wz

Březnové idy

Byl patnáctý den měsíce března - březnové idy. Šestapadesátiletý Julius Caesar se necítil příliš dobře. Snad byl nemocen (trpěl průjmy) či unaven, nebo měl jen špatnou náladu. Měl jít do Senátu, kam ho pozvala skupinka senátorů - spiklenců, aby ho přiměla k abdikaci. Jako by tušil co se chystá, se mu tam nechtělo. Navíc manželka Calpurnia měla v noci zlý sen, ve kterém jej viděla krvácejícího...

 

Caesar a Calpurnia                               Forum Romanum

Docela se mu to hodilo, a tak jí slíbil, že do Senátu nepůjde. Odpočíval na lůžku a hlavou mu procházel celý jeho dosavadní život.

Gaius Julius pocházel ze staré patricijské rodiny z rodu Juliů. Narodil se v Římě v roce 100 před Kristem, v období neobyčejné politické vřavy. Dostalo se mu dobrého vzdělání a již jako mladík vstoupil do politického života. Zastával  různé úřady, byl v rozličných svazcích, což vše podporovalo jeho politický vzestup.

 

Caesar                                                         Calpurnia

Doba to byla již velmi dlouho více než bouřlivá. Začalo to ve druhém století před Kristem, po vítězství nad Kartágem ve druhé punské válce, kdy Římané vytvořili veliké impérium. Mnoho Římanů na výbojích zbohatlo. Války však silně narušily sociální a ekonomickou strukturu Říma a mnoho rolníků bylo ožebračeno. Římský senát, původně jakýsi výbor radních malého města, nedokázal spravedlivě a účinně vládnout veliké říši. Bujela politická korupce a celé Středomoří trpělo špatnou vládou Říma. V Římě samém začalo kolem roku 133 před Kristem dlouhé období nepořádků. Politici, generálové a demagogové zápasili o moc a Římem pochodovali jejich ozbrojení přívrženci (jako například Mariovi v roce 87 a Sullovi roku 82 př. Kr.). Přestože bylo každému zřejmé, že je vláda špatná, většina římských občanů chtěla zachovat republikánskou vládu.

V roce 85 nečekaně zemřel Gaius Julius Caesar starší a hlavou rodiny (matka Aurelia Cotta a dvě sestry Julie) se stal teprve šestnáctiletý Julius Caesar. Za rok se oženil s Cornelií Cinnou a také se stal veleknězem boha Jova (Jupitera).

V roce 69 př. Kr. byl zvolen quaestorem (konzulem) a v tomto roce zemřela i jeho manželka. Julius odešel do Hispánie (Španělska) sloužit k vojsku. Snad zde během svého pobytu si uvědomil, čeho by chtěl v životě dosáhnout a co je pro něj prvořadé. Vrátil se do Říma, oženil se s Pompeiou z rodu Sullů a byl zvolen aedilem (nižší úředník římské republiky). S Pompeiou se později rozvedl pro její údajnou nevěru. Když se v roce 59 opět stal konzulem, oženil se s Calpurnií, dcerou konzula Pisona. 

V roce 58 př. Kr. když mu bylo čtyřicet dva let, byl jmenován správcem tří provincií ovládaných Římem: Předalpské Galie (severní Itálie), Ilýrie (pobřežní oblasti bývalé Jugoslávie) a Narbonské Galie (jižního pobřeží Francie). Tehdy velel čtyřem římským legiím, které měly celkem asi dvacet tisíc mužů.
V letech 58 až 52 př. Kr. Caesar tímto vojskem napadl a dobyl zbytek Galie - oblast zahrnující dnešní Francii a Belgii spolu s částí území Švýcarska, Německa a Holandska. Ačkoliv bylo jeho vojsko ve velké početní nevýhodě, dokázal zcela porazit galské kmeny a připojit k římským koloniím veškeré území až po řeku Rýn. Také vyslal dvě výpravy do Británie, ale její dobyté území se natrvalo udržet nepodařilo. Zato Galie  zůstala pod římskou nadvládou přibližně pět století a za tu dobu byla úplně pořímštěna. Přijala římské zákony, zvyky i jazyk a později i římsko-katolickou víru.
Poražení keltských kmenů mělo zároveň velký vliv na Řím, protože Itálii dalo na několik století jistotu, že nebude ze severu napadena. Vlastně to znamenalo bezpečí pro celou Římskou říši.

 

Boj s germánskými kmeny a Caesar (muzeum Louvre)

Caesar již byl v Římě předním politikem, ale díky dobytí Galie se stal populárním hrdinou. Podle jeho politických protivníků až příliš populárním a hlavně mocným!
Když mu vypršelo období vojenského velení, dostal od římského Senátu příkaz, aby se vrátil do Říma jako soukromá osoba, to znamenalo bez vojska. Caesar se obával, možná správně, že kdyby se do Říma vrátil bez vojska, jeho političtí podpůrci by využili příležitosti a zničili ho. Proto v noci z 10. na 11. ledna 49 př. Kr. navzdory římskému senátu se svým vojskem překročil řeku Rubikon v severní Itálii a vpochodoval s ním do Říma. Tímto jasně nezákonným činem vyvolal občanskou válku mezi svými legiemi a silami stojícími na straně Senátu. Válka trvala čtyři roky a skončila naprostým vítězstvím Caesara. Konečná bitva se odehrála u Mundy ve Španělsku 7. března 45 př. Kr.

 

 

Julius Caesar pravděpodobně jako první z význačných politických činitelů jasně viděl, že již nestojí za to udržovat v Římě demokratickou vládu, a ono se to vlastně už ani nedalo. Proto si učinil závěr, že účelný, osvícený despotizmus, který Řím požadoval, bude nejlepší v jeho podání. V říjnu 45 po návratu do Říma se záhy stal doživotním vojenským diktátorem.

Již před tímto vrcholem své kariéry se pustil do mohutného programu reforem. Zavedl plán vytváření nových komunit po celé říši z vysloužilých vojáků a římské městské chudiny. Římské občanství rozšířil o několik dalších skupin lidí. Plánoval zavedení jednotkového systému správy italských měst. Dále připravoval rozsáhlý stavební program a kodifikaci římského práva. A další a další reformy...
Ale nepodařilo se mu zavést uspokojivý ústavní systém vlády v Římě, a to byla asi hlavní příčina jeho pádu. Na uskutečnění svých plánů měl však pouhý rok, takže mnoho z jeho úmyslů se nenaplnilo, a tak je těžké posoudit, jak osvícené či účelné by bylo jeho vládnutí, kdyby bylo trvalo déle. Jako pontifix maximus měl též za úkol správu týkající se počítání času a kalendáře. V roce 46 zavedl kalendář se 365 dny s každým čtvrtým rokem jako přestupným. Tato reforma měla nejdelší trvání a Juliánský kalendář zůstal (až na drobné úpravy provedené papežem Řehořem XIII. v roce 1582) v platnosti dodnes.

Julius měl všestranný talent. Kromě politiky a válečnictví vynikal jako skvělý řečník a spisovatel. Jeho kniha popisující dobývání Galie (Commentarii de bello Galie) je dávno považována za klasické literární dílo.
Kromě toho, že byl vzdělaný byl i smělý, statný a hezký dobyvatel ženských srdcí. Ale podle tehdejších mírných měřítek se oddával i pohlavní promiskuitě. Avšak navěky pověstným se stal jeho milostný románek s egyptskou královnou Kleopatrou.

Jeho odpůrci často kritizovali jeho povahu - byl prý ctižádostivý, prahl po moci a užíval svých politických funkcí ke zbohatnutí. Na rozdíl od svých současníků nebyl však v zásadě nečestný a zákeřný. Když bojoval s Galy, byl nemilostivý a brutální -  avšak ke svým poraženým římským sokům byl velkomyslný.

 

 

V únoru 44 př. Kr. mu byla nabídnuta královská koruna, ale on ji odmítl, protože již byl jmenován doživotním vojenským diktátorem (dictator perpetuus). Byl mu tedy udělen titul  pater patriae - otec vlasti.
V opozici to však vřelo, mezi konzervativními optimáty a stoupenci republiky vzrůstal odpor proti Caesarovi, jeho plné moci vyvolávali nedůvěru, nenávist, závis a hrozný strach z toho, že se schyluje ke samovládě jednoho jediného despoty. Rozhádaná opoziční skupinka senátorů se rozhodla Caesara zbavit - a zvolila vraždu.

 

 

Id březnových se střez!

Byla noc 15. března roku 44 před Kristem a až sem se dostal Gaius Julius Caesar ve svých myšlénkách. Navíc si vzpomněl, že i věštec jej varoval, neboť vyčetl z tvaru jater obětního zvířete velmi neblahá znamení. Také důvod, proč zůstat doma.
Avšak okolo jedenácté hodiny večerní byl vyrušen návštěvou - cestou na zasedání Senátu v Pompeiově divadle se pro něj stavil přítel a zároveň i hlavní spiklenec Decimus Junius Brutus. Ještě cestou Caesar dostal list, na kterém bylo varování před úklady senátorů, avšak Caesar si jej nepřečetl.

William Shakespeare - drama "Julius Caesar":
... Cestou potkal Caesar augura Spurinnu. Ten mu nedávno oznámil, že ho tento den čeká velké neštěstí.
Caesar na něj zavolal: Tak vidíš, Březnové idy jsou tady.
Ten mu potichu odpověděl: Ano, ale ještě neskončily!

 

Brutus   a   Marcus Antonius

Ještě na schodech do divadla jej zadržel Marcus Antonius, který se teprve v noci dozvěděl, že se asi něco v Senátu chystá. Avšak jiný senátor již Caesara vedl do síně...
A události nabraly rychlý spád. Nemocný Caesar byl ihned osloven senátorem Cimberem, který žádal milost pro svého bratra. Když to Caesar odmítl, vrhnul se na něj; ihned se připojili i další spiklenci, a to včetně Bruta, a dýkami jej více jak dvaceti třemi ranami ubodali. Pak zbaběle utekli a zkrvavělé Caesarovo tělo až po několika hodinách odnesli otroci domů.

 

 

Svým činem republikáni ničeho nedosáhli - ba právě naopak. Republika byla zmítána občanskými válkami. Caesarovým nástupcem se stal jeho prasynovec a adoptivní syn Gaius Octavianus, který pomstil Caesarovu smrt nastolením teroru proti republikánům. Caesar byl oficiálně posmrtně prohlášen za boha - Divus Iulius a po zabití Marca Antonia roku 31 v bitvě u Actia nastolil Augustus Gaius Octavianus samovládu, kdy měl ve svých rukou všechnu výkonnou moc ve státě a stal se tak zakladatelem římského císařství.

 

Gaius Octavianus    a    Julius Caesar

Tak vstoupily březnové idy do světových dějin.
Trochu si tedy přiblížíme, co v Caesarově době znamenaly. Pro každý měsíc byly stanoveny tři pevné dny a jejich pomocí se určovaly i ostatní dny v měsíci. Byly to:
Kalendae (kalendy) byl první den každého měsíce; například 1. ledna to byly lednové kalendy - Kalendís Iänuärií. (Kalendám vděčíme za pojmenování našeho kalendáře.)
Nönae (nóny) byl pátý nebo sedmý den každého měsíce a devátý den před idami; například 5. prosince to byly prosincové nóny - Nönís Decembribus.
Idüs (idy) bylo označení pro třináctý nebo patnáctý den každého měsíce. Patnáctý den byly idy v březnu, květnu, červenci a říjnu; například 15. března to byly březnové idy - Idibus Märtüs.

V současném kalendáři je ke dni březnových id tj. 15. březnu připojeno jméno Ida. Je to náhoda?
Jméno Ida má podle encyklopedie jmen germánský základ id, což znamená "čin". Nebo je základem slovo itis - žena. Také se může jednat o zkrácené formy jména staroskandinávské bohyně mládí a jara - Idaberga, Alida či Iduna. Takže spojení  římských id se jménem Ida je spíše náhodné.

 

 

 


Zpět na Milníky v řece času

 

Zpět k Mostu ?

VEZA