl udát jeden z těchto neobyčejných příběhů, jež se stal legendou.

Středověké umbrijské město Gubbio bylo vystavěno na okraji úrodné kotliny, do které spadala skalní roklina vrchu Monte Ingino. Když padl soumrak, neodvažovali se obyvatelé Gubbia vytáhnout paty z domu, neboť se tady objevoval neobyčejně velký, nebezpečný vlk, který zabíjel vše živé, co mu přišlo do cesty.

Lidé se báli vyjít na pole a úroda zůstávala nesklizena. Nikdo se neodvážil vyhnat dobytek na pastvu. Pokusy vlka ulovit a zabít byly marné . Muži ztratili odvahu a ženy byly zoufalé; město ovládl strach a beznaděj. Všichni ale neustále prosili Boha o pomoc a věřili v záchranu.

V tu dobu chodili krajem dva mniši – jeden z nich byl František - a protože se pro ně v klášteře ve Vallingegnu nenašlo místo, putovali dál. Přestože František cestou hlasitě zpíval písně k úctě Stvořitele, nic zlého se jim nepřihodilo. Tak přišli do Gubbia. Zde se teprve dozvěděli o nebezpečí, které jim cestou hrozilo. Všichni lidé se divili, jak to, že je vlk nenapadl, vždyť už sežral tolik lidí i zvířat, která jen vkročila na jeho teritorium.

Zvěděv co obyvatele městečka trápí, vydal se František doprovázen svým druhem do míst, odkud přicházíval vlk, kde nejspíše měl své doupě.

Když se ozvalo táhlé vlčí zavytí, zamířil František do míst odkud přicházelo. Jeho druh se strachy schoval v keřích u skály a díval se, co se bude dít...

 

 

František pokračoval v cestě – a náhle stál sám proti velkému vlkovi, který se chystal zaútočit. Vlka však Františkovo chování mátlo; malý bezbranný vousatý mužík byl klidný a stále se k němu bez bázně blížil.

 

 

Postoupiv k vlkovi na dosah, František udělal před sebou rukou znak kříže a tichým, rozhodným hlasem řekl: „Bratře vlku, neposloucháš svého Pána, když bez jeho svolení zabíjíš ty, které on stvořil. Ve jménu Krista ti přikazuji, abys už nikdy neublížil ani mně, ani nikomu jinému!“

Po těch slovech vlk pokorně svěsil hlavu a vydal se s ním na cestu zpět do městečka.

 

 

Obyvatelé Gubbia nechtěli věřit svým očím, když spatřili oba muže přicházet živé a ve společnosti obávaného vlka, který vedle Františka šel jako jeho pes. František je ujistil, že od nynějška jim vlk již neublíží, jen mu musejí každý den dát potravu.

 

 

Františkův vlk pak v přátelství s lidmi dožil svůj život v malém městečku, kde po dva roky chodil od domu k domu pro svou denní stravu.

 

 

U řeky Sagittario, poblíž vesničky Villagio, tuto událost připomíná malá kaplička. Uvnitř na freskách je zachyceno rukou lidového umělce setkání svatého Františka s vlkem.

 

 

Po celém světě se lze setkat s hlavními aktéry této legendy: ať to jsou různá sousoší svatého muže s vlkem, obrazy, svaté obrázky, nástěnné malby, vitrážová okna katedrál, malby v kapličkách, ...tak byla a je legenda o Františku a vlku mezi lidem populární.

Svatý František je (kromě mnoha jiných) i patronem vlčat – míněny jsou tímto nejmladší členové svazu Skautů.

 

 

A jak je to s apeninskými vlky dnes?

Vlci v Itálii stále žijí. Jsou však trošku jiní, než například jejich karpatští příbuzní. Apeninští vlci (Canis lupus italicus) jsou oproti nim subtilnější postavy a jejich teritoria se nachází především v oblasti střední Itálie v pohoří Abruzzo, které sestává ze tří mohutných horských pásem. Tato oblast je málo obydlená, divoká, stále ještě s původní faunou a florou, bohatá na přírodní krásy i historii. Je zde i několik chráněných parků a přírodních rezervací.

V nejnižší části pohoří se rozkládá „Parco Nazionale d'Abruzzo“. Tento Národní park byl uzákoněn v roce 1921 a jeho nádherné bukové lesy poskytují domov medvědům hnědým, vlkům apeninským, kamzíkům abruzským a orlům skalním.

V Itálii jsou vlci celoročně hájeni a dostává se jim zákonné ochrany. Nejvyšší početní stavy vlků jsou především v pohoří Sibillini, které na východě s Abruzzami splývá, a v Parco Nazionale d'Abruzzo. Avšak kolik vlků apeninských v Itálii dnes skutečně žije je záhadou, neboť údaje zoologů se liší – vlků může být podle nich tři sta, ale i pět tisíc.

Ať je to tak nebo tak, hlavní je to, že vlk apeninský má kde nerušeně žít a je stále součástí naší přírody.

 

 

Sv. František z Assisi

Bud pochválen,
můj Pane,
oblačným i jasným,
jakýmkoli počasím,
vším tím, co dáváš
svým tvorům
jako požehnání.

P.S.  ...  Věnováno Vlku Samotáři.


VEZA

Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?