wz

Chrám světla

Loňské léto jsme při putování po historických památkách Kutné Hory chtěli vidět i katedrálu Nanebevzetí Panny Marie při bývalém opatství cisterciáků v Sedlci, které je spojováno s pověstnou Ďáblovou biblí (Codex gigas). Tato unikátní kniha byla dlouhá léta majetkem benediktinů v Podlažicích. Jejich klášter se ale zadlužil a z finančních potíží se chtěl dostat zástavou knihy cisterciákům v Sedlci. Odsud ji roku 1295 vykoupil opat Pavel Bavor pro knihovnu břevnovského kláštera.

 Přestože stavba kostela Nanebevzetí Panny Marie je nyní obklopena městskou zástavbou, její monumentální průčelí je nepřehlédnutelné. Naše počáteční radost však brzo skončila, to když jsme zjistili, že kostel je nepřístupný z důvodu rekonstrukce. Na druhou stranu nás to ale potěšilo, protože o takovýto skvost je třeba pečovat. A tato gotická stavba si to opravdu zaslouží. V minulých staletích totiž celé cisterciácké opatství pustlo zcela v zapomnění.

Nakoukli jsme tedy nesměle dovnitř a uviděli skrze zvířený prach jen lešení a zakryté sochy. Uvnitř i v okolí chrámu vládlo pracovní úsilí.

 

 

Minulý týden mi proto udělalo radost sdělení v tisku, že skončila sedm let trvající rekonstrukce katedrály Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci v Kutné Hoře a ve své době největší stavba střední Evropy opět září novotou.

 Pro milovníky historických dat

Ve východní části města, původně samostatné obci Sedlec, stojí areál kdysi významného opatství cisterciáků. Klášter byl vystavěn při obchodní cestě z Prahy na východ a kromě toho, že byl významným centrem víry, křesťanské pomoci a vzdělanosti, sehrál i důležitou roli při kolonizaci středních Čech.

 

 

Klášter v Sedlci - první cisterciácký klášter v Čechách – je pozoruhodný i tím, že poprvé byl zakladatelem šlechtic a ne příslušník panovnického rodu. Byl jím velmož Miroslav, šlechtic z družiny knížete Vladislava. Iniciátorem založení kláštera byl biskup Jindřich Zdík, který navrhl do Sedlce pozvat řeholi cisterciáků – latinsky Ordo Cisterciensis. Příchod cisterciáků do Sedlce se datuje k roku 1142 a započetí stavby katedrály k roku 1280.

Poznámka: Jedná se o mnišský řád založený roku 1089, ve kterém žijí mniši podle přísných zásad klášterního života daných Benediktem z Nursie. Jejich heslem je: Una caritate, una regula similibusque vivamus moribus - V jedné lásce, v jedné řeholi žijme podobnými zvyky.

Myšlenky tohoto řádu vycházejí i z učení Bernarda z Clairveaux. Organizační systém byl v principu na základě rodinných vztahů. Jádro „rodiny“ tvořil nejstarší klášter Citaux a čtyři protoopatství (La Ferté, Pontigny, Clairvaux a Morimond). Od nich ostatní kláštery odvozovaly svůj původ.

 

 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn v letech 1282/3 až 1320 jako stavba katedrální s ochozem a věncem kaplí. Šlo o monumentální stavbu přesahující vše, co v té době v církevním stavitelství v Čechách existovalo. Katedrála má půdorys latinského kříže o šířce 29 metrů a délce 92 metrů.

Řeholníci cisterciáckého řádu přišli do Sedlce z opatství Waldsassen v Horní Falci. Mezinárodní styky cisterciáků, především stálý kontakt s mateřským klášterem v Citeau ve Francii umožnily pronikání vyspělých kulturních vlivů do této oblasti a Čech vůbec. Brzy potom byly v těsném sousedství založeny další cisterciácké kláštery v Plasích, Nepomuku, Hradišti nad Jizerou, Svatém Poli, atd. Velice známý - nedochovaný - cisterciácký klášter zbraslavský (dnes Zbraslavský zámek) byl založen králem Václavem II. až v roce 1292.

Dodnes zachované románské a gotické kostely v okolí Sedlce nesou stopy vlivu cisterciácké architektury.

Přímo v areálu sedleckého kláštera se však výraznější pozůstatky stavební činnosti z 12. století nezachovaly. Z té doby máme i nedostatek písemných zpráv. Víme jen, že se rozrůstala pozemková držba kláštera a ta se soustředila v oblasti, která už byla v dřívější době známa jako naleziště stříbrné rudy.

Rozkvět kláštera a počátek dnes známé rozsáhlejší stavební aktivity se překrývá s obdobím působení opata Heidenreicha (1280 – 1320), blízkého rádce krále Václava II. Krátce po jeho  nástupu se zřejmě v souvislosti se zahájením soustavné těžby stříbra na pozemcích kláštera prudce zlepšila jeho hospodářská situace. Z nápisu na Heidenreichově náhrobku víme, že během jeho působení byl postaven konventní chrám Nanebevzetí Panny Marie. O žádné další stavbě není v nápise zmínka.

Zatím není doloženo, že by ve stejné době byl založen i druhý klášterní kostel sv. Filipa a Jakuba a hřbitovní kaple Všech svatých s kostnicí.

Existenci druhého kostela je však možné předpokládat, protože do chrámu Nanebevzetí Panny Marie měli přístup pouze příslušníci řádu. Druhý kostel sloužil laickým příslušníkům řádu a okolnímu obyvatelstvu, které bylo ještě téměř po celé 14. století v otázkách církevní správy a zabezpečení nutných církevních úkonů na cisterciácích závislé. Tím lze vysvětlit i původní značnou rozlohu sedleckého hřbitova, kde by kaple s kostnicí na počátku 14. století měla své funkční opodstatnění.

Písemné prameny a zachované architektonické znaky kostela Nanebevzetí Panny Marie potvrzují, že se stavěl v letech 1282/3 až 1320. Stavitelé cisterciácké hutě vycházeli z prostorové a půdorysné koncepce západoevropských, zejména severofrancouzských katedrál. Ve střední Evropě je to zjev mimořádný, v Čechách se v Sedlci uplatnil poprvé. Tato pětilodní katedrála s vysokým chórem, kaplovým ochozem a příčným trojlodím v souladu s cisterciáckými předpisy nemá věž, barevná okna a výraznější vnější ani vnitřní výzdobu. Vyznačuje se strohostí a pevností tvarů a promyšlenými proporcemi. Soustředí pozornost věřících a neruší ji nepodstatnými detaily. O to větším dojmem působí sem shůry dopadající světlo. Chrám Nanebevzetí Panny Marie je chrámem světla.

 

 

Kostel sv. Filipa a Jakuba byl postaven jako dvoulodní se dvěma samostatnými polygonálními závěry s věží v průčelí. Písemné prameny jej uvádí až na konci 14. století, ale jako architektonický typ vyskytující se ve spojitosti s cisterciáky, mohl existovat už na počátku 14. století. Stejně tak i drobná patrová stavba původně dvoulodní hřbitovní kaple Všech svatých.

 Ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie přiléhaly budovy konventu a opatství, v 15. století pak i kaple sv. Kosmy a Damiána, která se nezachovala. Na kostel sv. Filipa a Jakuba navazovala obydlí laických bratří (fráterů) – tvz. konvršů, kteří vykonávali manuální práce. V areálu se nacházely i hospodářské budovy – sýpka, mlýn apod., ale i lázně a špitál.

 

 

Město versus klášter

Okolí dnešní Kutné Hory bylo osídleno již v 10. století. Vznik města je tradičně spojován až z rozvojem mincovnictví ve 13. století. Avšak počátky zdejšího dolování stříbrné rudy jsou podstatně dřívějšího data. Ložiska povrchových stříbrných rud zde objevili nejspíš již koncem 10. století Slavníkovci, kteří na svém hradišti Malíně razili v letech 985 až 995 stříbrné denáry.

Na pozemcích, které Miroslav klášteru věnoval, se těžilo stříbro, ale nejbohatší ložiska byla nalezena až na konci 13. století. Traduje se, že je objevil mnich Antonín ze sedleckého opatství, protože důlní činnost se v prvopočátku rozvíjela na klášterních pozemcích. Tyto pozemky klášter pronakímal ke kutání a z pronájmu pozemků mu plynuly nemalé zisky.

Dalším zdrojem příjmů byla správa kaplí v hornických osadách a poplatky za církevní úkony. Cisterciáci byly zaměřeni především na obdělávání půdy a zabezpečovali blízké okolí potravinami. Počátek intenzivní těžby přilákal množství lidí, kteří se v místě pracovní činnosti usadili. Současně s tímto živelným, jednostranně zaměřeným procesem však nevznikalo potřebné sídelní zázemí. Vnitřní struktura města Kutné Hory začala fungovat až s určitým zpožděním kolem poloviny 14. století. Do té doby právní i správní poměry pravděpodobně zajišťovali sedlečtí cisterciáci. Jejich účast a závislost na dolování v té době byla tedy nepřímá, ale zdá se, že srovnatelně výnosná.

Avšak spory, které město od svého počátku vedlo se sedleckým klášterem se ke konci 14. století staly pro sebevědomé kutnohorské měšťany neúnosné a vedly k rozhodnutí osamostatnit se z církevní správy. Příjmy z dobývání stříbrné rudy jim umožnily postavit za hranicemi sedleckých pozemků konkurenční chrám sv. Barbory, patronky horníků, který měl svým rozsahem a bohatstvím překonat sedlecký.

Odliv farníků a pokles těžby stříbrné rudy byly možné příčiny hospodářského úpadku, ve kterém se v polovině 14. století opatství ocitlo.

Tragického dne 21. dubna 1421 opatství i kostely vydrancovali bratři husité; vše pobořili a vypálili. Dlouhá staletí pak klášterní areál čekal na svou obnovu.

Postiženo bylo i město Kutná Hora, které stranilo králi Zikmundovi. To se však brzy vzpamatovalo a v druhé polovině 15. století nastala doba jeho rozkvětu. Ve stejné době se do Sedlce vrátili i cisterciáci, ale už v menším počtu. Izolováni od nového rozmachu města a těžby rud přežívali v troskách kláštera. Počátkem 17. století v období Stavovského povstání byl klášter opět vyloupen a z rozhodnutí direktoria prodán.

Důkladné obnovy se klášter i řád dočkal až ke konci 17. století za působení schopného opata Jindřicha Snopka (1699 až 1707). Zdrojem příjmů kláštera v té době nebyla již těžba stříbra, ale zemědělská půda.

V 18. století byla vystavena nová konventní budova, jejíž veliký sál a schodiště dostaly překrásnou freskovou výzdobu. Klášterní budovy i klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie včetně jejich vybavení byly obnoveny ve stylu barokní gotiky: jako projektant zde v období let 1700 až 1707 působil nejdříve I. P. Bayer, později (do roku 1709) Jan Blažej Santini-Aichl. Dokončená stavba kostela byla znovu vysvěcena roku 1708.

Na vnitřním uměleckém vybavení pracovali v průběhu první poloviny 18. století malíři M. Leopold Willmann, Petr Brandl, Jan Kryštof Liška, Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu, J. T. Supper, sochař M. V. Jäckel, kameník František Jakub Santini a další. Spolu s umělci, kteří tehdy pracovali pro kutnohorské jezuity a řád voršilek výrazně ovlivnili umělecké dění v Kutné Hoře a blízkém okolí.

Prostředky na tuto velkolepou obnovu už neplynuly z tehdy upadající těžby stříbra, ale cisterciáci je získávali od dárců a „sponzorů“. Příznivcem řádu byl i hrabě Špork, majitel nedalekého malešovského panství.

Konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie má délku (bez západní předsíně) 87 metrů. Valená zahrocená klenba s lunetami nad hlavní lodí je nesena štukovými žebry a přidruženými příporami ve stylu Santiniho barokní gotiky. Boční lodi Santini zaklenul řadami českých placek, architektonické články jsou provedeny opět ve štuku.

Freska v křížení hlavní a příčné lodi kostela pochází od Jana Jakuba Stevense se Steinfelsu (1717) a znázorňuje Nejsvětější trojici.

Vyřezávaný hlavní oltář zdobí obraz nanebevstoupení Panny Marie ve společnosti několika světců. Podle návrhu B. Gruebera z roku 1884 jej v roce 1902 zhotovil Josef Krejčík.

Oltář v kapli ochozu znázorňuje Vidění svaté Luitgardy od Petra Brandla. Ten namaloval pro sedlecký klášter celkem čtyři obrazy: kromě Vidění sv. Luitgardy ještě Shromáždění patronů země české, Svatého Juliána a obraz Nanebevzetí Panny Marie, který byl roku 1786 prodán do Vysokého Mýta.

Kaple sedlecké Panny Marie se nachází v jižní části příčné lodi a její nástěnná výzdoba je od Judy Tadeáše Suppera. Soška Panny Marie původně z konce 15. století byla v období baroka nově přeřezána zejména v partiích paží, trupu a hlavy, nově polychromována a doplněna korunkou.

Kapli čtrnácti pomocníků v severní příčné lodi zdobí nástěnná výzdoba a obraz opět od J. T. Suppera. Oltářní architektura a plastiky pochází z poloviny 18. století.

Sedlecká monstrance vysoká 97 centimetrů z cizelovaného zlaceného litého stříbra vznikla někdy kolem roku 1400. Byla pořízena v souvislosti se založením bratrstva Božího Těla v roce 1389 při kostele sv. Filipa a Jakuba v Sedlci. Svým slohem se řadí do okruhu pražské parléřovské hutě, kde pravděpodobně byla i vyrobena, zřejmě na popud arcibiskupa Jana z Jenštejna. Její kutnohorský původ nezle zatím dokázat, ale ani vyloučit.

 Z dvacátých let 15. století se dochoval soubor liturgických rukopisů, které nechal zhotovit opat sedleckého kláštera Jakub. Liturgické rukopisy svědčí o mimořádném postavení sedleckého kláštera ještě na počátku 15. století, tedy v době, kdy podle dochovaných pramenů nebyla jeho hospodářská situace příliš příznivá. Svědčí o rozhledu, kultivovanosti a ambicích sedleckého opata, o jeho stycích s královským dvorem.

 

 

Santiniho velkolepý projekt však zůstal nedokončen a zadlužený klášter byl v roce 1784 císařem Josefem II. zrušen, jeho sedmnáct mnichů přeloženo do jiných komunit. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl odsvěcen a užíván jako skladiště mouky.

Kostel sv. Filipa a Jakuba sloužil od roku 1801 jako farní. Byl však značně zchátralý a proto byl v této funkci v roce 1806 vystřídán kostelem Nanebevzetí, v roce 1818 byl pak zbořen. V současné době se zbytky obvodového zdiva kostela sv. Filipa a Jakuba nacházejí v ohradní zdi v blízkosti fary a prodejny.

Existence areálu opatství končí roku 1812, kdy do opuštěných budov byla z nedalekého Golčova Jeníkova a z Prahy přenesena státní výroba tabáku a v budově konventu zřízena továrna na výrobu šňupavého a lulkového tabáku. V roce 1844 se začalo s výrobou doutníků, v roce 1882 byla zahájena výroba cigaret a od roku 1896 se datuje jejich strojová výroba.

Ostatní budovy a pozemky, včetně hřbitovní kaple odkoupil hrabě Schwarzenberg v roce 1819. Pod patronací Schwarzenbergů pak byla v roce 1870 řezbářem Františkem Rintem z České Skalice dekorativně vyzdobena spodní část kaple Všech svatých.

Na konci devadesátých let minulého století správci chrám Nanebevzetí Panny Marie zpřístupnili, ale kvůli havarijnímu stavu ho brzy opět zavřeli.

 

 

Dnes je z celého areálu zachován ve funkci farního kostela chrám Nanebevzetí Panny Marie. Jeho sakristie nyní slouží jako samostatný liturgický prostor.

V budově konventu je stále tabáková továrna, od roku 1987 patří společnosti Philip Morris ČR a.s. Teprve v nedávné době, kdy areál přešel do majetku této firmy, byly opraveny historické budovy konventu a restaurovány barokní fasády objektů, stejně jako barokní interiéry.

V areálu je možné navštívit Muzeum tabáku, které seznamuje nejen s historií pěstování tabáku, ale i s historií výroby cigaret v Kutné Hoře. Jsou zde modely, stroje a předměty, které se vážou k výrobě i informace o firmě Philip Morris. V úterý a čtvrtek je možnost prohlídky výroby.

Malby v refektáři konventu od Judy Tadeáše Suppera z období 1752 – 1757 byly stavebními úpravami a usazováním tabákového prachu i vlhkem poškozeny tak, že byly v letech 1969 až 1986 restaurovány. Nástěnné fresky znázorňují výjevy ze života čtrnácti svatých pomocníků - například svatého Jiří, svatého Dionýsose či zasnoubení svaté Kateřiny. Prohlídka refektáře s kaplí je možná od března do října v pondělí až pátek od 10 do 16 hodin. Vstup je zdarma.

 

 

V roce 2008 proběhl při chóru kostela Nanebevzetí Panny Marie v areálu bývalého cisterciáckého kláštera záchranný výzkum rozsáhlého etážovitého středověkého hřbitova, datovaného rámcově do 13. století. Zajímavý a efektní byl nález pokladu 61 pražských grošů z období vlády Václava II. a Jana Lucemburského, které byly uloženy u paty jednoho z opěrných pilířů kostela.

 Unikátní stavba bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie byla v roce 1995 zapsána do Seznamu památek světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2001 byla obnova této památky zařazena do programu záchrany architektonického dědictví ČR.

Po opravě katedrála v sousedství mnohem známější kostnice znovu udivuje krásou a čistotou tvarů. Je přístupna každý den od 9 do 17 hodin, kromě neděle.


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA